Amedeo Molnár Knihy

Valdenští byli jednou z prvních skupin v Evropě, které měly překlad Písma svatého ve svém jazyce. Jejich víra, považující římskou církev za odpadlý Babylon, je vystavila pronásledování. Někteří v reakci na tlak ustoupili, jiní však zůstali věrní pravdě. V těžkých časech odmítali svrchovanost Říma, uctívání obrazů a zachovávali pravou sobotu. I přes hrozby a mučení se neochvějně drželi Božího slova. Ve školách, kam přicházeli, si nesměli vytvořit důvěrné vazby. Jejich oděv byl upraven tak, aby skrýval vzácné opisy Písma, které nosili stále u sebe. Tyto rukopisy, výsledky mnohaměsíční práce, svěřovali pouze těm, o nichž věřili, že přijmou pravdu. Mladí valdenští byli od útlého věku vychováváni k tomuto cíli a ve vzdělávacích institucích získávali stoupence pravé víry. Často se stávalo, že zásady pravé víry pronikly do celých škol, a přesto stoupenci papežství nedokázali zjistit původ "zhoubného kacířství". Valdenští tak i přes neustálé pronásledování uchovali svou víru a odhodlání.

V těchto učebních textech jsou shrnuta dvě starší skripta, která tvoří souvislý celek. Část první s názvem Prvních pět století církve vyšla v roce 1964, část druhá Cesta církve osmi staletími v roce 1954. Valnou většinu výkladů napsal prof. dr. Rudolf Říčan. Z pera prof. dr. Amedea Molnára jsou v první části kapitoly 4 - 13; 14,2; 15,4 - 8; 19; 21, 2, 4; 23; 32. Pro druhou na psal kapitolu Raná scholastika (47).

Podnětem k dějepisectví je snaha zachovat budoucím pokolením paměť o tom, co se kdy událo a co kdy lidé udělali, a pohledem do minulosti, sledováním a sdílením života minulých pokolení získat zároveň poučení pro současné i budoucí. O to se v přehledných studijních textech pokusili dva znalci církevních dějin, profesoři Komenského evangelické bohoslovecké fakulty, Rudolf Říčan a Amedeo Molnár. První část knihy je věnována Prvním pěti stoletím církve, část druhá se zabývá Cestou církve osmi stoletími.

Obrovská literatura věnovaná J. A. Komenskému nashromáždila množství znalostí, ale také navrstvila na jeho osobnost tolik výkladů, že se pod nimi ztrácejí její kontury. V této knize se Komenský představuje sám. Nenapsal soustavnou autobiografii, ale v dopisech a útržkovitých záznamech o sobě pověděl mnoho. Když na sklonku života charakterizoval sám sebe jako "muže touhy", pojmenoval hnací sílu své nadlidské pracovitosti, jíž vzdoroval osobní i národní tragédii. Chronologicky seřazené listy, vzpomínky a apologetické projevy vypovídají o jeho touze a jejích rozměrech. Otevírají průhled do jednotlivých etap jeho života: dětství, které předčasně ukončilo osiření, studia v cizině, práci ve vlasti ohrožené absolutismem, bělohorské katastrofy a vykořeněnost exulanta. Komenský usiloval o dobytí lidského poznání a měl neustálou myšlenku na zubožený národ, jehož vyslancem se cítil být v různých evropských službách. Ať byl uctíván jako geniální reformátor školství, nebo ponižován do postavení prosebníka, kniha postupně odhaluje nečítankového, nepřikrášleného a živého Komenského.

Podtitul: Výbor ze spisů Připravil a předmluvu napsal Amedeo Molnár.

Soubor textů shromáždil, čes. upravil, lat. a něm. přeložil, předmluvu Husitství jako výzva, poznámkami a vysvětlivkami opatřil Amedeo Molnár. Zahrnuje 25 husitských manifestů, které vznikly v průběhu téměř celého 15. století a jimiž se husité obraceli ve vypjatých situacích k domovui k Evropě. Vedle protestů proti upálení Jana Husa se zde setkáváme s manifesty reagujícími na ohrožení revoluce křižáky, s projevy, které provázely vítězství husitské revoluce, i s manifesty připomínajícími husitský odkaz v době poděbradské.

Kniha předního českého historika české i světové reformace profesora Amedeo Molnára „Na rozhraní věků“ přibližuje kulturní a náboženský zápas, který se odehrál v Evropě 15. a 16. století. Literárně brilantní portréty Jan Husa, Jana Calvina, Martina Luthera, Huldrycha Zwingliho, Martine Bucera a Jednoty bratrské kladou důraz i na zřetele často přehlížené: „Směřování a konflikty těchto mužů, kteří se rozmanitě podíleli na zrodu a společenském uplatnění velkého přehodnocení ztradičnělého vkladu křesťanství do dějin lidstva, zdají se mi zajímavější, podnětnější a závažnější než jejich někdy monumentalizované podobizny, zbavené rizika a života“ (A. Molnár). Knihu nově uspořádala a předmluvou opatřila profesorka Noemi Rejchrtová.

Ilustrovaný sborník textů o reformaci ke 400. výročí České konfese. Z obsahu: Křesťanská církev všeobecně. Církevní dějiny. Církevní správa. Historická teologie. Dějiny papežství. Papežské listy. Církevní řády. Mnišské řády. Kongregace. Klášterní život. Mniši. Jeptišky. Mučedníci. Hagiografie. Životy svatých. Světci. Bludné učení. Schizma. Hereze. Kacíři. Reformační hnutí. Inkvizice.

Stručné dějiny Prahy Poznámky Františka Palackého Zapomenuté dílko velkého dějepisce V knížečce jsou mnohé barevné a černobílé reprodukce. Neprodejná členská prémie Klubu čtenářů.

Obrovská literatura věnovaná J. A. Komenskému na jedné straně nashromáždila množství znalostí, ale na druhé straně navrstvila na jeho osobnost tolik odborných i popularizujících výkladů, že se pod nimi ztrácejí její kontury. V této knize se Komenský představuje sám. Nenapsal soustavnou autobiografii. V dopisech a útržkovitých i ucelenějších svéživotopisných záznamech však o sobě pověděl velmi mnoho. Když na sklonku života charakterizoval sám sebe jako "muže touhy", pojmenoval hnací sílu nadlidské pracovitosti, jíž vzdoroval osobní i národní tragédii. Chronologicky seřazené listy, vzpomínky a apologetické projevy vypovídají o tom, jaká to byla touha a co ve své naléhavosti obsáhla. Otevírají spolu s výňatky ze spisů Komenského, přibližujícími dobovou mentalitu a každodennost, průhled do jednotlivých etap jeho života: dětství předčasně ukončené osiřením, studií v cizině, práce ve vlasti, nad níž se stahují mraky absolutismu ohrožujícího zbytky svobod hájených od husitství, bělohorské katastrofy, vykořeněnosti exulanta přemáhané úsilím o dobytí nejzazších možností lidského poznání a stálou myšlenkou na zubožený národ, jehož vyslancem se cítí být v anglických, švédských, uherských i nizozemských službách, ať uctíván jako geniální reformátor školství, trpce si uvědomující, že pedagogika není jeho nejvlastnějším posláním, nebo ponižován do postavení prosebníka, dožebrávajícího se na svých mecenáších pomoci pro těžce zkoušené krajany. Z knihy postupně vystupuje nečítankový, nepřikrášlený a tím také živý a životný Komenský

Pohled do badatelské a literární dílny Amedea Molnára provázený příspěvky domácích i zahraničních historiků a teologů

Pod tímto názvem podávají vydavatelé prvé české zpracování a vydání tří projevů M. Jana, které napsal na hradě Krakovci v pozdním létě roku 1414, když se rozhodl vydat se do Kostnice na koncil v naději, že mu bude dovoleno veřejně vyložit svá stanoviska před shromážděnými zástupcikřesťanstva. Uherský a německy král Zikmund mu totiž slíbil, že mu vymůže veřejné slyšení. Je to kázání o míru, spisek o postačitelnosti Kristova zákona ke správě církve a řeč k objasnění vlastního pojetí víry, tklivé lidské dokumenty o Husových nadějích, které však byly trpce zklamány. Dodatkem je připojena Husova odpověď na žaloby Štěpána Pálče, napsaná již v žaláři. Rozsáhlá předmluva k těmto textům vystihuje hlavní úsilí Husovo s jeho zápasem o pravou lidskou a společenskou odpovědnost v boji s církevní vrchností až do skonu na hranici. Vydání splácí dávný dluh naší vědy k těmto vzácným památkám, dosud nikdy nevydaným v úplném českém překladu. Vycházejí v roce 550. výročí Husovy mučednické smrti.

Biblická teologie, homiletika. Skripta obsahují i nový překlad kabalistické knihy Sefer Jecira, z něhož poté vychází i Ladislav Moučka.

Podtitul: Výklad Kázání na hoře. Následování je teologickým výtěžkem a také teologickou páteří Bonhoefferovy účasti na zápase Vyznávající církve proti nacismu. Autor s úděsem sleduje cestu své církve od dob reformace jako cestu, na které čím dál tím víc byla opomíjena základní Kristova výzva: „Pojď a následuj mne“! Předmluvu ke knize napsal ThDr. Jan Milič Lochman.

Dějiny, psané z hlediska českobratrského, líčí osudy jednoty bratrské od jejích začátků a jejího osamostatnění r. 1467 až do r. 1918. Věnuje pozornost jak vnějším osudům, tak vnitřnímu zřízení a zejména věrouce. S kapitolou o bratrské teologii od Amedea Molnára.

Jedná se o proslov Mistra Jana Husa, který poprvé vydalo nakladatelství Kalich v roce 1963. Hus se toto pojednání chystal pronést na kostnickém koncilu. Přestože mu to nebylo umožněno, text je unikátním svědectvím o reformačním myšlení nejen jeho samotného, nýbrž o teologickém pozadí oné doby jako takové. V popředí proslovu stojí Husův pohled na mír - světový i boží. Bilingvní vydání obsahuje latinský text a jeho český překlad od Františka M. Dobiáše. Publikace patří mezi klenoty a svou hodnotou bezpochyby nadchne nejen historiky a badatele z oblasti teologie.

Theologia crucis byla prof. Amedeo Molnárovi „centrální otázkou teologického přístupu k věcem a lidem“. Když 18. května 1989 zval těmito slovy studenty Komenského evangelické teologické fakulty v Praze na zatím jen chystanou přednáškovou řadu, netušil ještě, že současně zve i na svou přednášku poslední. Přednášet „teologii kříže“ začal Amedeo Molnár 5. října, krátce nato byl však umlčen děním, jež následovalo potlačení studentské manifestace 17. listopadu 1989. K tématu se mohl nakrátko vrátit po vánočních svátcích. 25. ledna 1990 proslovil svou přednášku poslední a již 31. ledna byl umlčen v této časnosti navždy. Theologia crucis Amedea Molnára zůstala nedokončená. Přednášky se však ihned staly tehdejším studentům evangelické teologie výzvou. Zachovalé nahrávky přednášek byly opsány, řada domněle ztracených nahrávek objevena a tak v tomto vydání, jež edičně připravil a poznámkami opatřil historik Ota Halama, můžeme představit odkaz učitele a teologa, který fakticky po celá desetiletí formoval dorost protestantských církví v Československu.