Daniel Korte Knihy

Latinsko-české vydání základní středověké encyklopedie vědění, zahrnující témata od svobodných umění přes antropologii a přírodovědu až po theologii. První dvě knihy pojednávají o svobodných uměních.

Originální pojednání o struktuře židovské liturgie, vypracované katolickým odborníkem zabývajícím se vztahem židovství a křesťanství.

V životě, kde jsou hodnoty odvozovány od kasovních trháků a lidé touží po nejnovějších technických a módních vychytávkách, kde svůj názor odvozují od bulvárních drbů a jsou líní přemýšlet nad složitými otázkami, čelíme vážnému riziku, že ztratíme citlivost a přestaneme vnímat utrpení druhých. Zlo totiž neodhaluje svou tvář jen za okolností, v nichž lidé často jednají pod extrémním nátlakem, jako jsou například války, projevuje se převážně v každodenní necitlivosti k utrpení druhých, v neschopnosti či odmítání je pochopit a v náhodném odvracení etického pohledu. Zlo a mravní slepota se skrývají v tom, co považujeme za normální, v triviálnostech a v banalitě každodenního života, a to nejen v abnormálních a výjimečných případech. Britský sociolog Zygmunt Bauman a litevský filosof a politolog Leonidas Donskis jev morální slepoty analyzují prostřednictvím konceptu adiafory - umístění určitých činů nebo kategorií lidských bytostí mimo svět morálních závazků a hodnocení. Adiafora implikuje postoj lhostejnosti k tomu, co se ve světě děje, je znakem mravní otupělosti, která se podle autorů stále více vzmáhá v západní společnosti. Vydáním knihy Morální slepota s podtitulem Ztráta citlivosti v tekuté modernitě navazujeme na předešlé Baumanovy tituly (Tekuté zlo, Tekutý život, Tekutý strach).

Originální pojednání o struktuře židovské liturgie, vypracované katolickým odborníkem zabývajícím se vztahem židovství a křesťanství. Přeložil Daniel Korte. Nové, opravené vydání, 2018.

Autorka v knize s podtitulem "Náhoda a etika v řecké tragédii a filosofii" podává výklad některých Aischylových a Sofokleových tragédií, Platónových dialogů a Aristotelových spisů z hlediska problematiky dobra.

Tekutý život přispívá k rostoucí nerovnosti, nejistotě a nedůvěře. Moderní společnost opustila své sociální základy a stabilní řád transformovala na měkkou a pružnou formu, domnívajíc se, že tím dosáhne maximální otevřenosti. Tato společnost však nedokáže trvale udržet tvar, její podoby jsou krátkodobé a cíle méně angažované. Lidé se opírají o minimum jistot a stále méně spoléhají na solidaritu a odpovědnost jednotlivce. Zygmunt Bauman, autor teorie o „tekutosti“ světa, ve své knize navazuje na svou známou publikaci o tekuté modernitě. Jako kritik globalizace poukazuje na její negativní dopady na lidskou společnost. I když se vymezuje vůči individualismu, činí tak z pohledu sociologa, který v flexibilitě jednotlivce a neomezených možnostech vidí i narůstající populismus a technokratické pojetí života. Jednotlivec se přestává socializovat a svou roli nespatřuje v prospěchu komunitního celku, ale v ekonomických uskupeních zaměřených na zisk, bez ohledu na solidaritu a negativní důsledky v oblastech jako ekologie či kultura. Baumanovy myšlenky nejsou dogmatické; snaží se upozorňovat na problémy, které si společnost vytváří, a vyvolávat diskusi o nich.