Publius Ovidius Naso Knihy

Reedice jednoho z nejúspěšnějších a nejžádanějších titulů Antické knihovny přináší úplný soubor milostné poezie proslulého starořímského "pěvce lásky". V básnických sbírkách Lásky, Listy milostné, Umění milovat a Jak léčit lásku probírá básník rozmanité podoby lásky. Pro toto vydání byl soubor doplněn prvním českým překladem dochovaného zlomku Ovidiovy básně Prostředky k pěstění ženské tváře, která se tradičně řadí k autorově milostné poezii, a také moderní předmluvou.... celý text

Svazek obsahuje básnickou skladbu klasika římské literatury. Podobně jako v Umění milovat i zde dává Ovidius rady milencům, jak co nejsprávněji postupovat při aktech lásky. Méně známý Ovidiův text je moderně přeložen Danou Svobodovou, která navíc tuto antickou "příručku" obohatila o systém marginálních poznámek, jež umožňují lepší orientaci v místy složité struktuře této skladby. Kniha vychází souběžně s latinským originálem.

Proměny (jsou shrnuty do 15 knih) se staly jedním z nejvlivnějších antických spisů a teprve v době osvícenství se rozvíjejí do českých básní. Krátké příběhy, eposy řeckých dějin ve zkrácené formě (chronologické vyprávění), v nichž se autor snaží hledat společné téma proměny.Často se jedná o přeměnu nymfy v přírodninu, člověka v přírodninu apod. Veršovaný text je psaný formou hexametru. Často se v textu vyskytuje přímá řeč. Bohyně zahoří hněvem a na strmém vrcholku Kynthu takto k oběma zrozencům svým se promlouvat jala: „O mně, vaší matce, tak pyšné, že dala vám život, o mně, jež z bohyň žádné krom Júnóny ustoupit nechci, šíří se pochyby, zda jsem bohyní, s oltářů budu vyhnána po věky ctěných, když vy mi nepřispějete. To však není jen jediná urážka: rouhavou řečí zvětšila Niobé mrzký svůj čin a stavěla drze nad vás potomky své, a mne – ať na ni to padne! – bezdětnou zvala, ta hříšná, v níž otcův jazyk se ozval!“

Umění milovat je série tří knih, jejichž autorem je Ovidius. První kniha se skládá z rad mužům, jak si lásku dotyčné získat. Druhá radí, jak si ji nejlépe udržet. Třetí se skládá z podobných rad ženám (rady ženám napsal až o něco později, prý „aby to nebylo ženám líto“).Básník tvrdí, že láska je „zákeřná a extrémně nakažlivá nemoc“. Lék na ni dává v části „Jak léčiti lásku“. Publius Ovidius Naso vychází z antické mytologie, a proto se v knize objevují jména jako Venuše, Meneláos, Helena, Daidalos, Ariadna atd.

Pět knih psaných v elegickém distichu. Obsahují popis jeho cesty do vyhnanství, dopis adresovaný Augustovi a podrobnou obhajobou Ovidiova života a díla, básně líčící poměry v místě vyhnanství, dopisy přátelům i nepřátelům.

Ovidius se svým Umění milovat a nemilovat je tu pro vás, kteří láskou žijete, koříte se jí, slastně stoupáte k jejím vrcholům i riskujete zničující pád. V Ovidiovi najdete – muži i ženy – zasvěceného průvodce tajemstvím lásky i podnět a inspiraci, kde a jak lásku hledat, jak a čím ji nalezenou živit, jak ji udržet, a když vztah někdy přijde o iluze, jak situaci napravit – vše v půvabných verších v rytmu moderního času.

Druhé, přehlédnuté, vydání Ovidiových Proměn v překladu Ferdinanda Stiebitze.