Satirický román formou monologu déle sloužícího průměrného úředníka kritizuje současné poměry v administrativě.Na hrdinovi ukazuje společenskou nebezpečnost vědomé neangažovanosti, frázismu a konzervatismu. Samoúčelné úřadování hlavního hrdiny je korunováno úspěchem, jeho průměrnost neunikne jeho nadřízeným a je odměněno povýšením do funkce ředitele.
Začátek padesátých let ve městě L. Nedaleko chrámu Smrtelných úzkostí Páně se nachází ulice Marie Pomocné a v ní Villa Emma, kterou se svolením novopečených mocipánů obývají její původní majitelé: široká rodina krejčího Aloise Očenáška. I když mu nůžky, křídu a centimetr záhy po únorovém puči znárodnila neviditelná ruka režimu, takže zbývá jen pomlouvat tovární konfekci, společenské kontakty tohoto gentlemana ze staré školy vniveč nepřijdou. V kumbálku sousedního kina Mír přikládá ruce, jež dovedou odnímat bolest, na zmožená těla pucfleků komunistické epochy, a získává si tak nejen důvěru úderníků a zasloužilých umělců, ale i takzvaných "dělnických" prezidentů. Ani velký Josif Vissarionovič Stalin nepřijde zkrátka. Hořce pravdivou i neodolatelně komickou ságu o tom, jak dokáží se životem malého človíčka zamést Velké Dějiny, vypráví autor ústy Očenáškova mladšího syna: naivního malíře, který rodinnou historii líčí jako sled obrazů. Osvěžujícím Pecháčkovým vzpomínkám na padesátá léta pod psa, která dovedou být za jistých okolností neméně báječná jako tuhá, rozhodně nechybí kuráž dělat si psinu z toho, jací jsme tehdy byli. A v neposlední řadě je to také prvotřídní a suverénní jazyk autora, co z Osvobozeného kina Mír činí jeden z nejpodmanivějších románů současné české literatury.
Jak za prahem padesátky vyzrát na absurdní grotesku jménem život, onu smrtelnou chorobu na pět písmen? Doktor Štěpán Šafránek z Hradiště, jehož osudy sledujeme v knihách i ve filmech už přes tři desetiletí, má tento recept: navzdory vysokému tlaku sází na hlavu plnou nápadů. Ovdověl a se synem školou povinným se přestěhoval do nového bytu se starými nepřáteli, poněvadž i teď mu nezbývá než bojovat s nadřízenými, předpisy a konvencemi. Povídkový základ stejnojmenného šestého filmu „básnické“ série se nenápadně ptá, nakolik jsme sami strůjci zázraků, a čím přispěje náhoda, vyjde-li jí člověk aspoň trochu vstříc.
Básníci mívají obtížné začátky i konce. Zato mezidobí je radostné a plodné… O pravdivosti těchto vět vás přesvědčí prvotina doktora Ladislava Pecháčka, jež se stala předlohou filmu Dušana Kleina Jak svět přichází o básníky. Neotřelý pohled na svět očima studenta posledního ročníku gymnázia na malém městě, který je jen o něco chytřejší a hlavně upřímnější než jeho vrstevníci, odstartoval cyklus „básnických“ komedií se Štěpánem Šafránkem v hlavní roli. Štěpán píše básničky a jeho kamarád a spolužák Kendy je zhudebňuje. Ředitelce gymnázia, kde oba studují, se však „básníkova tvorba“ zdá nemravná. Na její popud se chlapci rozhodnou „udělat něco pořádného“ a začnou sepisovat experimentální divadelní hru. Jejich volba padne na Jiráskovu Lucernu, kterou mladí nadšenci radikálně změní. Svým zaujetím pro vlastní a netradiční pojetí klasického divadelního textu nadchnou nejen spolužáky, ale i řadu dalších ochotníků z řad dospělých. Vedle přípravy divadelní hry, která přináší celou řadu neskonale humorných situací, sledujeme i vývoj citového vztahu dospívajícího Štěpána k „Borůvce“. K dívce, jež se nakonec stala příčinou toho, proč česká a možná i světová literatura přišla o jednoho nadějného básníka… Autorův první román Amatéři (1980) zachycuje jeho vlastní zážitky a zkušenosti z padesátých let, avšak pro scénář k filmu (Jak svět přichází o básníky) příběh posunul do současnosti.
Satirický román zobrazující šedesátá léta. Na odborářské rekreaci v horské zotavovně se schází několik manželských dvojic, které se již znají z min. let. Přijíždí sem i známý básník na přání své ženy, kterou již nedokáže příliš uspokojit. Autor konfrontuje jednání lidí sjejich myšlením v 50. letech. Konfrontuje lidské osudy a myšlení ve věku mladosti a zmoudření.
Tragikomické, mnohdy společenskokriticky laděné příběhy o lásce manželské i mimomanželské a o citových hnutích výrazných vyhraněných postav napsal autor (nar. 1940), který je občanským povoláním lékař.
Básníci mívají obtížné začátky i konce. Zato mezidobí je radostné a plodné… O pravdivosti těchto vět vás přesvědčí prvotina doktora Ladislava Pecháčka, jež se stala předlohou filmu Dušana Kleina Jak svět přichází o básníky. Neotřelý pohled na svět očima studenta posledního ročníku gymnázia na malém městě, který je jen o něco chytřejší a hlavně upřímnější než jeho vrstevníci, odstartoval cyklus „básnických“ komedií se Štěpánem Šafránkem v hlavní roli. Štěpán píše básničky a jeho kamarád a spolužák Kendy je zhudebňuje. Ředitelce gymnázia, kde oba studují, se však „básníkova tvorba“ zdá nemravná. Na její popud se chlapci rozhodnou „udělat něco pořádného“ a začnou sepisovat experimentální divadelní hru. Jejich volba padne na Jiráskovu Lucernu, kterou mladí nadšenci radikálně změní. Svým zaujetím pro vlastní a netradiční pojetí klasického divadelního textu nadchnou nejen spolužáky, ale i řadu dalších ochotníků z řad dospělých. Vedle přípravy divadelní hry, která přináší celou řadu neskonale humorných situací, sledujeme i vývoj citového vztahu dospívajícího Štěpána k „Borůvce“. K dívce, jež se nakonec stala příčinou toho, proč česká a možná i světová literatura přišla o jednoho nadějného básníka… Autorův první román Amatéři (1980) zachycuje jeho vlastní zážitky a zkušenosti z padesátých let, avšak pro scénář k filmu (Jak svět přichází o básníky) příběh posunul do současnosti.
