Nina Bonhardová

Autorka knih pro děti, novinářka a publicistka.

Nina Bonhardová se narodila v Žolyni, tehdy její rodiště leželo u hranic Rakousko-uherské monarchie s Ruskem. Její otec Jan Urbánek, velitel místní vojenské posádky, tam byl přeložen za trest, když ve stávce ve Frýdku odmítl střílet do dělníků. O otcových konfliktech s nadřízenými a idylickém dětství v Žolyni vypráví Bonhardová v dětské knize Františka a čtyřlístek (1974).

Do školy začala Nina Bonhardová chodit ještě v Polsku, ale dokončila ji v Opavě. Tam její otec v roce 1919 nastoupil jako četnický důstojník. Vystudovala opavskou obchodní akademii, v roce 1926 se provdala a do roku 1933 pracovala v pojišťovně jako úřednice.

Již ve třicátých letech uveřejňovala Nina Bonhardová fejetony, povídky a články v pražských novinách a časopisech. Za nacistické okupace se s rodinou přestěhovala do Písku, kde vyšla její prvotina, básnická próza Písecké vánoce (1940). Její celý náklad byl však okupačními úřady zabaven.

V roce 1943 se autorka přestěhovala se svým synem Romanem, pozdějším klavírním virtuosem, do Prahy. V letech 1945–1948 byla redakční tajemnicí a později redaktorkou Světa v obrazech. Byla spoluzakladatelkou časopisu Vlasta, šéfredaktorkou tiskového odboru ÚNV hlavního města Prahy a vedla týdeník Praha.

V letech 1953–1962 pracovala Nina Bonhardová ve Státním nakladatelství technické literatury. Od té doby se věnovala literární činnosti.