Daniel Korte Knihy

Latinsko-české vydání základní středověké encyklopedie vědění, zahrnující témata od svobodných umění přes antropologii a přírodovědu až po theologii. První dvě knihy pojednávají o svobodných uměních.

Originální pojednání o struktuře židovské liturgie, vypracované katolickým odborníkem zabývajícím se vztahem židovství a křesťanství.

V životě, kde jsou hodnoty odvozovány od kasovních trháků a lidé touží po nejnovějších technických a módních vychytávkách, kde svůj názor odvozují od bulvárních drbů a jsou líní přemýšlet nad složitými otázkami, čelíme vážnému riziku, že ztratíme citlivost a přestaneme vnímat utrpení druhých. Zlo totiž neodhaluje svou tvář jen za okolností, v nichž lidé často jednají pod extrémním nátlakem, jako jsou například války, projevuje se převážně v každodenní necitlivosti k utrpení druhých, v neschopnosti či odmítání je pochopit a v náhodném odvracení etického pohledu. Zlo a mravní slepota se skrývají v tom, co považujeme za normální, v triviálnostech a v banalitě každodenního života, a to nejen v abnormálních a výjimečných případech. Britský sociolog Zygmunt Bauman a litevský filosof a politolog Leonidas Donskis jev morální slepoty analyzují prostřednictvím konceptu adiafory - umístění určitých činů nebo kategorií lidských bytostí mimo svět morálních závazků a hodnocení. Adiafora implikuje postoj lhostejnosti k tomu, co se ve světě děje, je znakem mravní otupělosti, která se podle autorů stále více vzmáhá v západní společnosti. Vydáním knihy Morální slepota s podtitulem Ztráta citlivosti v tekuté modernitě navazujeme na předešlé Baumanovy tituly (Tekuté zlo, Tekutý život, Tekutý strach).

Autorka v knize s podtitulem "Náhoda a etika v řecké tragédii a filosofii" podává výklad některých Aischylových a Sofokleových tragédií, Platónových dialogů a Aristotelových spisů z hlediska problematiky dobra.

Tekutý život přispívá k rostoucí nerovnosti, nejistotě a nedůvěře. Moderní společnost opustila své sociální základy a stabilní řád transformovala na měkkou a pružnou formu, domnívajíc se, že tím dosáhne maximální otevřenosti. Tato společnost však nedokáže trvale udržet tvar, její podoby jsou krátkodobé a cíle méně angažované. Lidé se opírají o minimum jistot a stále méně spoléhají na solidaritu a odpovědnost jednotlivce. Zygmunt Bauman, autor teorie o „tekutosti“ světa, ve své knize navazuje na svou známou publikaci o tekuté modernitě. Jako kritik globalizace poukazuje na její negativní dopady na lidskou společnost. I když se vymezuje vůči individualismu, činí tak z pohledu sociologa, který v flexibilitě jednotlivce a neomezených možnostech vidí i narůstající populismus a technokratické pojetí života. Jednotlivec se přestává socializovat a svou roli nespatřuje v prospěchu komunitního celku, ale v ekonomických uskupeních zaměřených na zisk, bez ohledu na solidaritu a negativní důsledky v oblastech jako ekologie či kultura. Baumanovy myšlenky nejsou dogmatické; snaží se upozorňovat na problémy, které si společnost vytváří, a vyvolávat diskusi o nich.

Ambivalence je téma, které se v díle Zygmunta Baumana objevuje velmi často. V jeho analýzách modernity, v knihách o životě v tekuté moderní společnosti, jde téměř vždy o motiv ústřední. Baumanova sociologická perspektiva sama o sobě vyzařuje ambivalenci a mnohá témata, která během své kariéry zkoumal - například svobodu, morálku, nesmrtelnost a utopii - jsou sama o sobě fundamentálním vyjádřením ambivalence. Bauman trvá na tom, že svět není jednou provždy pevně daný, ale že jej lidé mohou zpochybňovat a měnit, a ambivalence tak není nemocí, kterou je třeba léčit, ale spíše faktem, který je třeba přijmout. Ambivalence je nedílnou součástí našeho lidského bytí. Je nedílnou součástí naší zkušenostní a emocionální sféry, zakořeněným aspektem našich životních rozhodnutí a konfrontace se společností, jakýmsi nepříjemným prostředníkem mezi nadějemi a skutečně existující realitou. Ambivalence je pojem, který se používá k popisu smíšených emocí a komplexního prožívání toho, že jsme jakoby chyceni mezi protichůdné nebo konfliktní póly (očekávání, možnosti, volby atd.) a nemůžeme mít obojí zároveň. Je zřejmé, že ambivalence se v lidských dějinách objevovala po celou dobu. Zdá se však, jako bychom v moderní době na jedné straně vyprodukovali dosud nevídané množství ambivalence a zároveň jsme vůči tomuto fenoménu stále více netolerantní, a proto se jej snažíme různými prostředky problematizovat a odstranit.