Ladislav Pecháček Pořadí knih

Je začátek normalizace. 51. vojenský prapor potrubní dopravy provedl povinné čistky, mezi suspendovanými je i prostořeký štábní lékař Josef a prvotřídní kuchař útvaru Hans. Navzdory politické nespolehlivosti jsou nečekaně povoláni do akce. V bohem zapomenutém újezdu Krupice bude probíhat cvičení československých a sovětských vojsk za účasti nejvyšších velitelů a kuchař s lékařem dostanou úkol: Josef má zaručit nezávadnost stravy coby ochutnávač, kdežto šéfkuchař musí osvědčit zkušenosti z přepychových hotelů. Oba vědí, že pokud se před papaláši něco pokazí, schytají to oni. A to náš mladý doktor nenápadně zatajil nákazu infekční žloutenkou. Sovětský maršál s hepatitidou B by pro oba znamenal kriminál… Nezaměnitelně ironické vyprávění autora básnické hexalogie se vrací do těžké doby, opět viděné prizmatem „veselé vědy o smutných věcech“.

Jak za prahem padesátky vyzrát na absurdní grotesku jménem život, onu smrtelnou chorobu na pět písmen? Doktor Štěpán Šafránek z Hradiště, jehož osudy sledujeme v knihách i ve filmech už přes tři desetiletí, má tento recept: navzdory vysokému tlaku sází na hlavu plnou nápadů. Ovdověl a se synem školou povinným se přestěhoval do nového bytu se starými nepřáteli, poněvadž i teď mu nezbývá než bojovat s nadřízenými, předpisy a konvencemi. Povídkový základ stejnojmenného šestého filmu „básnické“ série se nenápadně ptá, nakolik jsme sami strůjci zázraků, a čím přispěje náhoda, vyjde-li jí člověk aspoň trochu vstříc.

Člověk je společenský tvor, který potřebuje dialog s ostatními. Ladislav Pecháček, tvůrce úspěšného filmového cyklu o Básnících, v nové knize představuje sérii rozhovorů, ať už telefonických, restauracích, nebo policejních protokolů. Tyto interakce ukazují, jak zoufale potřebujeme posluchače, i když se mnozí z nás cítí osamělí. Mistr černého humoru, který má zkušenosti z medicíny, se v dvanácti mikrostudiích zaměřuje na psychopatologii osamělosti a na to, co může smrtelník očekávat, když nemá osud ve svých rukou. Kniha, nazvaná Hořká čokoláda, není jen souborem povídek, ale také jazykovým experimentem. Pecháček se zaměřuje na češtinu, která se pohybuje od hospodské ironie po úřední blábolení, a odhaluje nitro postav, které s jazykem manipulují. Tyto postavy, včetně kvartálních pijáků, zneuznaných umělců a osobností s Alzheimerem, se snaží překonat své slabosti, ale často se ocitají v groteskních situacích. Život je plný překvapení, ale někdy přináší i hořké sladkosti, které nelze ignorovat.

Chlípný stařec pošilhávající po mladém masíčku představuje námět, jenž byl od starověku zobrazován s důrazem na směšný kontrast mezi nesourodým párem. V nové próze Ladislava Pecháčka, rekonstruované z počítačových záznamů, se tento motiv projevuje v tvůrčích seancích ve vinohradském bytě šedesátníka pana Kocoura. Pravidelně ho navštěvuje sedmnáctiletá studentka Jitřenka, aby s ním přepisovala scénář filmu, s nímž se muž potýká. Čtenář sleduje roční peripetie „veledíla“, o které producenti nestojí, a vývoj vztahu obou hrdinů, který přesahuje daná klišé a odráží zoufalství jednotlivce uprostřed davu. Autor pentalogie o Básnících, jako lékař, ovládá kouzla „veselé vědy o smutných věcech“, tentokrát v kontextu existenciální samoty. Hořce komické postavy, které se nehodlají podřídit okolí, připomínají starší romány, kde úsměv často tuhne na rtech. Pecháček potvrzuje své postavení mezi českými humoristy suverénními dialogy, které se navážejí do soudobých frází a mód. Setkání seladona s naivkou, typické pro tragikomedii, má své zákruty a fatální následky, neboť oba jsou křehkými nádobami. Hra, kterou provozují, dává jejich všedním dnům život, ale může je i ničit.

Druhá část literární podoby filmového cyklu o životě studenta Štěpána Šafránka a jeho přátel pokračuje obdobím vysokoškolských studií. Štěpán i jeho přítel Kendy studují na vysoké škole - Štěpán na medicíně, Kendy na FAMU - a oba naplno prožívají všechny slasti i strasti studentského života s novými přáteli. Hlavnímu hrdinovi dělá právě největší starosti zkouška z anatomie u obávaného profesora a snaží se zajistit si u ní úspěch poněkud pochybnými prostředky. Starosti má také se svou novou láskou, půvabnou zdravotní sestřičkou, které se sice líbí Štěpánovy verše, ale nakonec dá přednost zajištěnému lékaři.

Třetí pokračování životního příběhu Štěpána Šafránka nachází hrdinu a jeho přátele po ukončení studia ve chvílích, kdy se snaží zakotvit v praktickém životě. Štěpán, věrný svým zásadám a postoji k životu, se odmítá zařadit mezi znuděnou a konzumní většinu a hledá ve své budoucí práci radost a smysl. Nastupuje na první místo na interní oddělení místní nemocnice, kde svou mladickou opravdovostí a snahou po smysluplné práci budí od prvního okamžiku nevoli u nadřízených. Při první příležitosti je proto odsunut na místo venkovského obvodního lékaře, o které nikdo ze snaživých kolegů nemá zájem. Na novém místě se setkává s novou láskou, další dívkou, která neodolala jeho básničkám, humoru a neohrabanému šarmu, a spolu s ní se rozhodne odejít a pracovat v severních Čechách. ... celý text

Filmová povídka vznikla na základě scénáře 5. dílu filmových Básníků, u jejichž zrodu stáli před lety spisovatel a scenárista L. Pecháček, producent M. Šmídmajer a režisér D. Klein. "Básníkům" je nyní už čtyřicet a mají za sebou úspěchy i pády. Hlavní hrdina Štěpán Šafránek se po smrti maminky musí konečně postavit na vlastní nohy a rozhodnout, jak naloží se svým životem... Text plný laskavého humoru dopro- vázejí snímky z filmu. Váz., 176 + 16 str. barev. fotopříl., 14,5 x 20,6 cm... celý text

Básníci mívají obtížné začátky i konce. Zato mezidobí je radostné a plodné… O pravdivosti těchto vět vás přesvědčí prvotina doktora Ladislava Pecháčka, jež se stala předlohou filmu Dušana Kleina Jak svět přichází o básníky. Neotřelý pohled na svět očima studenta posledního ročníku gymnázia na malém městě, který je jen o něco chytřejší a hlavně upřímnější než jeho vrstevníci, odstartoval cyklus „básnických“ komedií se Štěpánem Šafránkem v hlavní roli. Štěpán píše básničky a jeho kamarád a spolužák Kendy je zhudebňuje. Ředitelce gymnázia, kde oba studují, se však „básníkova tvorba“ zdá nemravná. Na její popud se chlapci rozhodnou „udělat něco pořádného“ a začnou sepisovat experimentální divadelní hru. Jejich volba padne na Jiráskovu Lucernu, kterou mladí nadšenci radikálně změní. Svým zaujetím pro vlastní a netradiční pojetí klasického divadelního textu nadchnou nejen spolužáky, ale i řadu dalších ochotníků z řad dospělých. Vedle přípravy divadelní hry, která přináší celou řadu neskonale humorných situací, sledujeme i vývoj citového vztahu dospívajícího Štěpána k „Borůvce“. K dívce, jež se nakonec stala příčinou toho, proč česká a možná i světová literatura přišla o jednoho nadějného básníka… Autorův první román Amatéři (1980) zachycuje jeho vlastní zážitky a zkušenosti z padesátých let, avšak pro scénář k filmu (Jak svět přichází o básníky) příběh posunul do současnosti.

Začátek padesátých let ve městě L. Nedaleko chrámu Smrtelných úzkostí Páně se nachází ulice Marie Pomocné a v ní Villa Emma, kterou se svolením novopečených mocipánů obývají její původní majitelé: široká rodina krejčího Aloise Očenáška. I když mu nůžky, křídu a centimetr záhy po únorovém puči znárodnila neviditelná ruka režimu, takže zbývá jen pomlouvat tovární konfekci, společenské kontakty tohoto gentlemana ze staré školy vniveč nepřijdou. V kumbálku sousedního kina Mír přikládá ruce, jež dovedou odnímat bolest, na zmožená těla pucfleků komunistické epochy, a získává si tak nejen důvěru úderníků a zasloužilých umělců, ale i takzvaných "dělnických" prezidentů. Ani velký Josif Vissarionovič Stalin nepřijde zkrátka. Hořce pravdivou i neodolatelně komickou ságu o tom, jak dokáží se životem malého človíčka zamést Velké Dějiny, vypráví autor ústy Očenáškova mladšího syna: naivního malíře, který rodinnou historii líčí jako sled obrazů. Osvěžujícím Pecháčkovým vzpomínkám na padesátá léta pod psa, která dovedou být za jistých okolností neméně báječná jako tuhá, rozhodně nechybí kuráž dělat si psinu z toho, jací jsme tehdy byli. A v neposlední řadě je to také prvotřídní a suverénní jazyk autora, co z Osvobozeného kina Mír činí jeden z nejpodmanivějších románů současné české literatury.