Tento italský spisovatel se proslavil hlubokými psychologickými studiemi, které se zaměřují na temné aspekty lidské povahy a společenské síly. Jeho dílo zkoumá příčiny a důsledky zla, negativity a destrukce, a to jak na individuální úrovni, tak v rámci společnosti. Prostřednictvím úsporných zápletek dokázal mistrně analyzovat morálku a lidské motivace. Jeho reportáže a romány často odrážejí napětí mezi náboženským moralismem a temnými stránkami života, zasazené do prostředí italského venkova. Jako novinář pokrýval významné světové události, což se odrazilo v jeho rozsáhlé a různorodé literární tvorbě.
Scritto nell'autunno-inverno del 1927-28, il romanzo ha lo schema di più vicende parallele, le storie intrecciate di tre generazioni in forma di saga familiare, e sviluppa la stessa trama di incerteze e inettitudine esistenziale che saranno una delle costanti dell'opera narrativa di Piovene. Trovano ampio respiro anche la capacità ritrattistica e paesaggistica dell'autore e la sua felice indagine psicologica.
O della vicentinità
Souborné malířské dílo
Paolo Veronese. Souborné malířské dílo
Kromě 64 barevných reprodukcí Veronesových obrazů, úvodní studie o malířově osobnosti a díle, výňatků z kritik a životopisných údajů přináší publikace chronologický a ikonografický seznam všech obrazů, které Veronese namaloval nebo které se mu připisují. Součástí je i názvový a topografický rejstřík.
Abbandonato dalla donna che ama, il protagonista del romanzo, che valse a Piovene il Premio Strega nel 1970, lascia la città per trasferirsi nella casa avita in campagna. Qui viene sospettato dell'omicidio di una persona che nutriva per lui antichi rancori. Ha così inizio una fuga da sé e un ritiro dal mondo durante il quale incontrerà un redivivo Fëdor Dostoevskij; prima di decidere di fare ritorno al mondo dei morti, lo strano personaggio rivela al protagonista una sconvolgente verità: se il mondo dei vivi trabocca di esseri più simili ad astrazioni che a realtà, quello dei morti non è che la sua immagine speculare. All'uomo non resta che cercare dentro di sé le ragioni del suo rifiuto della realtà, quasi che la possibile soluzione si possa trovare solo nel passaggio dalla vita all'impassibile aldilà della scrittura. Per aspirare a una condizione che è insieme vita e morte, la condizione di chi, pur calato profondamente nella realtà, sente la propria solitudine come l'unica condizione possibile.
První úspěšný román italského spisovatele a novináře je psán formou dopisů. Autor zde na malé ploše odhaluje a řeší problém pokrytectví a neupřímnosti k sobě i jiným, přičemž o postavách románu, lidech převážně věřících, pohybujících se v neurčitě církevním prostředí, vúvodu prozrazuje: „Postavy tohoto románu, i když velice rozdílné, mají společný rys: všem se příčí důsledné sebepoznání. Každý chápe sebe sama jen natolik, nakolik mu to vyhovuje, každý se spokojuje s myšlenkami nedomyšlenými, volně plynoucími, nerozšifrovanými, aby je podle libosti mohl měnit.“
