Lucie Galčanová Knihy

Sólista není týmový hráč, je zaměřen na vlastní úspěch, nehledí na potřebu ostatních, jde za svým bez ohledu na celek. V případě, že o sólistech mluví komentátor fotbalového utkání. Sólista je ale také ten, kdo dokonale ovládá svůj nástroj, kdo stojí před orchestrem a svou pílí, uměním a profesionalitou podporuje výkon všech ostatních. Ten, kdo se vydává do neznáma, kdo spoléhá sám na sebe a ví, že za své chyby bude platit sám. Sólista může být bezohledný egocentrik stejně jako obětavý pomocník druhých. Sólisté v sobě zahrnují barevnost lidské existence, stejně jako jsme ji nacházeli u všech účastníků a účastnic našeho výzkumu. A proto v textu předkládané knihy hovoříme nejenom o samostatně žijících, lidech v jednočlenné domácnosti, komunikačních partnerech a partnerkách, participantech atp., ale také o sólistech a sólistkách. Jsou jimi lidé, kteří tvoří samostatnou ekonomickou jednotku (domácnost) a nesdílejí svůj intimní prostor dlouhodobě s žádnou jinou osobou a jsou bezdětní. V letech 2013 – 2014 jsme vedli rozhovory s celkem 27 lidmi a zajímalo nás, zda a jak si vytváří, upravují a přisvojují svůj „domov“ ti, kteří jej netvoří s nikým jiným a pro nikoho jiného, co pro ně vlastně domov, který je obecně spojován s rodinou, vyjednáváním a sdílením, znamená. Obsah knihy tvoří triáda ústředních témat: Jsou to otázky sociálních vztahů sahajících za hranice domácností, a tyto hranice často překračujících, otázky (nejen placené) práce a volného času a jejich vzájemného soupeření o prostor a čas domácností sólistů, a v neposlední řadě různé způsoby nakládání s předměty a prostorem v domácnostech, každodenní praktiky zabydlování privátních příbytků. Kniha je svým stylem určena odborné veřejnosti (především úvodní kapitoly), jazyk analytických kapitol je však dostupný širokému publiku a veřejnosti i mimo akademickou sféru.

Kniha Sami doma přibližuje stále rozšířenější zkušenost mladých dospělých s budováním samostatného domova – bez rodičů, partnerů či partnerek nebo dětí. Snaží se prostřednictvím hloubkových rozhovorů porozumět tomu, jak své zabydlování popisují a prožívají: jako zkušenost dospělosti, budování vlastního místa a vztahů, v kontextu nároků současných podob práce. Vyhýbá se stereotypním představám o mladých nezávislých profesionálech, či zoufalých osamělých singlech a nabízí jiný pohled na lidi, kteří bydlí sami – na „sólisty a sólistky“. Sólistou totiž může být jak sólový hráč, který jedná bez ohledu na zájmy celku, ale také ten, kdo stojí před orchestrem a svou pílí, uměním a profesionalitou podporuje výkon všech ostatních. Kniha proto vypráví řadu osobních příběhů – přes její akademickou povahu přístupně ukazuje, jaké podoby nový fenomén jednočlenných domácností v současné době nabývá a co znamená pro samotné sólisty a sólistky.

Kniha obsahuje devět textů, jejichž tématem je společenská změna sledovaná skrze studium městského prostoru, proměn jeho organizace, mechanismů jeho utváření i forem správy. Vedle témat městské mobility či diferenciace a segregace urbánního prostoru řeší především problematiku významů vkládaných do míst jejich uživateli. Proměny významů, jež jsou prostorům přisuzovány v průběhu každodenních mezilidských setkání i obecných mocenských či politických vyjednávání, jsou důležitým projevem sociální změny v (urbánním) prostoru - místa zůstávají, ale pro každou další generaci mohou znamenat cosi jiného. Někdy jejich důležitost postupně klesá až - podobně jako dopravní trasy starého industriálního města - tiše zaniknou. Jindy může být asanace ulic, náměstí či čtvrti hlasitým projevem nového společenského řádu. Autoři a autorky jednotlivých statí dohromady zastupují široký badatelský záběr od historie, přes sociologii a antropologii až k sociální geografii. Kniha je proto určena odborníkům a zájemcům o interdisciplinární studium města.

Město - zdánlivě samozřejmý pojem, který je však v odlišných vědních disciplínách často užíván v nestejných významech. Někdy odkazuje k materiální struktuře ulic, parků a náměstí, jindy označuje způsob života, "kulturní formu", "společenství" či "pouhou" administrativní jednotku, nebo je vymezeno jako protiklad venkova. Tuto mnohoznačnost publikace Město: proměnlivá ne/samozřejmost sleduje. Obsahuje deset textů, které představují různé odborné přístupy k problematice města zakotvené v odlišných společenskovědních disciplínách. V první části knihy naleznou čtenáři kapitoly věnované vybraným konceptuálním a metodologickým problémům spojovaným se studiem města, druhý oddíl přináší pohled na proměny současného evropského města i několik originálních případových studií z českého prostředí. (proměnlivá ne-samozřejmost)

Publikace nabízí pohled na město obyčejné, každodenně prožívané, a tím utvářené a reinterpretované, naplněné lidským jednáním, komunikací a vztahy. Nabízí také pohled na obrazy města, které jsou odrazem a předlohou naší každodennosti současně. Autory všech statí zajímá město soudobé, jeho podoby a možnosti jeho prožívání. Do popředí zájmu se však dostal důraz na prožívání času a možnosti jeho uchopení při zkoumání městské sociální reality. Jako obzvlášť inspirující se stal především pro ty, kdo se zabývali mobilitou a technologiemi spojenými s cestováním.

Vznik této knihy byl motivován třemi otázkami: Co znamená stárnutí na venkově? Jaké podoby zde má aktivní stárnutí? A je venkov místem přátelským k vyššímu věku? Jednotící linkou studie jsou úvahy nad tím, jakým způsobem gerontologické „brýle“ mění pohled na venkov a venkovské pohled na stárnutí, resp. co znamená městská hegemonie v politikách stárnutí a proč je venkov vždy „až ten druhý“. Publikace představuje výzkum života starších obyvatel heterogenních vesnických oblastí v České republice. Výsledky jsou založeny na reprezentativním šetření zaměřeném na kvalitu života lidí ve věku nad 60 let a na kvalitativních rozhovorech se seniory a seniorkami v různých typech obcí a regionů. Studie jistě není kompletním přehledem životních zkušeností a situací lidí vyššího věku žijících na venkově, přesto ale prezentovaná data slouží jako důležitý podklad k diskusi o některých mýtech spojených s venkovským životem - vesnická idyla, vesnice jako stále a všude stejná, spíše stará, pomalá a chudá, ale také přírodě blízká nebo sociálně soudržná. Vesnická optika zase inovativním způsobem znovu otvírá některá z velkých témat sociologie a politik stárnutí, zejména koncepty „aktivního stárnutí“ a „age-friendliness“ (prostředí přátelská k věku). Kniha tak staví most mezi zkoumáním venkova, nezřídka opomíjejícím jeho seniorské obyvatele, a zkoumáním stárnutí, které někdy přehlíží heterogenitu zkušeností formovaných prostředím.