Tereza Semotamová Knihy

V dubnu 2014 zaútočila teroristická skupina Boko Haram na vesnici Chibok v severovýchodní Nigerii a unesla 276 dívek z místní internátní školy. Zpráva o tomto činu se rychle roznesla po celém světě. Pod hastagem "Bring Back Our Girls" vyjádřili podporu i známé osobnosti jako Michelle Obamová nebo nositelka Nobelovy ceny za mír Malála Júsufzajová. Dívky z Chiboku však nejsou jediným případem. V současné době jsou tisíce žen v rukou islamistů. Wolfgang Bauer, přední německý reportér píšící pro Die Zeit, se do Nigérie vypravil v červenci 2015. Mluvil s dívkami, kterým se ze zajetí Boko Haram podařilo uniknout. O jejich únosu, o krutých zkušenostech ze zajetí, ale také o lepší budoucnosti. Kniha přináší příběhy unesených žen a podrobný popis fungování teroristické organizace Boko Haram. Popisuje historické a politické pozadí teroru a poukazuje na to, jak zničil etnickou a kulturní rovnováhu v jedné z nejrozmanitějších oblastí světa. Je to však také zpověď unesených dívek. Srdcervoucí zpověď, která vypráví o utrpení a násilí, ale i o odvaze. A o naději.

Kniha je vtipným až hravým rozhovorem dvou lidí – mladého „žáka“ a zkušeného „učitele“. Učitel vysvětluje trpělivě a na příkladech srozumitelných dospívajícímu člověku (počítačové hry, filmy atd.), jak lze dosáhnout duchovního růstu i v dnešní době, která navenek vyžaduje povrchnost a stereotyp. Projekt Čtyřikrát jinak byl realizován za finanční pomoci Evropské unie.

Práce analyzuje původní dramatickou rozhlasovou tvorbu západoněmeckých rozhlasových stanic 50. let. Skýtá vhled do společenské situace poválečného Německa, poskytuje analýzu vybraných rozhlasových her autorů, např. Borcherta, Eicha, Aichingerové, Bölla, Dürrenmatta, Frische, Wellershoffa. Autorka se věnuje jedinečnosti scenáristických postupů, zohledňuje také snahu jednotlivých autorů o rozhlasovost, tedy, jakým způsobem ozvláštňují svá dramata svébytně rozhlasovými prostředky. Poskytuje i pohled na recepci německé rozhlasové hry v československém (později českém) kontextu. Jejím cílem je zhodnotit, jakým způsobem dané hry nahlížejí realitu, jak je v nich zobrazována válka a s jakou mírou kritičnosti nahlížejí národně socialistický režim. Poválečné období bývá v německém kontextu považováno za „zlaté časy“ rozhlasové tvorby.

Nemusí to skončit zničenou psychikou. Osvětová publikace s povídkami známých autorů. Máloco způsobí v dětské duši takový zmatek jako rozvod rodičů. Dá se toto náročné období zvládnout, aniž by si z něj děti odnesly trauma? Jak jim vše vysvětlit? A jaké problémy přináší rozvod do světa dospělých? Nejen o tom pojednávají povídky předních českých spisovatelů, které doplňují ilustrace zavedených výtvarníků. Z odborného hlediska se tématům věnuje profesor psychologie Radek Ptáček – a jeho rady z praxe pomohou každé rodině ve složité situaci.

Sborník věnovaný kritické reflexi rozhlasové a jiné auditivní tvorby. Obsahuje příspěvy o knižní reflexi rozhlasové hry (Hnilička), formování české původní rozhlasové hry (Zuzana Řezníčková), o kritickém působení rozhlasového dramatika Miloše Rejnuše (Hanáčková), o rozhlasové tvorbě 60. let 20. století v kritických ohlasech (Veronika Jiroušková) nebo o současné tvorbě na internetu (Lukáš Plaček) nebo situaci v Rakousku a Německu (Semotamová).

Halič, nejchudší a nejzanedbanější region rakousko-uherské monarchie, zubožení Haličané sní o lepším životě za velkou louží. Začíná masový exodus do Nového světa, během nějž se stovky tisíc emigrantů stanou výhodným obchodním artiklem. Nevzdělaným a zoufalým lidem mohou podvodníci namluvit téměř cokoli, třeba i to, že newyorská socha Svobody představuje Panenku Marii a americký císař pán čeká na chudé s otevřenou náručí. Převaděči, agenti a bezohlední kuplíři pohádkově vydělávají na neštěstí a nevědomosti svých bližních. Kniha Americký císař ukazuje nejtemnější stránky vystěhovalectví z Haliče na přelomu 19. a 20. století. Martin Pollack v ní pečlivě až puntičkářsky shrnuje historická fakta, avšak fascinující jsou především příběhy skutečných lidí. Před čtenářem zároveň vyvstane smutná paralela se situací mnoha uprchlíků v dnešní době.

Toto je hořká satira nastavující nelítostné zrcadlo střední třídě v nejbohatší zemi Evropy. Román Mít svý jistý učinil ze své autorky literární hvězdu. Stvořila v něm svoje alterego, Resi. Ta je nejšťastnější, když se zavře do komory na košťata a píše. A na nikom, včetně sebe samé nenechá nitku suchou. „Pro mě a pro Resi je psaní přístup ke světu,“ říká Anke Stelling.

Dokonale propracovaný příběh, skvostná psychologická studie. Úspěšné hudební producentce vyhoří byt, přežije jenom zázrakem. Ještě měsíce po požáru slyší podivné zvuky a vede nekonečné hovory s Larsem a Piou, kteří neexistují – jsou to jen hlasy v její hlavě. Mluví o Hjartanovi, o tom, že to ona může za jeho smrt. V originálním, vzrušujícím, detektivně laděném příběhu autorka pozvolna a strategicky odkrývá políčka z mozaiky tíživé, náhle traumatickým prožitkem vyhřezlé minulosti hlavní hrdinky. Události, které se staly kdysi, zasahují přítomnost a míchají se v souvislý tok vyprávění, který čtenáře spolehlivě udrží v neustálém napětí od první až po poslední stránku. Podrobnosti

Tato kniha se stala jedním z nejdůležitějších románů mladé německé literatury desetiletí. „Máša suverénně střídá jazyky i kultury. Jako dítě utečenců v Německu rychle pochopila, ‚že jazyky znamenají moc‘, a tuto moc si cílevědomě osvojovala. Po studiu tlumočnictví se touží dostat úplně na vrchol, do OSN, a ví, jak toho může dosáhnout. Minulost vědomě a bez sentimentu odsouvá stranou. Na její současný, vlastními silami vydobytý život už někdejší traumatické prožitky z Ázerbájdžánu ani diskriminace zažívaná během školních let nemají vliv. Avšak před osudovým uvažováním v národních kategoriích nemá šanci uniknout, ať už má podobu absurdně komických všedních situací, či naprosté noční můry,“ píše o prvotině Olgy Grjasnove Rus je ten, který miluje břízy Cornelia Fiedler v Süddeutsche Zeitung. Tato kniha se stala jedním z nejdůležitějších románů mladé německé literatury za uplynulých deset let. Prodaly se desítky tisíc výtisků, následovaly překlady do mnoha světových jazyků. Příběh Máši, autorčina alter ega, hovoří za celou jednu generaci dětí uprchlíků. Pro ni a pro její přátele je původ a národnost něčím nezřetelným, mohou koneckonců přežít všude. Nikde na světě ale není místo, které by mohli nazvat skutečným domovem. Román navíc pro dnešní dobu až děsivě srozumitelným způsobem popisuje, jak, slovy autorky, „vzniká a projevuje se etnicky motivované násilí, jak je možné v průběhu několika týdnů připravit půdu pro pogromy“.

Bezejmenná vypravěčka nového románu Terezy Semotamové dokáže svým živým, bezprostředním jazykem a naléhavým tónem rychle vtáhnout čtenáře do svého světa, jenž v sobě obsáhne velkoměstské intelektuální kruhy i moravskou vísku, pražskou periférii i mezinárodní uměleckou rezidenci v Německu. Autorčin osobitý vyprávěcí styl vytrvale osciluje mezi intimitou a ironickým odstupem, přičemž rozehrává odvážnou jazykovou hru plnou břitkého humoru, slangových i nářečních výrazů, aluzí na „vysokou“ kulturu i současnou popkulturu – a z jejích obsesivních nářků, kritických šlehů i bolestné introspekce postupně vyvstává svého druhu generační zpověď. Sonda do života mladé umělkyně se přitom stále stáčí k témuž: k odvaze čelit sobě samé, ke konfrontaci se svými skutečnými emocemi a potřebami.