Pavel Projsa Knihy

Třetí svazek obsahuje 5. a 6. díl. ,,Na konci knihy Edmond Dantés již sytý pomsty jde tak daleko, že obdaří věnem slečnu de Villefort, dceru svého nepřítele, která si vezme Morrela, syna jeho přítele. Ale když oba mladí novomanželé chtějí poděkovat Monte Cristovi, svému dobrodinci, a ptají se jeho námořníka, kde je hrabě a Haydée, Jacopo ukáže rukou k obzoru: ,Oči mladých lidí se upřely k čáře označené námořníkem a na tom temně modrém rozmezí, jež oddělovalo nebe od Středozemního moře, zpozorovali bílou plachtu velikou jako peruť racka...' "

Souborné vydání Hraběte Monte Christo. Kniha první - Díl 1/2 Kniha druhá - Díl 3/4 Kniha třetí - Díl 5/6. Děj románu se odehrává na pozadí společenských poměrů ve Francii v bouřlivém období od pádu císaře Napoleona a návratu Bourbonů na francouzský trůn v roce 1815 až do červencové revoluce v roce 1830. Jeho ústředním námětem je příběh námořníka Edmonda Dantese, který byl v mládí nespravedlivě uvržen do vězení.

Když mladého Edmonda Dantese neprávem obviní z napomáhání bonapartistům a uvězní ho, přísahá, že se osvobodí. A všem, kteří jej zradili, se pomstí. Po mnoha letech z temného žaláře konečně unikne a začne se mstít. Díky bohatství, které mu odkáže abbé Faria, se záhy promění v tajemného a mocného hraběte Monte Christa. V tomto převleku se pak vydává pomstít těm, kvůli kterým byl křivě odsouzen. Během odplaty se Edmond nestřetává pouze s nepřáteli, ale také s pochybami o svých činech. Po jeho bezohledných zásazích totiž netrpí jenom viníci, ale i jejich příbuzní a přátelé, kteří Edmondovi nikdy nic neudělali. Podaří se osudem zkoušenému Dantesovi pomstu dokončit a konečně dojít klidu, nebo jej štěstěna zradí a jeho záměr nakonec překazí?

Pozadí Dědictví tvoří jednak kanceláře ministerstva námořnictví, jednak domov ministerských úředníků Cachelina a jeho zetě Lesabla. Hlavním cílem manželství Lesablových je mít dítě, na jehož zrození je vázáno miliónové dědictví. Postup v úřadě, majetek, peníze a zase peníze určují smysl života těchto počestných pařížských měšťaků, ochotných připustit i nevěru, jen když dopomůže potomku a tím i k dědictví.

Sergej Mouret po složení kněžských slibů odjede na farnost v zapadlé francouzské vesnici Artaud. Do nové práce, kterou vnímá jako poslání, se vrhne s nadšením. Pro místní je ale mnohem důležitější každodenní starost a boj o chléb vezdejší, kterého mají tak málo, než rozjímání nad božskou dokonalostí a Panenkou Marií. Vše se náhle změní, když abbé Mouret při návštěvě sousedního panství zahlédne krásnou správcovu schovanku Albínu… První vydání románu čtenáře zaskočilo – všichni totiž čekali další Zolovo drsně naturalistické dílo. Místo něj dostali jímavý lyrický příběh psaný stylem, který neztrácí svěžest ani v dnešní době.

Kniha rozdělená do dvou částí shrnuje příběhy naivity mladé Kristiny, která se svým manželem, kterého si vzala z rozumu a z přání rodičů, přijíždí do Auvergneského kraje. Její manžel zde založí lázně Mont-Oriol a zatímco vášnivě podniká, Kristina se zamiluje do rodinného přítele Brétigna. Její naivní láska je ale zrazena, všechny city musí ustoupit chladné vypočítavosti.

Děj novely se odehrává za vlády Ludvíka XVIII. Plukovník Chabert je již několik let považován za mrtvého. Měl zemřít v bitvě u Jílového. Život mu ale zachránil jeho kůň, protože kulka mířená na plukovníka zabila koně. Chabert byl ale těžce raněn a pohřben do masového hrobu spolu s ostatními vojáky. Z hrobu se však prohrabal zpátky na zem, kde ho našla mladá žena, která se o něj starala a pak ho poslala do nemocnice. Po dlouhém a těžkém léčení a po ztrátě paměti se Chabert opět dovídá vše o své minulosti. Jeho žena se mezitím znovu provdala a zdědila všechny Chabertovi peníze. Chabert se vrací do města, kde navštíví právního zástupce pana Dervilla a požádá ho o výpomoc při navrácení jeho peněz od bývalé manželky. Derville mu ihned uvěří jeho totožnost a pomůže mu.

K napsání románu Plovoucí město inspirovala Julese Vernea jeho společná plavba s bratrem Paulem v roce 1867 z Liverpoolu do Ameriky, kterou prožil na palubě v té době největšího parníku světa Great Easternu. Verne svou cestu zpracoval do podoby autobiografického románu, ve kterém lze jen velmi těžko oddělit od sebe pravou skutečnost a literární fikci.

Práce porovnává stylizaci dialogu francouzského originálu Maupassantovy povídky L’ Ivrogne (Opilec) z roku 1884 s pěti českými překlady vydanými v období od r. 1902 do r. 1997. Předmětem srovnávací analýzy jsou prostředky mluveného jazyka včetně dialektu, které se výrazně uplatňují v dialozích této povídky a jsou podstatné pro interpretaci Maupassantova textu. Analýze excerpovaného materiálu předchází popis a usouvztažnění mluvenostních variet češtiny a francouzštiny. To je důležitým předpokladem posouzení adekvátnosti překladu mluvenostních prostředků použitých v jednotlivých českých verzích povídky. Práce zohledňuje také vývoj estetických překladatelských norem v českém prostředí a jejich vztah k normě domácí beletrie, přičemž přináší nástin výrazných tendencí českého uměleckého překladu uplatňovaných při převodu prostředků mluvenosti ve sledovaném období. Analýza českých verzí povídky L’ Ivrogne opírající se o dobové jazykové příručky i diachronně zaměřené studie zaznamenává proměny pohledu na mluvenost v kontextu českého literárního překladu. Přináší také zjištění, že stylové charakteristiky textu tohoto klasika francouzské literatury reflektují především překlady z druhé poloviny 20. století.