Karel Cudlín (* 28. června 1960 Praha) je český fotograf, zabývající se převážně dokumentární fotografií. Působí i jako pedagog. Spolupracuje s vydavatelstvími, televizemi a filmovými produkcemi v České republice i v zahraničí. V letech 1997–2003 byl jedním z oficiálních fotografů prezidenta Václava Havla. Získal v soutěži Czech Press Photo celkem šestnáct cen. V roce 2008 obdržel cenu Revolver Revue. V roce 2016 habilitoval na FAMU docentem.
Kniha poezie izraelské básnířky gruzínského původu Lali Micheli obsahuje sedm desítek básní o domě v Tel Avivu, v němž žije. Mešuge dům je nejen intimní vyznání ženy–básnířky ale i metafora Érecu, obraz židovského státu, domova, jenž je sice bezpečným, familiárním zázemím, jehož existence je však neustále ohrožena, zevnitř i zvenku.
Pražské Jižní Město je místem plným mýtů a překvapení, které je nedílnou součástí metropole. Jan Lukavec, autor textu, zde prožil celý svůj život a jako zasvěcená osoba přináší osobní svědectví, úvahy a otázky. Karel Cudlín, autor fotografií, dokumentuje život v Jižním Městě od 80. let, přičemž kniha obsahuje 53 celostránkových snímků. Od počátku, kdy bylo Jižní Město poznamenáno nedostatkem chodníků a blátem, se radikálně proměnilo a stále se vyvíjí. Pro Lukavce a tisíce dalších obyvatel zůstává „Jižák“ domovem a útočištěm. Esejistické kapitoly zkoumají stopy Jižního Města v umění, jeho spiritualitu a společenské paradoxy, včetně fiktivních vizí jeho počátků a konců. Autor se dívá na Jižní Město jako někdo, kdo zde vyrostl a vychovává své děti, ačkoliv si je vědom problémů, které toto místo provázejí. Jižní Město není zobrazeno jako ideální utopie ani jako místo plné kriminálních živlů, ale jako místo, kde většina obyvatel žije ráda a může říct: Ano, tady jsem doma.
Neopakovatelné osobnosti nežijí jen v šumavské divočině. Jsou nám mnohem blíž, potkáváme je na ulicích, v autobusech, kdekoliv. Třeba někdo takový žije hned ve vedlejší bytovce. Jistě, každý člověk je jedinečný, ale – málo platné – někteří lidé jsou zkrátka jedinečnější. Co spojuje sedm lidí, jejichž příběhy byly shromážděny v této knize? Není to přímo samota jako u samotářů, kteří se stáhli z civilizace do lesů, močálů a hor. Jisté poodstoupení tu ale přesto nacházíme. „Neměl bych sílu jít s proudem, a už vůbec ne proti proudu,“ říká jeden z nich. Všichni si vytvořili malý osobní svět, fascinující vesmír, kde platí jejich vlastní pravidla. Jsou na dosah ostatním, a přesto tak daleko. Nebo snad vysoko? Některé jejich historky jsou neuvěřitelné, ale autor knihy jim věří. Proč by si člověk nemohl koupit šest tygrů ve slevě, kreslit ve spolupráci s plísní nebo najít skutečný smysl života? Víte snad o něčem, co by bylo důležitější?
Osobní vzpomínky prezidentova mluvčího Kniha přináší unikátní svědectví Ladislava Špačka o tom, jak se s Václavem Havlem seznámil, o začátcích spolupráce v komůrce Havlova bytu u Vltavy, až po triumfální zahraniční cesty plné úsměvných i dobrodružných příhod. Ladislav Špaček strávil s Václavem Havlem více než deset let, a tak má čtenář nad stránkami této knihy možnost vytvořit si představu, jaký skutečně byl Václav Havel jako člověk i státník, jaký byl v soukromí, jak snášel úskalí prezidentské funkce, jaké byly jeho politické vize i každodenní starosti. Václava Havla poznáme mnohem důvěrněji než z médií, kniha uvádí tisíce drobných detailů, kterých si autor za těch téměř 4000 dnů po jeho boku nemohl nevšimnout. Dozvíme se, co a koho Havel měl rád, ale také s jakými problémy se musel během prezidentské funkce na Hradě vyrovnat. Poznáme zblízka světové osobnosti, se kterými Havel během svého mandátu spolupracoval, vrátíme se k důležitým událostem uplynulých dvaceti let, ve kterých hrál Václav Havel důležitou roli. Špaček nepíše systematické paměti plné historických odkazů, ale nabízí v drobných samostatných útvarech střípky vzpomínek od počátků spolupráce s prezidentem v roce 1992, přes rozdělení československého státu, následují první léta ve funkci českého prezidenta, vzápětí dramatické kapitoly o nemocích, které Václava Havla v prezidentské funkci postihly, a také líčení změn v jeho osobním životě. Poznáme blíže obě Havlovy manželky, jeho přátele, dozvíme se, kde trávil svůj čas Václav Havel nejraději a čím přispěl k rozvoji Pražského hradu. A protože měl Ladislav Špaček v úřadě mluvčího na starosti zvláště vztahy s médii, bere si na paškál také chování a způsoby práce novinářů, také vzpomíná, jak práce jeho samotného mohla ovlivnit veřejné mínění či dokonce politickou situaci.Mnoho prostoru dostávají v knize i zážitky z cest s prezidentem – celkem uletěli za těch deset let vzdálenost ze Země na Měsíc a zpátky, navštívili více než šedesát zemí světa. Ladislav Špaček má tedy co vyprávět, a činí to, jak jinak, vkusně, s nadhledem a humorem.
Lost Europe, zatím nejrozsáhlejší publikace vydaná 400 ASA, obsahuje bezmála 150 černobílých dokumentárních fotografií tří autorů z Ukrajiny z období od počátku devadesátých let až do současnosti. Fotografie Karla Cudlína, Jana Dobrovského a Martina Wágnera doplňuje text novinářky Petry Procházkové. Knihu graficky a výtvarně zpracovala Zuzana Lednická ze Studia Najbrt. Fotografové zachycují zemi s dramatickou historií jako místo připomínající poetiku života, který nenávratně mizí. Jako připomínku samozřejmosti starých časů před globalizací. Jako dokument života ze dne na den, který sami autoři komentují: „Fotografie v této knize zachytily mizející svět. Vlastně jeho konec, který není ani tragický, ale ani se nepodobá happy endu. Je to procházka do minulosti, zachycení opravdovosti, po které se nám stýská, ale už bychom ji neuměli, ani nechtěli žít.“
Literární zpracování velkolepé filmové trilogie. „Je to nejosobnější věc, jakou jsem kdy napsal. Vycházel jsem ze vzpomínek svých rodičů na moje prarodiče,“ říká scenárista a autor Petr Jarchovský, který se ve svém Zahradnictví vrací k postavám z hitu Pelíšky. Filmovou trilogii i její literární zpracování můžeme vnímat jako pravdivý příběh konkrétních lidí v převratné historické době mezi lety 1939 a 1959. Rodinnou ságu tvoří tři samostatné, nicméně propojené příběhy Rodinný přítel, Dezertér a Nápadník. Mezi aktéry snadno poznáme odbojáře Jindřicha z kultovních Pelíšků, tentokrát jsou však více v popředí ženy: například autorovu matku sledujeme od jejího narození a válečného dětství až po dospělost, kdy se v padesátých letech v Nápadníkovi stává hlavní hrdinkou. Strhující příběhy plné nečekaných zvratů se odehrávají z velké části v rodinném zahradnictví v Jaroměři a v rovněž rodinném kadeřnickém salonu v Praze. Vzdor svízelné době a krutým osudům protagonistů nechybí osvědčený autorův humor a zejména situační komika.
Již třetí monografie předního české tvůrce současné humanistické fotografie vydaná v nakladatelství Torst přináší dosud nejobsáhlejší knižní soubor jeho fotografií. Poprvé je členěna tematicky: shrnuje snímky Prahy, dokumentární zachycení doby normalizace, fotografie ze života Romů, obrazy z Podkarpatské Rusi a cest na východ, snímky z Izrale a pásma Gazy... V Cudlínových fotografiích je vždy přítomen opravdový zájem o člověka a o blízký rozhovor s ním, o radostný a fascinující lidský život a jeho krásu. Kniha je doprovozena rozhovorem s Karlem Cudlínem a úvodní studií kurátora Luďka Lukuvky. Vychází současně s výstavou ve Špálově galerii, která proběhne v červenci srpnu letošního roku.
Kniha obsahuje dobové dokumentární fotografie Karla Cudlína, odbornou studii fenoménu od prof. Viléma Prečana a "chronologii" události od téhož autora a je výborným průvodcem zájemce vzpomínkou na tuto fenomenální událost českoněmeckých dějin.
