Tomáš Suchomel Knihy

Ve druhém svazku monografie pokračuje autor v mapování skladatelova života a tvorby od roku 1914 do roku 1928, kdy Leoš Janáček umírá. John Tyrrell se detailně věnuje skladatelovu vrcholnému tvůrčímu období. Jsou zde zpracována témata vztahující se ke vzniku oper Výlety páně Broučkovy, Káťa Kabanová, Příběhy lišky Bystroušky, Věc Makropulos a Z mrtvého domu a dále například děl jako Taras Bulba, Sinfonietta či Mša glagolskaja. Druhý svazek monografie také detailně popisuje Janáčkovu životní etapu označovanou jako „velké stáří“ a mapuje i jeho postoje ke vzniku svobodného státu či k současnému umění. Knihu doplňují kapitoly pojednávající o skladatelově přístupu ke kompozici oper či výběru námětů.

Tento výbor z esejů Josepha Epsteina – představující ovšem jen zlomek z jeho rozsáhlé tvorby – je veden snahou ukázat šíři a pestrost autorových zájmů. Čtenář v něm nalezne tři základní tematické okruhy. První se vytvářel v závislosti na Epsteinově povolání univerzitního učitele literatury. Jeho znalosti i přehled zejména americké literární produkce staršího i novějšího data jsou famózní. Epstein nám ukazuje, do jaké hloubky lze číst a přemýšlet o přečteném. Druhý je utvořen z jeho celoživotní snahy pochopit řeckou a římskou literární a kulturní tradici včetně latiny. To dokládají nejen rozbory děl autorů jako Hérodotos a Tacitus, ale i Epsteinova touha o proniknutí do tajů latinského jazyka. Třetí okruh je založen na jeho zájmu o věci veřejné. Epstein je „ze staré školy“ a nehodlá se přizpůsobovat módním trendům, například politické korektnosti a cancel kultuře. Je však zapotřebí dodat, že jeho politická nekorektnost je chytrá, kultivovaná a vtipná. Vtip ostatně netvoří v Epsteinově díle nějaký ornament, je bytostnou součástí jeho uvažování i psaní. Tento humor svou kreativitou připomene českému čtenáři jiného brilantního anglicky píšícího esejisty – G. K. Chestertona.

Jak došlo k tomu, že se vydělávání peněz, tedy činnost, která byla v minulosti považována přinejmenším za morálně pochybnou a kterou se zabývali lidé stojící na okraji společnosti, stalo v nedávné době nejen obecně uznávaným a tolerovaným, ale i základem politické morálky a správného uspořádání státu? Albert Hirschman řeší tuto otázku na půdě historie idejí: zkoumá vývoj idejí u významných myslitelů a ukazuje změny v myšlení, které tuto revoluční změnu umožnily.

První překlad historické práce učence, který působí na Princeton University ve Spojených státech a patří k nejznámějším znalcům svatého Augustina a dějin antického křesťanství. V knize se představí českým čtenářům jako znalec změn, jimiž prošla antická společnost po přijetí křesťanství, především vzhledem k intolerantnosti nového státního kultu a k osobnostem, které byly nositeli nového pohledu na svět a společnost.

Moderní člověk, tvrdí Karl Löwith, pohlíží na svět zároveň okem víry i okem rozumu, a jeho vidění dějin je proto nevyhnutelně zkreslené. Dějiny západního světa byly po staletí nahlíženy z hlediska křesťanského, anebo klasického – z hluboké víry v Boží království, anebo z víry vopakující se a věčné životní cykly. Moderní mysl však není ani křesťanská, ani pohanská – a její výklady dějin jsou proto jen odvozeně křesťanské a ve výsledku protikřesťanské. Pro věřícího nejsou dějiny autonomní oblastí lidského usilování a pokroku, nýbrž sférou hříchu a smrti, která potřebuje vykoupení; v této perspektivě nelze historický proces jako takový pokládat za svrchovaně důležitý. Moderní myšlení vyhlíží pokrok, avšak vylučuje křesťanskou perspektivu důsledků stvoření a naplnění času; od starověkého světonázoru sice přejímá představu nekonečného pohybu, zároveň však odmítá jeho kruhovou strukturu. Moderní historické vědomí je tak se svým pojetím lineárních dějin jakousi křesťanskou „herezí“. To vysvětluje tendenci k eschatologickému pohledu na lidský pokrok, jež se v dějinách a ve filosofii často objevovala. Löwith rozvíjí tuto teorii ve svém dnes již klasickém díle na podkladě analýzy klíčových textů, přičemž začíná přístupnějšími filosofiemi dějin, které vznikly v devatenáctém a osmnáctém století, a postupně se propracovává nazpět k autorům starověkým a k Bibli.

Úvahy o diplomacii, strategickém výhledu a umění vést. Legendární diplomat Henry Kissinger, poradce amerických prezidentů Richarda Nixona a Geralda Forda, stál uprostřed nejdůležitějších jednání studené války. Je rovněž autorem mnoha rozsáhlých publikací o mezinárodních vztazích, vnichž precizně rozebírá detaily a analyzuje relevantní historické paralely. Kniha Kissinger podle Kissingera je jiná. Je to záznam rozhovorů, které s Kissingerem vedl jeho blízký spolupracovník Winston Lord. Ze vzpomínání obou veteránů vzniklo koncentrované a názorné svědectví o umění diplomacie. Znalci Kissingerova díla ocení osobní zkušenost z hvězdných hodin americké politiky, ostatním kniha poslouží jako čtivý úvod do Kissingerova brilantního uvažování.

Přežili, aby vyprávěli svůj příběh. Janusz Korczak odmítl opustit své děti a vydal se s nimi na společnou cestu do temnoty, do plynových komor. Ve varšavském ghetu žilo více než půl milionu lidí, konce války se dožilo méně než jedno procento z nich.

Le Corbusier, muž s typickými černými kulatými brýlemi, je jednou z nejdiskutovanějších a nejrozporuplnějších osobností moderní doby. Obdivovateli bývá oslavován jako „otec“ moderní architektury, jako nejvýznamnější architekt dvacátého století, jenž změnil nejen to, jak a co se staví, ale hlavně jak se o architektuře uvažuje. Kritiky je naopak pokládán za ničitele měst, za fanatického člověka posedlého formou a zcela pomýlenými představami, jak lidé na architekturu reagují, jaké domy a města potřebují k harmonickému životu. Byl jedním z vůbec prvních hvězdných architektů, z nichž se stávaly celebrity, veřejně činní intelektuálové a vůdci hnutí usilující o velké změny. Byl rovněž průkopníkem sebepropagace, práce s veřejným míněním a cílevědomého šíření vlastních myšlenek. A v neposlední řadě také urputným bezskrupulózním člověkem, jenž ve své posedlosti stavět moderní města a měnit svět nepokrytě nadbíhal nacistickému i komunistickému režimu. Kniha Le Corbusier, muž doby moderní, architekt zítřka je obsáhlým a v českém jazyce prvním architektovým životopisem. Je určena nejen čtenářům, které fascinují složité osobní životy a velkolepé vize umělců a charismatických inovátorů, ale zejména těm, kteří přemýšlejí o moderní společnosti a architektuře pro 21. století.

Ačkoliv od vzniku této knihy uběhlo něco přes půlstoletí, patří stále k základním pohledů na dějiny habsburské monarchie, hlavně jejího posledního století. Sleduje komplexně politické dění v jednotlivých částech, proměny národnostní demografie, finanční zázemí či průmyslový potenciál jednotlivých částí soustátí.

Londýnská smetánka dvacátých let ve víru tance, lásky a intrik královské rodiny. Píše se rok 1923 a Kit Scottová, mladá Australanka původem z vyšších vrstev, přijíždí do Londýna, aby si splnila sen o hvězdné herecké kariéře. Podaří se jí získat roli v populárním muzikálu, kde se jejím partnerem stává Zeke Gardiner, kanadský herec s podobným snem, a brzy se vrhá po hlavě do života roztančené londýnské divadelní společnosti v čele s Fredem Astairem a jeho brilantní sestrou Adele. Když však titulní stránky bulvárních novin zaplní fotografie, které ji zachycují v divokém tanci s princem z Walesu, najednou se stává ústřední postavou velkého skandálu. Ve snaze distancovat od ní prince jeho lidé předloží novinám historku, podle níž byl jejím skutečným partnerem Lord Henry Carleton, hédonistický aristokrat s upřímným zájmem o mladou herečku. Kit se Zekem čelí mnoha pokušením a musí přijmout rozhodnutí, která navždy změní běh jejich životů – inu, dvacátá léta nejsou nadarmo označována jako „divoká“.