Publius Ovidius Naso Knihy

Souborné vydání milostné poezie Ovidiova mládí. Mluví ke každému srdci a žádné nezarmoutí. V nové době překonal Ovidius i slávu Homérovu. Vydává se a čte na celém světě. Splnila se jeho předpověď, že bude žít v slávě po všechny věky. Za hranici své proslulosti si básník určil rozsáhlou říši římskou. V tom se však mýlil. Jeho dílo oslňuje svou krásou nejen celou Evropu (tedy nejen národy, kam sahala římská veleříše) – Ovidia znají ve všech světadílech a jeho nevšednímu umění se obdivují vědci, básníci, mistři štětce i dláta i okouzlení čtenáři. Římská lyrika i římská epika dosáhla právě v díle Ovidiově svého vrcholu.

Svazek obsahuje básnickou skladbu klasika římské literatury. Podobně jako v Umění milovat i zde dává Ovidius rady milencům, jak co nejsprávněji postupovat při aktech lásky. Méně známý Ovidiův text je moderně přeložen Danou Svobodovou, která navíc tuto antickou "příručku" obohatila o systém marginálních poznámek, jež umožňují lepší orientaci v místy složité struktuře této skladby. Kniha vychází souběžně s latinským originálem.

Nesmrtelné Ovidiovy Proměny jsou jedním z nejčtenějších a nejvlivnějších antických spisů. Z bohaté mytologické tradice řecké a částečně i římské básník vybral a v Metamorfózách zpracoval takové báje, pověsti a legendy, v nichž se vypráví o proměně člověka ve zvíře, rostlinu,kámen, hvězdu nebo o různých nadpřirozených změnách bytostí i věcí. Dílo zásadně ovlivnilo evropskou kulturu a stalo se živým zdrojem inspirace v následujících staletích. Vydání z roku 1967 vyšlo jako druhý svazek edice Spisy P. Ovidia Nasona v rámci Knihovny klasiků. Kniha obsahuje i rozsáhlý poznámkový aparát a seznam vlastních jmen.

Sličné vydání básnické sbírky starořímského básníka, jehož umění a vtipné rady milencům, mužům i ženám, nejenže častěji ovlivnily literární projevy spisovatelů nejrůznějších národů, ale těšily se vždy, dnes dokonce nikdy nebývalému zájmu čtenářů

V "Žalozpěvech", psaných většinou jako osobní listy manželce a nejmenovaným přátelům a obracejících se i k římské veřejnosti, vyjádřil antický básník svůj hluboký žal nad vypovězením z Říma do Tom. "Jeho básně jsou výrazem živelného protestu, který v podmínkách otrokářské společnosti skončil nutně jen rozkladem starých morálních představ... a posléze resignací v poměru ke společnosti, na druhé straně však vítězstvím nad starým mythem a osvobozením hlubokého osobního citu." Tam, kde přestal Ovidius, začala později středověká milostná poesie. Bolest básníka, který podlehl v nerovném boji, spojovala Ovidia přes staletí s mnohými velkými umělci pozdějších dob, na př. s Puškinem. (Podle úvodu.)

Ovidius se svým Umění milovat a nemilovat je tu pro vás, kteří láskou žijete, koříte se jí, slastně stoupáte k jejím vrcholům i riskujete zničující pád. V Ovidiovi najdete – muži i ženy – zasvěceného průvodce tajemstvím lásky i podnět a inspiraci, kde a jak lásku hledat, jak a čím ji nalezenou živit, jak ji udržet, a když vztah někdy přijde o iluze, jak situaci napravit – vše v půvabných verších v rytmu moderního času.

Druhé, přehlédnuté, vydání Ovidiových Proměn v překladu Ferdinanda Stiebitze.