Josef Šafařík Pořadí knih

Publikace přinášející přehled pamětních mincí a medailí, které pro různé klienty (ČNB, Česká mincovna, Pražská mincovna) navrhoval v letech 2001 až 2016 medailér Josef Šafařík.

Ústředním tématem Šafaříkových textů je situace člověka a umění ve světě vědy a techniky. Vybrané eseje, přednášky a studie byly napsány v 60. a 70. letech. Myslitel a básník, ojedinělé myšlenkové kvality a hloubky. Dosud neobjevený autor příčící se zařazení do jakéhokoli systému povyšující myšlení na svébytnou kategorii mimo jakýkoli filosofický systém. Svou originalitou, básnickou stavbou textu a zároveň ne-známostí a ne-uchopitelností se nabízí srovnání například s Ladislavem Klímou či Jakubem Demlem, ne však s filosofy školních škamen, kteří ho až doposud nebyli schopni ani reflektovat.

Jedná se o nejkontroverznější autorův text, který byl vydán až po jeho smrti.

Z dopisů příteli přírodovědci. Kniha filosofických esejů. Četba této zralé autorovy prvotiny poprvé vydané v roce 1948 je po dlouhých letech o to úchvatnější, že teprve dnes je širší veřejnost připravena chápat, jak geniálně autor předjal základní otázky spjaté s existencí umělce, výkladem jeho práce a jejího smyslu.

Ve svém šestisetstránkovém eseji, který vznikl jako výsledek mnohaleté soustředěné práce o samotě, podává Josef Šafařík (1907–1992) zamyšlení nad situací člověka, společnosti a kultury v období, jež prohlásilo Boha za mrtvého, ale je stále poznamenáno smrtí člověka na kříži. Šafařík spatřuje smysl této události v tom, že Ježíš, který měl na Golgotě proti sobě veškerou myslitelnou moc, dokázal svým činem proměnit smrt-ortel ve smrt-apel, ve výzvu, jež proti neustále rostoucí moci prosazuje svobodně jednající osobnost. Ve světě posedlém mocí zní Šafaříkův hlas varovně, ale také pevně.

Text Šafaříkovy přednášky o filozofii vědy a techniky z 9. února 1967 v Klubu architektů v Praze.