Autor je básníkem, který tvořil v osamělosti nikoliv lidské, ale duševní a snažil se vnímat, co se děje v jeho okolí. Jeho verše vypovídají o stesku a lidské zradě. Verše jsou psány skvostným básnickým jazykem. Základem výboru je samizdatové vydání veršů autora z r. 1987. Doslov Bedřich Fučík.
Historie jednoho velkého města v běhu dějin. Velmi erudovaný specialista v oboru byzantských dějin sloučil v této knížce důkladnou znalost látky s uměnim barvitého podání, aniž přitom opustil věcnou půdu faktografie. Význam dramatických dějů roku 1453 shledává v jejich důsledcích pro osudy dvou národů Turků a Řeků. Jejich střetnutí na poli politickém i válečném jsou vypsána přesně a se zachycením zajímavých podrobností. I samotné obléhání a dobytí Cařihradu je vylíčeno v témž duchu jako celýspisek: vedle celkových historických souvislostí tu neujdou pozornosti ani detaily.
Původně březinovsky široký patetický Kostohryzův verš, nesený intonační linií, zde nabyl sevřenější podoby a bohatšího členění, aby se v pozdní sbírce Eumenidy opět rozlil do šíře (tentokrát pod vlivem Hölderlinovým). Příznačné horečnaté vize v ní autor navozoval reálnými situacemi zvláště v motivech vzpomínkových a milostných.
Souborné básnické dílo včetně dosud nepublikovaných, či pouze časopisecky a pod pseudonymem otištěných veršů. Básník, spisovatel, překladatel, intelektuál evropského rozhledu Josef Kostohryz (1907-1987) se narodil v jihočeských Křenovicích, vesničce nedaleko Bernartic. Krajina domova byla jedním z trvalých zdrojů inspirace jeho literární tvorby, kterou významně ovlivnil také pobyt v Itálii, kde v letech 1934 až 1936 studoval a přednášel na Istituto per l´Europa Orientale v Římě. V roce 1951 byl zatčen a pro špionáž a velezradu odsouzen v procesu s tzv. Zelenou internacionálou na doživotí. Podmínečně byl propuštěn 21. 12. 1963 a rehabilitován až v roce 1990.
Huxleyho satirická antiutopie Konec civilizace (1932) je spolu se Zamjatinovou novelou My a Orwellovým románem 1984 jednou z prvních vizí budoucnosti, která domýšlí důsledky formujících se diktátorských režimů meziválečné Evropy. K napsání knihy vedly Huxleyho vlastní zkušenosti s Mussoliniho Itálií a zprávy ze Sovětského svazu. Jeho vize budoucnosti se složitě a pevně strukturovanou společností, v níž je geneticky a psychologicky předem určeno postavení každého jedince, je sice velmi hořká a pesimistická, nicméně realita, zosobněná Hitlerem a Stalinem, byla ještě mnohem horší. Jak sám později přiznal: „Diktatura budoucnosti v mé představivosti byla mnohem méně brutální nežli budoucí diktatura výborně popsaná Orwellem.“ O stálé aktuálnosti této knihy svědčí to, že snahy o naplnění Huxleyho vizí – manipulace jedincem od samého jeho početí především – je možné vysledovat ve výrocích mnoha novodobých „inženýrů lidských duší“ – jak u politiků s diktátorskými sklony, tak i u vědců, bádajících v podmínkách demokratických společností. Vydání třetí, v nakladatelství Maťa první.
Předkládanou knihu tvoří šest povídek, které autor napsal v průběhu čtyřicátých let a nakladatelství Vyšehrad je chtělo pod názvem Osudy vydat v roce 1948. Původní sazba však byla rozmetána. Básník, spisovatel, překladatel, intelektuál evropského rozhledu Josef Kostohryz (1907-1987) se narodil v jihočeských Křenovicích, vesničce nedaleko Bernartic. Krajina domova byla jedním z trvalých zdrojů inspirace jeho literární tvorby, kterou významně ovlivnil také pobyt v Itálii, kde v letech 1934 až 1936 studoval a přednášel na Istituto per l´Europa Orientale v Římě. V roce 1951 byl zatčen a pro špionáž a velezradu odsouzen v procesu s tzv. Zelenou internacionálou na doživotí. Podmínečně byl propuštěn 21. 12. 1963 a rehabilitován až v roce 1990.
Historickým pozadím románu jsou postavy a události Benátské republiky v druhé polovině 18. století. Na pozadí karnevalových slavností a života benátské oligarchie je líčen milostný vztah primadony divadelní společnosti a vysoce postaveného šlechtického úředníka. Tento šlechtic, ješitný a domýšlivý, se stává obětí společenských intrik a nakonec je donucen rezignovat a uprchnout z území benátské republiky. Prostředí rozmařilé společnosti a systém politické perzekuce s rozsáhlou sítí konfidentů je tím zajímavější, že se opírá o skutečné události.
Baron de Sigognac, šlechtic z Gaskoňska, žije na svém zchátralém zámku, kterému ironicky říká „Bída“, jen se svým starým sluhou, který je současně jeho přítelem, otcem a učitelem šermu. Jednoho dne nabídne potulné herecké společnosti přístřeší před nečasem a seznámí se s jejími členy, mimo jiné i s mladinkou Isabel. Ta ho okouzlí natolik, že se rozhodne cestovat s nimi. Po smrti jednoho z herců přebírá Sigognac jeho roli a stává se kapitánem Fracassem. Při tom ochraňuje krásnou Isabel před dotěrnými šlechtici a nejvíce pak před mladým knížetem Moussy de Vallombreusem, který chce Isabel získat a Sigognaca zneškodnit…
