Eleonore Schönborn

Rakouská autorka pocházející ze šlechtické rodiny na Moravě, po roce 1945 nucena odejít z Československa, matka kardinála a vídeňského arcibiskupa Christopha Schönborna, autorka vzpomínkové publikace.

Eleonore Schönborn (* jako Eleonore Doblhoff 14. dubna 1920 v Brně, Československo; † 25. února 2022 ve Schruns) byla první pověřená důstojnice ve Vorarlbersku a rakouská místní politička. Byla svědkem odsunu Němců z Československa v roce 1945 a byla matkou kardinála Christopha Schönborna.

Eleonore Schönbornová byla nejmladší dcerou z manželství Herberta Doblhoffa ze šlechtického rodu Doblhoff a Gertrud Doblhoff. O své tituly přišli v důsledku aristokratických aboličních zákonů v Rakousku a Československu. Její celé, neoficiální rodné jméno bylo Eleonore Ottilie Hilda Maria Freiin von Doblhoff. Vyrůstala v Ratschitz u Wischau/Vyškov (Morava) a vzdělání získala v internátní škole.

V dubnu 1942 se seznámila s malířem Hugo-Damianem Schönbornem z české linie šlechtického rodu Schönbornů, se kterým 10. května 1942 oslavila svatbu. Hugo-Damian Schönborn byl vojákem, aktivním v odboji proti národním socialistům, v říjnu 1944 dezertoval k Britům do Belgie.

V roce 1945 musela se svými dvěma malými dětmi Philippem a Christophem uprchnout z Československa v důsledku Benešových dekretů. Ubytování našla nejprve u svých příbuzných v Breiteneichu u Hornu v Dolním Rakousku a poté v letech 1945/1946 u své sestry ve Štýrském Hradci. Tam potkala svého manžela, kterého Britové propustili.

V Rakousku se stala matkou svých dětí Barbary a Michaela. V roce 1950 se rodina přestěhovala do Schruns ve Vorarlbersku, kde Eleonore našla práci. V roce 1958 došlo mezi ní a Hugo-Damianem Schönbornem k přátelskému rozvodu. Na živobytí pro svou rodinu vydělávala ve firmě Getzner v Bludenzu, kde pracovala 30 let. Pro své jazykové znalosti se zde rychle stala vrchní sekretářkou, později i autorizovanou signatářkou a tiskovou mluvčí. Byla první ženou v takové pozici ve Vorarlbersku. Pro svou rodinu nechala postavit dům a angažovala se ve farní radě ve Schrunsu.

Jako první žena v zastupitelstvu obce Schruns (1975-1985) iniciovala vznik muzeí v Montafonu, např. B. Montafoner Heimatmuseum ve Schruns. V roce 1986 spolu s jeptiškou založila Asociaci sester Aussermontafon. V roce 1997 byla vyznamenána Velkou medailí za zásluhy státu Vorarlbersko. V roce 2013 obdržela Zlatou medaili za zásluhy od Rakouské republiky.

V rozhovorech opakovaně hovořila o době svého letu, o kariéře svého syna kardinála Christopha Schönborna ao obecných společenských otázkách. Den, kdy oslavila 100 let, nemohla se svou rodinou oslavit kvůli uzamčení způsobenému koronavirovou pandemií.

Zemřela 25. února 2022 v kruhu své rodiny. Byla pohřbena v Schruns.