Cormac McCarthy Knihy

Po „existenciálních westernech“ Všichni krásní koně (č. 1995) a Hranice (č. 1997) vydal sedmdesátiletý, cenami ověnčený americký spisovatel Cormac McCarthy v r. 2005 své další románové dílo – Tahle země není pro starý, žánrově označované za „morální thriller“. Jeden muž najde šťastnou náhodou na poušti v kabele pohádkovou hotovost, výsledek války drogových gangů. Od té chvíle ho i s jeho manželkou, která se odjede skrýt ke své matce, začne pronásledovat ten, kterému peníze patřily, a všem třem je na stopě celkem stoicky uvažující šerif – těm dvěma chce život zachránit, třetího dopadnout. Netradiční detektivní příběh ve stylu „noir“ z texasko-mexické hranice se ve svém průběhu plní policistovými meditacemi na téma láska, krev a občanská povinnost. Cormac McCarthy bývá označován za jednoho z nejtemnějších žalobců současného stavu americké společnosti.

Děj Hranice se odehrává na jihu Spojených států a v Mexiku před druhou světovou válkou. Hlavním tématem je překročení pomyslného prahu dospělosti dvou dospívajících bratrů v sepětí s přírodou, jejími odvěkými rytmy, na pozadí boje dobra a zla. Příběh má silný filosofický náboj, ale dá se číst i jako western – jako příběh synů, kteří se rozhodli pomstít své zavražděné rodiče. Kniha volně navazuje na román Všichni krásní koně a je tak druhou částí tzv. Hraniční trilogie.

McCarthyho opus magnum, román Suttree, je situován do tennesseeského Knoxvillu 50. let dvacátého století. Jeho hrdinou je Cornelius Suttree, mladík v Kristových letech, jenž sešel z pravé životní cesty jako kdysi Dante a nyní v černé komedii hledá sám sebe i vlastní spásu. Na živobytí si vydělává rybařením na řece Tennessee a protlouká se knoxvillským peklem plným odpadlíků, vyděděnců a zatracenců – bez spolehlivého průvodce, zato s mnoha svéráznými souputníky. Autobiografické dílo, na němž McCarthy pracoval více než dvě desetiletí, se vyznačuje mnohovrstevnatým vyprávěním, jazykovou invencí, myšlenkovou hloubkou a v neposlední řadě netypickým svébytným humorem. Suttree završuje rané tenneeseeské období autorovy tvorby a spolu s Krvavým poledníkem (1985) a Cestou (2006) představuje její naprostý vrchol.

„Román v divadelní formě“ poněkud vybočuje z celku McCarthyho díla: nejen tím, že vznikl původně jako divadelní hra (jež se v roce 2006 hrála s úspěchem na Broadwayi a v Chicagu), ale také přísnou jednotou místa a času, strohým jazykem a na kost oholenými dialogy. Setkáváme se v něm jen se dvěma postavami, označenými jako „Černý“ a „Bílý“, jež spolu vedou dlouhý rozhovor v zašlém newyorském bytě – a neřeší přitom nic menšího než otázku po smyslu života. „Bílý“, nihilisticky založený profesor humanitních věd, je pevně rozhodnutý spáchat sebevraždu, „Černý“, bývalý kriminálník, jenž díky kdysi nalezené víře v Boha změnil svůj život od základu, se mu jeho úmysl pokouší rozmluvit. Zdánlivě jednoduchý půdorys díla se ovšem v brilantním McCarthyho podání komplikuje a zpočátku přehledná, jednoznačně rozvržená pře obou mužů se postupně mění v rafinovanou disputaci nabitou symbolickými významy, v níž jako by se střetával Tomáš Akvinský se Samuelem Beckettem.

Města na planině (1998) uzavírá volnou románovou trilogii na americko-mexickém pomezí. V roce 1952 se na ranči v Novém Mexiku setkávají dva hrdinové z předchozích dílů: devatenáctiletý John Grady Cole, mistr v práci s koňmi, a osmadvacetiletý Billy Parham, jehož vzhled by mnozí tipovali na staršího muže. Oba prošli drsnými životními zkušenostmi, které je zbavily iluzí, avšak ne ideálů odvahy, cti a lidské sounáležitosti. Jejich svět, plný kovbojů a honáků dobytka, se blíží k zániku, zatímco moderní doba přichází a mění vše kolem. To, co znali, neodvratně mizí, stejně jako generace předchozích obyvatel v nyní suchem sužované krajině. Zůstávají jen příběhy, které by vítr neměl rozfoukat. Mezi nimi je i příběh kovboje, který se zamiloval do mladé prostitutky Magdaleny, a poutníka, jemuž se na pradávném obětišti zdál zvláštní sen. McCarthyho román je možné číst jako existenciální western, kovbojskou pastorálu nebo temnou variaci na téma osudové lásky. Jeho výjimečnost spočívá v nezapomenutelných, brutálně krásných výjevech, lakonických dialozích plných moudrosti a nostalgii, která proniká až do morku kostí, mrazivou jako noc pod širým nebem.

Za tento román (první díl tzv. Hraniční trilogie) získal autor v roce 1993 Národní knižní cenu i Národní cenu literární kritiky a rázem se zařadil mezi špičku nejlepších amerických prozaiků. Kniha představuje ten druh prózy, který má v americké literatuře dlouhou a pevnou tradici román zasvěcení. Je protipólem akčních velkoměstských zalidněných a upovídaných příběhů. Román je zasazen do roku 1949 zdánlivě neaktuální doby. Šestnáctiletý John Grady Cole a jeho kamarád Lacy Rawlins utečou na koních ze svého domova v Texasu a vydají se do Mexika. Po cestě se k nim přidá ještě jeden o něco mladší kluk a všichni tři jedou přes poušť, vstříc svému dospělému věku, každý po svém. Hlavní morální i romantický hrdina John Grady Cole si na cestě k dospělosti vyzkouší hned několik rolí najednou: kamaráda, "otce" i milence. Edice: AAA (anglo-amerických autorů ) ; sv. 11

Zásadní dílo současného nejoceňovanějšího amerického autora z roku 1985, které se již zařadilo do kánonu klasické americké literatury. Zcela syrovým a drastickým způsobem vypráví o dobývání amerického Západu a je charakterizován jako katalog násilí, krveprolévání, brutality a krutosti.

Román Cesta se odehrává ve světě sežehnutém neznámou katastrofou. Otec se synem putují šedivou zimní krajinou a děsí se každého náznaku, že nejsou sami, kdo přežil; od posledních lidí totiž rozhodně nemohou čekat nic dobrého. Dvojici drží při životě jen to, co uveze jejich nákupní vozík a co občas najdou v prázdných domech. Jejich cílem je mořské pobřeží, ale i tam se samozřejmě ukáže, že naděje už neexistuje. Nebo snad ano? Za tento román autor obdržel v roce 2007 Pulitzerovu cenu.

Když ticho Appalačských hor prořízne křik mladé ženy v porodních bolestech, slyší ji pouze její bratr, který je zřejmě i otcem dítěte. Po trýznivém porodu mladík blouznící dívce namluví, že dítě bylo neduživé a zemřelo, odnese ho do hloubi lesa a nechá přírodě napospas. Dívka však v koutku srdce cítí, že dítko přežilo, a vydává se ho hledat. Vzápětí se v jejích stopách vypravuje do světa i její bratr. Ani jeden ze sourozenců však netuší, že se krajem potuluje trojice zlověstných, necitelných trhanů... Vnější tma je raným, teprve druhým románem Cormaca McCarthyho, ale už v tomto díle jasně vystupují autorovy charakteristické stylotvorné rysy: krajina se před čtenářem rýsuje ve faulknerovských barokních zákrutech, goticky střižené postavy spolu hovoří ve sporých, úsečných dialozích, napjaté situace vyúsťují ve výbuchy nepředvídatelného násilí. Pestrá a pitoreskní krajina amerického Jihu neurčité doby se tak stává dějištěm univerzálního alegorického příběhu o vině, rozhřešení, víře v Boha a lidském údělu.

Po dlouhých šestnácti letech, jež uplynuly od vydání jeho světového bestselleru Cesta, se doyen americké literatury Cormac McCarthy vrací na scénu s novým dílem, lépe řečeno románovým diptychem. Jeho první část, nazvaná Pasažér, pojednává o peripetiích záchranáře Bobbyho Westerna, zatímco část druhá, Stella Maris, je věnována jeho sestře Alicii, doktorandce matematiky na Chicagské univerzitě. Ta se znenadání objeví v nemocnici ve Wisconsinu se čtyřiceti tisíci dolary v igelitové tašce. Záhy se ukáže, že trpí paranoidní schizofrenií a že možná v její mentální nestabilitě hraje určitou roli její bratr Bobby, o němž za žádnou cenu nechce mluvit. Reálný svět, zejména vzpomínky na dětství, se na plátně, které čtenářům představuje, prolínají s přeludy, premisami a závěry fyziky a filosofie. Příběh, vyprávěný prostřednictvím záznamů z terapeutických sezení, je působivým dovětkem k románu Pasažér a zároveň úchvatnou meditací o pojmech jako Bůh, pravda, zkušenost a lidská existence.