Jana Škerlová Knihy

Volby jsou klíčovým znakem demokracie, umožňující občanům vybrat si své zástupce a podílet se na rozvoji svých obcí a regionů. Druhá světová válka přinesla zásadní politické otřesy v Evropě, ovlivňující nejen materiální, ale i duchovní aspekty života. I když byla témata prvních poválečných voleb již zpracována, stále zůstávají v pozadí událostí z února 1948. Parlamentní volby v Československu v květnu 1946 měly klíčový vliv na utváření třetí republiky a jsou považovány za poslední svobodné volby před více než čtyřicet let trvajícím komunistickým režimem. Někdy jsou interpretovány jako selhání české společnosti, která podporou komunistů zvolila svůj osud. Je však důležité zdůraznit, že šedesát procent populace komunisty nevolilo. Diskutuje se o tom, do jaké míry šlo skutečně o svobodné volby. Historie není černobílá a porozumět dobovým souvislostem a myšlenkovému světu je náročné. Publikace nabízí nové výzkumy a pohledy, které zasazují první československé poválečné volby do širšího historického kontextu.

Kniha na základě důkladného pramenného výzkumu a studia dobového tisku a také domácí i zahraniční literatury přináší nové pohledy na mnohé aspekty a také některé aktéry zdánlivě tak dobře známých československo-jugoslávských vztahů. Snaží se ukázat, že problematika politických a diplomatických vztahů mezi Československou republikou a Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců (později Královstvím Jugoslávie) byla ve sledovaném období let 1929-1934 mnohem složitější a mnohovrstevnatější, než jak se mnohdy v české (a také jugoslávské) literatuře traduje. Kniha analyzuje zejména diplomatické styky mezi oběma zeměmi, neopomíná však ani vztahy méně oficiální, ať už mezi jednotlivými osobnostmi či institucemi, které měly na zahraniční politiku obou zemí rovněž značný vliv.

Kniha je již čtvrtým svazkem ze série kolektivních publikací mezinárodního týmu mladých badatelů nazvané Promýšlet Evropu 20. století. Tentokrát se autoři zaměřili na tzv. hybatele dějin. Zajímalo je, které osobnosti, události, organizace nebo myšlenky se v průběhu 20. století staly, nebo mohly stát hybateli dějin. Autoři se ptali, zdali byly skutečnými hybateli dějin osobnosti, nebo teprve dějinná událost poskytla vhodný prostor k tomu, aby taková osobnost mohla vyrůst. Snažili se zkoumat více či méně známé události i osobnosti evropských dějin, jež se možná v dobové perspektivě jako přelomové nejevily, ale s odstupem času je jako takové vnímáme. Anebo právě naopak jim současníci přikládali dějinný význam, ale později se ukázalo, že je přecenili. Zároveň však nechtěli přinášet pouze biografické medailony osobností či pouhý popis událostí. Jejich cílem bylo na základě nejnovějších bádání prezentovat nové pohledy na zásadní, ale i méně známé události, osobnosti, organizace či myšlenky, které zasáhly do dějin evropské politiky, hospodářství či kultury a také na interpretační rámce s nimi spojené, jež se pokusili zasadit do celkového kontextu evropských dějin 20. století a do mezinárodních souvislostí.

Třetí svazek ze série kolektivních publikací, v nichž se mezinárodní tým mladých badatelů z oblasti historie a dalších příbuzných oborů zamýšlí nad otázkami obecných dějin 20. století. Jednotlivé kapitoly se zabývají různými druhy neozbrojených konfliktů, které probíhaly v Evropě v letech 1914–1989, a některými z mnoha mezinárodních sporů, jež v daném období evropské státy vedly na poli diplomacie, politiky, hospodářství či kultury. Autoři se ve svých textech soustřeďují jak na střety se závažným mezinárodním ohlasem, tak i na menší regionální konflikty, avšak opět s mezinárodním přesahem.