Max von der Grün Knihy

Hlavním tématem jsou společenské fenomény neofašismu a nezaměstnanosti v tehdejší SRN.

Hrdina románu Karl Maivald, řidič cisternového vozu, je obyčejný člověk. Když však čirou náhodou přijde na to, jak se k zaměstnancům závodu, kde pracuje, chovají jeho zdánlivě korektní zaměstnavatelé, je odhodlán jít do všech důsledků, aby pravda vyšla najevo.

Napínavý příběh z vyšší společnosti v tehdejší SRN.

Román světově uznávaného německého autora je inspirován událostmi v pohraniční oblasti Sudety mezi lety 1933 a 1945 a zároveň kriticky reflektuje dnešní konzumní společnost. První část tvoří slavný román Maxe von der Grüna, který je vzpomínkou na předválečné Sudety a kritikou moderního světa ovládaného finančními oligarchiemi. Ve druhé polovině svazku čtenář nalezne atraktivní doslov s překvapivým odhalením: autor prožil část dětství v pohraničí prvorepublikového Československa, což dodává jeho silně autobiografickému románu nový rozměr. Tento netradiční a inovativně kritický pohled na složitou situaci v česko-německém pohraničí je umocněn prozrazením okolností zatčení a uvěznění jeho otce, kolportéra náboženských tiskovin. Součástí doslovu jsou dobové fotografie a reprodukce dokumentů. Max von der Grün se ve svém autobiografickém románu Dva dopisy Pospischielovi vrací ke svému dospívání na Tachovsku v období prvorepublikového Československa. Čtenář má možnost porovnat románový popis s historickými fakty, což činí publikaci atraktivní jak pro poutavý děj, tak pro doprovodné historické informace, které jsou většině českých čtenářů neznámé.

Autor ve své knize píše o dravých podnikatelích, zpohodlnělých dělnících a zkorumpovaných odborářských funkcionářích. Je to kniha o životě horníků v Německu. O bludičkách v podobě ledniček, televizorů a aut, o kterých sní dělníci, kteří své přesvědčení a smýšlení prodávají za splátkový systém, z něhož není úniku. Je to zpověď a krutá deziluze, která se týká nás všech, protože ukazuje osamělost a odcizení člověka, který pracuje, aniž ho práce baví a uspokojuje.

Ein schillernder Reisebericht, ein spannendes Stück Autobiografie – geschrieben in einer zeitlosen Prosa. Drei Wochen lang war Max von der Grün 1974 auf Einladung der Goethe-Institute Izmir, Istanbul, Teheran, Kabul, Karatschi, Tel Aviv und Jerusalem unterwegs. Das Ergebnis ist eine faszinierende Schilderung dessen, was einem deutschen Schriftsteller passieren kann, wenn er unterschiedlichste Länder besucht. Max von der Grün zeigt aufs Neue, dass er an allen Menschen großes Interesse hegt, ganz gleich, ob sie ihm auf dem Markt begegnen oder ob sie abends nach einer Lesung mit ihm diskutieren wollen. Er muss sich zur deutschen Vergangenheit äußern, muss als Autor und Mensch Farbe bekennen. Aber Max von der Grün hat mehr als nur den Bericht einer aufregenden Reise geschrieben. Vieles, was ihm 1974 in Kabul und anderen Krisenherden aufgefallen ist, erweist sich auch heute noch als relevant. In solchen Situationen spürte er, dass Kriege unvermeidbar sind, wenn man nicht frühzeitig bessere Lösungen findet. 'Wenn der tote Rabe vom Baum fällt' ist Max von der Grüns persönlichstes Buch. Der Band X enthält zusätzlich die Texte 'Ein Tag wie jeder andere', 'Meine Erfahrungen mit Schülern und Lesern' und 'Lesereise'.

Lothar Steingruber ist arbeitslos. Trotz intensiver Bemühungen gelingt es ihm nicht, in seinem alten Beruf als Maurer Fuß zu fassen. Deshalb nimmt er auch das Angebot des windigen Fuhrunternehmers Balke an, mit seinem Wagen Kisten zu transportieren. Eines Tages entdecken er und sein Freund Frank den brisanten Inhalt: Waffen. Steingruber kündigt, um als Friedhofsgärtner zu arbeiten. Gerade an diesem vermeintlich friedvollen Ort entdeckt er eines Nachts eine Gruppe junger Leute, die auf dem Friedhof Waffen verstecken. Sie gehören alle der neuerstarkten rechten Szene an. Dagegen muss er etwas unternehmen! Wäre da nicht seine Tochter Claudia, die er in der bewussten Nacht auf dem Friedhof gesehen hat. Die schwierige Entscheidung zwischen Moral und Vaterliebe macht ihm das Leben zur Hölle. Wie soll er sich verhalten? 'Nichts als gegeben hinnehmen', war einmal Max von der Grüns Antwort auf die Frage nach seinem Motto. Mit seinem literarischen Schaffen mischte sich von der Grün ein. Ob es um Korruption oder Rechtsradikalismus ging, Max von der Grün war ein unbequemer Zeitgenosse, der unangenehme Fragen stellte – und dabei den Kern des Problems traf.