Druhé, přehlédnuté, vydání Ovidiových Proměn v překladu Ferdinanda Stiebitze.
Publius Ovidius Naso Knihy
Publius Ovidius Naso (20. března 43 př. n. l. Sulmona – 17 n. l. / 18 n. l. Tomis, dnešní Konstanca na pobřeží Černého moře v Rumunsku) byl římský, latinsky píšící básník. Proslavil se především díly Proměny a Umění milovat.
Jen málo děl světové literatury je tak slavných jako Ovidiovy Proměny. Geniální básník, jenž byl na vrcholu slávy vyhoštěn císařem Augustem z neznámých důvodů do vyhnanství, jimi vytvořil stěžejní dílo starořímské literatury, v němž zúročil své hluboké literární znalosti, ale především dal košatě rozkvést své překypující fantazii a básnickému mistrovství. Rozsáhlá skladba o 15 knihách je pásmem příběhů z řecké a římské mytologie, jejichž společným tématem je proměna-člověka ve zvíře, rostlinu, hvězdu apod. Mistrovská fabulace, vypravěčské umění a výrazová virtuozita zajistily Proměnám nesmrtelnost, a to i ve výtvarném umění, a neutuchající čtenářskou oblibu. Po stránce umělecké jsou Proměny dílem, které dalo vzniknout nejsilnějším stránkám Ovidiova básnického nadání, hravé lehkosti jeho fantazie a umění vyjádřit duševní hnutí jednajících osob. S neobyčejnou lehkostí střídá obrazy smutné a veselé, dojemné a hrozné, vznešené a směšné. Láska zde vystupuje v nejrozličnějších obdobách, ačkoliv milostná témata ani zdaleka nejsou jediná.
Závěrečný svazek Spisů starořímského básníka, jehož dílo dnes prožívá skvělou renesanci. Obsahuje především slavný cyklus Kalendář, v němž chtěl vyprávět báje a pověsti vázané k jednotlivým svátkům a památným dnům, ale z něhož pro vypuzení do vyhnanství stačil napsat právě polovici, dále Žalozpěvy a konečně česky poprvé v úplnosti vycházející Listy z Pontu, v nichž obou vyzpíval svůj žal a stesk po domově.
Třetí, závěrečný svazek Ovidiova díla v Antické knihovně přináší básně z posledního desetiletí básníkova života. V nedobrovolném exilu v odlehlé osadě Tomis na černomořském pobřeží, kam ho vykázal v roce 8 n. l. císař Augustus, vznikly sbírky Žalozpěvy (Tristia) a Listy z Pontu (Epistulae ex Ponto), v nichž básník vyzpíval svůj stesk po Římě, po ženě a přátelích a vylíčil zážitky z dlouhé cesty i z drsné "barbarské země". Z tohoto období se dochovala i útočná elegie Íbis a zlomek didaktického eposu O lovu ryb (Halieutica). Kalendář (Fasti), v němž zpracovával báje a mýty vztahující se k jednotlivým měsícům v kalendáři, začal Ovidius skládat ještě na vrcholu tvůrčím sil v Římě, ale práci byl nucen přerušit právě v důsledku Augustova ediktu. Ve vyhnanství se ke Kalendáři vrátil, začal jej přepracovávat s cílem dokončit jej, avšak stačil přepracovat jen první knihu.
Rudolf Mertlík: Ovidius - písně lásky a žalu. Kniha je výbor z díla sestavený Rudolfem Mertlíkem a obsahuje v podstatě průřez Ovidiovou básnickou tvorbou (Publius Ovidius Naso, 43 př. n. l. – 18 n. l., byl římský básník). Mertlík je současně spolu s Ivanem Burešem i překladatelem z latinských originálů (Amores, Heroides, Ars amatoria, Remedia amoris, Tristia a Epistulae ex Ponto) a doplnil i bibliografickou poznámku a doprovodný text.
