Tereza Semotamová Knihy

V dubnu 2014 zaútočila teroristická skupina Boko Haram na vesnici Chibok v severovýchodní Nigerii a unesla 276 dívek z místní internátní školy. Zpráva o tomto činu se rychle roznesla po celém světě. Pod hastagem "Bring Back Our Girls" vyjádřili podporu i známé osobnosti jako Michelle Obamová nebo nositelka Nobelovy ceny za mír Malála Júsufzajová. Dívky z Chiboku však nejsou jediným případem. V současné době jsou tisíce žen v rukou islamistů. Wolfgang Bauer, přední německý reportér píšící pro Die Zeit, se do Nigérie vypravil v červenci 2015. Mluvil s dívkami, kterým se ze zajetí Boko Haram podařilo uniknout. O jejich únosu, o krutých zkušenostech ze zajetí, ale také o lepší budoucnosti. Kniha přináší příběhy unesených žen a podrobný popis fungování teroristické organizace Boko Haram. Popisuje historické a politické pozadí teroru a poukazuje na to, jak zničil etnickou a kulturní rovnováhu v jedné z nejrozmanitějších oblastí světa. Je to však také zpověď unesených dívek. Srdcervoucí zpověď, která vypráví o utrpení a násilí, ale i o odvaze. A o naději.

Kniha je vtipným až hravým rozhovorem dvou lidí – mladého „žáka“ a zkušeného „učitele“. Učitel vysvětluje trpělivě a na příkladech srozumitelných dospívajícímu člověku (počítačové hry, filmy atd.), jak lze dosáhnout duchovního růstu i v dnešní době, která navenek vyžaduje povrchnost a stereotyp. Projekt Čtyřikrát jinak byl realizován za finanční pomoci Evropské unie.

Práce analyzuje původní dramatickou rozhlasovou tvorbu západoněmeckých rozhlasových stanic 50. let. Skýtá vhled do společenské situace poválečného Německa, poskytuje analýzu vybraných rozhlasových her autorů, např. Borcherta, Eicha, Aichingerové, Bölla, Dürrenmatta, Frische, Wellershoffa. Autorka se věnuje jedinečnosti scenáristických postupů, zohledňuje také snahu jednotlivých autorů o rozhlasovost, tedy, jakým způsobem ozvláštňují svá dramata svébytně rozhlasovými prostředky. Poskytuje i pohled na recepci německé rozhlasové hry v československém (později českém) kontextu. Jejím cílem je zhodnotit, jakým způsobem dané hry nahlížejí realitu, jak je v nich zobrazována válka a s jakou mírou kritičnosti nahlížejí národně socialistický režim. Poválečné období bývá v německém kontextu považováno za „zlaté časy“ rozhlasové tvorby.

Nemusí to skončit zničenou psychikou. Osvětová publikace s povídkami známých autorů. Máloco způsobí v dětské duši takový zmatek jako rozvod rodičů. Dá se toto náročné období zvládnout, aniž by si z něj děti odnesly trauma? Jak jim vše vysvětlit? A jaké problémy přináší rozvod do světa dospělých? Nejen o tom pojednávají povídky předních českých spisovatelů, které doplňují ilustrace zavedených výtvarníků. Z odborného hlediska se tématům věnuje profesor psychologie Radek Ptáček – a jeho rady z praxe pomohou každé rodině ve složité situaci.

Halič, nejchudší a nejzanedbanější region rakousko-uherské monarchie, zubožení Haličané sní o lepším životě za velkou louží. Začíná masový exodus do Nového světa, během nějž se stovky tisíc emigrantů stanou výhodným obchodním artiklem. Nevzdělaným a zoufalým lidem mohou podvodníci namluvit téměř cokoli, třeba i to, že newyorská socha Svobody představuje Panenku Marii a americký císař pán čeká na chudé s otevřenou náručí. Převaděči, agenti a bezohlední kuplíři pohádkově vydělávají na neštěstí a nevědomosti svých bližních. Kniha Americký císař ukazuje nejtemnější stránky vystěhovalectví z Haliče na přelomu 19. a 20. století. Martin Pollack v ní pečlivě až puntičkářsky shrnuje historická fakta, avšak fascinující jsou především příběhy skutečných lidí. Před čtenářem zároveň vyvstane smutná paralela se situací mnoha uprchlíků v dnešní době.

Toto je hořká satira nastavující nelítostné zrcadlo střední třídě v nejbohatší zemi Evropy. Román Mít svý jistý učinil ze své autorky literární hvězdu. Stvořila v něm svoje alterego, Resi. Ta je nejšťastnější, když se zavře do komory na košťata a píše. A na nikom, včetně sebe samé nenechá nitku suchou. „Pro mě a pro Resi je psaní přístup ke světu,“ říká Anke Stelling.

Dokonale propracovaný příběh, skvostná psychologická studie. Úspěšné hudební producentce vyhoří byt, přežije jenom zázrakem. Ještě měsíce po požáru slyší podivné zvuky a vede nekonečné hovory s Larsem a Piou, kteří neexistují – jsou to jen hlasy v její hlavě. Mluví o Hjartanovi, o tom, že to ona může za jeho smrt. V originálním, vzrušujícím, detektivně laděném příběhu autorka pozvolna a strategicky odkrývá políčka z mozaiky tíživé, náhle traumatickým prožitkem vyhřezlé minulosti hlavní hrdinky. Události, které se staly kdysi, zasahují přítomnost a míchají se v souvislý tok vyprávění, který čtenáře spolehlivě udrží v neustálém napětí od první až po poslední stránku. Podrobnosti

Tato kniha se stala jedním z nejdůležitějších románů mladé německé literatury desetiletí. „Máša suverénně střídá jazyky i kultury. Jako dítě utečenců v Německu rychle pochopila, ‚že jazyky znamenají moc‘, a tuto moc si cílevědomě osvojovala. Po studiu tlumočnictví se touží dostat úplně na vrchol, do OSN, a ví, jak toho může dosáhnout. Minulost vědomě a bez sentimentu odsouvá stranou. Na její současný, vlastními silami vydobytý život už někdejší traumatické prožitky z Ázerbájdžánu ani diskriminace zažívaná během školních let nemají vliv. Avšak před osudovým uvažováním v národních kategoriích nemá šanci uniknout, ať už má podobu absurdně komických všedních situací, či naprosté noční můry,“ píše o prvotině Olgy Grjasnove Rus je ten, který miluje břízy Cornelia Fiedler v Süddeutsche Zeitung. Tato kniha se stala jedním z nejdůležitějších románů mladé německé literatury za uplynulých deset let. Prodaly se desítky tisíc výtisků, následovaly překlady do mnoha světových jazyků. Příběh Máši, autorčina alter ega, hovoří za celou jednu generaci dětí uprchlíků. Pro ni a pro její přátele je původ a národnost něčím nezřetelným, mohou koneckonců přežít všude. Nikde na světě ale není místo, které by mohli nazvat skutečným domovem. Román navíc pro dnešní dobu až děsivě srozumitelným způsobem popisuje, jak, slovy autorky, „vzniká a projevuje se etnicky motivované násilí, jak je možné v průběhu několika týdnů připravit půdu pro pogromy“.

Bezejmenná vypravěčka nového románu Terezy Semotamové dokáže svým živým, bezprostředním jazykem a naléhavým tónem rychle vtáhnout čtenáře do svého světa, jenž v sobě obsáhne velkoměstské intelektuální kruhy i moravskou vísku, pražskou periférii i mezinárodní uměleckou rezidenci v Německu. Autorčin osobitý vyprávěcí styl vytrvale osciluje mezi intimitou a ironickým odstupem, přičemž rozehrává odvážnou jazykovou hru plnou břitkého humoru, slangových i nářečních výrazů, aluzí na „vysokou“ kulturu i současnou popkulturu – a z jejích obsesivních nářků, kritických šlehů i bolestné introspekce postupně vyvstává svého druhu generační zpověď. Sonda do života mladé umělkyně se přitom stále stáčí k témuž: k odvaze čelit sobě samé, ke konfrontaci se svými skutečnými emocemi a potřebami.

Sešlý luxus hotelu v Budapešti. Ke čtyřiačtyřicátým narozeninám dostává Astrid od svého nového přítele dovolenou. Pár dnů jen oni dva, bez dětí, práce, shonu kolem. Zamilovaný Paul bezděčně nahlédne její minulost. Pozná víc, než si dokázal představit. Strhující příběh románu Co by bylo začíná v NDR, na divokém mejdanu se Astrid bezhlavě zamiluje. Čtvrt století poté se její cesta mění na pouť proti proudu času a křísí minulost: láska, přátelství, emigrace, zrada a nostalgie v mistrně komponované, napínavé knize německého literárního mága. Ani tentokrát nezůstává Gregor Sander nic dlužen své pověsti mistra melancholického minimalismu, jenž výjevy ve svých knihách popisuje natolik plasticky, až je možné se v nich procházet.

Jak zdánlivě nepodstatné věci ovlivňují naše myšlení – autor v této knize zkoumá mechanismy, jimiž se vzájemně ovlivňuje tělo a mozek, mechanismy, které obvykle buď nevnímáme, nebo podceňujeme: Kdo kupříkladu ví, že když nám někdo něco vysvětluje, porozumíme mu lépe, bude-li svou řeč doprovázet příslušnými gesty? Nebo že máme sklon vnímat své bližní pozitivněji, držíme-li v dlaních šálek s teplým nápojem? Christian Ankowitsch čtenářům názorně, chytře a zábavě předvádí, jak okolní svět a způsob vnímání vlastního těla ovlivňují naše myšlení – a přidává praktické tipy, jak tuto souhru co nejlépe využít k vlastnímu prospěchu. Poutavá kniha pro všechny, kteří chtějí pochopit, co se skutečně odehrává, když přemýšlíme, soudíme, hodnotíme a jednáme.

Thomas a Daniel pocházejí z Rostocku. Každý z nich je úplně jiný, přesto je pojí silné pouto. Když NDR zanikne, jsou ještě mladí. Ale už jsou dost staří na to, aby se novou, vzrušující dobou nechali strhnout. Přestěhují se do Berlína a jejich život je jedna velká párty. Jenže pak Daniel zmizí. Když se po letech zase objeví, z Thomase už je advokát, co vede spořádaný život. Zrovna ale prožívá rodinné zemětřesení: žena od něj odešla a vzala s sebou i obě dcery.Co s tím má společného Daniel? A kdo z nich vlastně udělal všechno správně?

Příběh Gilberta Silvestra, univerzitního profesora, který se zabývá studiem vousů ve filmech, výborně kombinuje bizarní momenty i filozofii. Gilbert se jednoho dne probudí po velice živém snu, v němž se mu zdá o tom, že ho podvádí manželka. Profesor je tak přesvědčený o pravdivosti svého snu, že si sbalí věci a vydá se prvním letadlem do Japonska. Tam se seznámí s dílem básníka Macua Bašóa a rozhodne se, že musí spatřit měsíc nad Borovicovými ostrovy. Jenže ještě než se na svou pouť vydá, setká se se studentem Josou, kterého na cestách vede úplně jiná kniha: průvodce po nejlepších místech k sebevraždě. Povede se mu mladíkovo rozhodnutí změnit? A jakou proměnou projde sám Gilbert coby náruživý milovník kávy v zemi zasvěcené čaji? Román Marion Poschmannové překvapuje jazykovou invencí a literární intertextualitou, zároveň předkládá čtivý příběh plný bizarních zvratů, postav i důvtipných kliček v ději. V Německu je Poschmannová opěvována nejen kritiky, ale především čtenáři.

Hlavní hrdinka nové prózy Terezy Semotamové žije v nespokojeném vztahu v cizině; po nevyjasněné smrti partnera se vrací do rodné země, kde však nemá kde žít (ostatně ani neví jak), a tak vezme zavděk skříní, kterou její sestra hodlá vyhodit. Skříň umístí do vnitrobloku a nastěhuje se do ní. Bizarní východisko textu se postupně stává metaforou hledání prostoru na tomto světě, do nějž se projektuje vztah k rodině, mužům, kamarádům, k sobě samé. Jsme svědky hrdinčina boje o holou existenci; vypravěčka jej sice vytěsňuje, nakonec však není zbytí. Léto totiž končí a do skříně zatéká. Bezejmenná vypravěčka nás provádí svou životní krizí, do níž vyústil nedávno skončený trýznivý partnerský vztah. Její vyprávění však nezabředává do nějaké uvzdychané sebelítosti (jíž se podobný typ psaní tak často nedokáže vyhnout), a to především díky živosti jazyka, prodchnutého slangovými obraty, popkulturními narážkami, všemožnými hříčkami, do nějž se ovšem tu a tam vlamují i „vyšší“, abstraktnější polohy, zejména v reflexivních, až meditativních pasážích, které tvoří jakýsi refrén vypravěččina monologu. Před čtenářem se tak postupně skládá jakási tragikomická mozaika, v níž se odráží jedna etapa života mladé ženy, etapa plná nálezů a ztrát, strnulosti, ale také odhodlání žít jinak a touhy po lásce.

Hrdina tohoto románu denně prochází podivnou metamorfózou, v závislosti na denní době mění pohlaví. Dopoledne se stává ženou a prodává v květinářství, odpoledne se činí jako muž v opravně deštníků. Před očima užaslého čtenáře se odvíjí život jedince žijícího jedním dechem dva různé životy, dva naprosto odlišné pohledy na svět. Má tento člověk své místo ve společnosti tak prudce definované genderovými rolemi, jako je ta naše? Společně s naším hrdinou hledáme odpověď na tuto dotěrnou otázku napříč humorně-mystickým příběhem, který autoři vyšívají košatou češtinou, protkávají nemilosrdným humorem a koření dravou chutí psát. Do textu jako do kroniky tvůrci uložili zážitky a poznatky načerpané vlastními životy, a jak dokládá poznámkový aparát, drtivá většina popsaných geografických, přírodopisných a situačních bizarností má základ v realitě. Tato kniha je tak krom jiného znovupotvrzením skutečnosti, že lidská fantazie nezřídka selhává v konfrontaci s podivuhodnou pestrostí, kterou překypuje reálný svět kolem nás.

Román Svatební přípravy vypráví o prázdnotě, lásce a zákonu akvaplaninku. Mohuč leží na Mississipi. Devatenáctiletý Leon prožívá poprvé naprostou svobodu. Ovšem civilní služba v centrální sterilizaci mohučské nemocnice jeho hledání smyslu života poněkud zkomplikuje. Leon se tedy věnuje jinému projektu: chercher la femme. A tak se tento Anti-Don Juan potácí od jedné amour fou k další a čím dál více se zamotává do lehce předimenzovaného milostného trojúhelníku.

Jedna noc, šest lidí, tři příběhy. Bezdomovec miluje nemocnou pouliční muzikantku, ale bojí se ji oslovit. Dva homosexuálové v baru hledají blízkost, ale nechtějí se přiblížit. Muž omylem zazvoní u dveří a žena, která mu otevře, ho pozve dál. Nejde o velké dějinné události, spíš o obyčejné příběhy lidí ve velkoměstě, lidí, kteří jsou hodně sami,…

Matematik, vynálezce a milovník paruk. Gottfried Wilhelm Leibniz je považován za posledního univerzálního génia. Významem není nepodobný Leonardu da Vinci nebo Benjaminu Franklinovi. Dnes ho ale málokdo zná jinak než jako popleteného učitele z Voltairovy parodie Candide. Historik Michael Kempe vrací Leibnize do středu zájmu a popisuje sedm vybraných dnů, které se staly zlomovými pro jeho život a tvorbu. Kempeho elegantní, čtivé a zároveň akademicky přesné vyprávění nám jednoho z největších evropských intelektuálů ukazuje jako člověka z masa a kostí, citlivého a společensky angažovaného. Doslova v přímém přenosu sledujeme zrod myšlenek, které změnily filozofii i matematiku a položily základ takovým oborům, jako jsou neurovědy nebo kybernetika.