Toto je hořká satira nastavující nelítostné zrcadlo střední třídě v nejbohatší zemi Evropy. Román Mít svý jistý učinil ze své autorky literární hvězdu. Stvořila v něm svoje alterego, Resi. Ta je nejšťastnější, když se zavře do komory na košťata a píše. A na nikom, včetně sebe samé nenechá nitku suchou. „Pro mě a pro Resi je psaní přístup ke světu,“ říká Anke Stelling.
Bezejmenná vypravěčka nového románu Terezy Semotamové dokáže svým živým, bezprostředním jazykem a naléhavým tónem rychle vtáhnout čtenáře do svého světa, jenž v sobě obsáhne velkoměstské intelektuální kruhy i moravskou vísku, pražskou periférii i mezinárodní uměleckou rezidenci v Německu. Autorčin osobitý vyprávěcí styl vytrvale osciluje mezi intimitou a ironickým odstupem, přičemž rozehrává odvážnou jazykovou hru plnou břitkého humoru, slangových i nářečních výrazů, aluzí na „vysokou“ kulturu i současnou popkulturu – a z jejích obsesivních nářků, kritických šlehů i bolestné introspekce postupně vyvstává svého druhu generační zpověď. Sonda do života mladé umělkyně se přitom stále stáčí k témuž: k odvaze čelit sobě samé, ke konfrontaci se svými skutečnými emocemi a potřebami.
Thomas a Daniel pocházejí z Rostocku. Každý z nich je úplně jiný, přesto je pojí silné pouto. Když NDR zanikne, jsou ještě mladí. Ale už jsou dost staří na to, aby se novou, vzrušující dobou nechali strhnout. Přestěhují se do Berlína a jejich život je jedna velká párty. Jenže pak Daniel zmizí. Když se po letech zase objeví, z Thomase už je advokát, co vede spořádaný život. Zrovna ale prožívá rodinné zemětřesení: žena od něj odešla a vzala s sebou i obě dcery.Co s tím má společného Daniel? A kdo z nich vlastně udělal všechno správně?
Nemusí to skončit zničenou psychikou. Osvětová publikace s povídkami známých autorů. Máloco způsobí v dětské duši takový zmatek jako rozvod rodičů. Dá se toto náročné období zvládnout, aniž by si z něj děti odnesly trauma? Jak jim vše vysvětlit? A jaké problémy přináší rozvod do světa dospělých? Nejen o tom pojednávají povídky předních českých spisovatelů, které doplňují ilustrace zavedených výtvarníků. Z odborného hlediska se tématům věnuje profesor psychologie Radek Ptáček – a jeho rady z praxe pomohou každé rodině ve složité situaci.
Příběh Gilberta Silvestra, univerzitního profesora, který se zabývá studiem vousů ve filmech, výborně kombinuje bizarní momenty i filozofii. Gilbert se jednoho dne probudí po velice živém snu, v němž se mu zdá o tom, že ho podvádí manželka. Profesor je tak přesvědčený o pravdivosti svého snu, že si sbalí věci a vydá se prvním letadlem do Japonska. Tam se seznámí s dílem básníka Macua Bašóa a rozhodne se, že musí spatřit měsíc nad Borovicovými ostrovy. Jenže ještě než se na svou pouť vydá, setká se se studentem Josou, kterého na cestách vede úplně jiná kniha: průvodce po nejlepších místech k sebevraždě. Povede se mu mladíkovo rozhodnutí změnit? A jakou proměnou projde sám Gilbert coby náruživý milovník kávy v zemi zasvěcené čaji? Román Marion Poschmannové překvapuje jazykovou invencí a literární intertextualitou, zároveň předkládá čtivý příběh plný bizarních zvratů, postav i důvtipných kliček v ději. V Německu je Poschmannová opěvována nejen kritiky, ale především čtenáři.
Hlavní hrdinka nové prózy Terezy Semotamové žije v nespokojeném vztahu v cizině; po nevyjasněné smrti partnera se vrací do rodné země, kde však nemá kde žít (ostatně ani neví jak), a tak vezme zavděk skříní, kterou její sestra hodlá vyhodit. Skříň umístí do vnitrobloku a nastěhuje se do ní. Bizarní východisko textu se postupně stává metaforou hledání prostoru na tomto světě, do nějž se projektuje vztah k rodině, mužům, kamarádům, k sobě samé. Jsme svědky hrdinčina boje o holou existenci; vypravěčka jej sice vytěsňuje, nakonec však není zbytí. Léto totiž končí a do skříně zatéká. Bezejmenná vypravěčka nás provádí svou životní krizí, do níž vyústil nedávno skončený trýznivý partnerský vztah. Její vyprávění však nezabředává do nějaké uvzdychané sebelítosti (jíž se podobný typ psaní tak často nedokáže vyhnout), a to především díky živosti jazyka, prodchnutého slangovými obraty, popkulturními narážkami, všemožnými hříčkami, do nějž se ovšem tu a tam vlamují i „vyšší“, abstraktnější polohy, zejména v reflexivních, až meditativních pasážích, které tvoří jakýsi refrén vypravěččina monologu. Před čtenářem se tak postupně skládá jakási tragikomická mozaika, v níž se odráží jedna etapa života mladé ženy, etapa plná nálezů a ztrát, strnulosti, ale také odhodlání žít jinak a touhy po lásce.
Sešlý luxus hotelu v Budapešti. Ke čtyřiačtyřicátým narozeninám dostává Astrid od svého nového přítele dovolenou. Pár dnů jen oni dva, bez dětí, práce, shonu kolem. Zamilovaný Paul bezděčně nahlédne její minulost. Pozná víc, než si dokázal představit. Strhující příběh románu Co by bylo začíná v NDR, na divokém mejdanu se Astrid bezhlavě zamiluje. Čtvrt století poté se její cesta mění na pouť proti proudu času a křísí minulost: láska, přátelství, emigrace, zrada a nostalgie v mistrně komponované, napínavé knize německého literárního mága. Ani tentokrát nezůstává Gregor Sander nic dlužen své pověsti mistra melancholického minimalismu, jenž výjevy ve svých knihách popisuje natolik plasticky, až je možné se v nich procházet.
V dubnu 2014 zaútočila teroristická skupina Boko Haram na vesnici Chibok v severovýchodní Nigerii a unesla 276 dívek z místní internátní školy. Zpráva o tomto činu se rychle roznesla po celém světě. Pod hastagem "Bring Back Our Girls" vyjádřili podporu i známé osobnosti jako Michelle Obamová nebo nositelka Nobelovy ceny za mír Malála Júsufzajová. Dívky z Chiboku však nejsou jediným případem. V současné době jsou tisíce žen v rukou islamistů. Wolfgang Bauer, přední německý reportér píšící pro Die Zeit, se do Nigérie vypravil v červenci 2015. Mluvil s dívkami, kterým se ze zajetí Boko Haram podařilo uniknout. O jejich únosu, o krutých zkušenostech ze zajetí, ale také o lepší budoucnosti. Kniha přináší příběhy unesených žen a podrobný popis fungování teroristické organizace Boko Haram. Popisuje historické a politické pozadí teroru a poukazuje na to, jak zničil etnickou a kulturní rovnováhu v jedné z nejrozmanitějších oblastí světa. Je to však také zpověď unesených dívek. Srdcervoucí zpověď, která vypráví o utrpení a násilí, ale i o odvaze. A o naději.
Jak zdánlivě nepodstatné věci ovlivňují naše myšlení – autor v této knize zkoumá mechanismy, jimiž se vzájemně ovlivňuje tělo a mozek, mechanismy, které obvykle buď nevnímáme, nebo podceňujeme: Kdo kupříkladu ví, že když nám někdo něco vysvětluje, porozumíme mu lépe, bude-li svou řeč doprovázet příslušnými gesty? Nebo že máme sklon vnímat své bližní pozitivněji, držíme-li v dlaních šálek s teplým nápojem? Christian Ankowitsch čtenářům názorně, chytře a zábavě předvádí, jak okolní svět a způsob vnímání vlastního těla ovlivňují naše myšlení – a přidává praktické tipy, jak tuto souhru co nejlépe využít k vlastnímu prospěchu. Poutavá kniha pro všechny, kteří chtějí pochopit, co se skutečně odehrává, když přemýšlíme, soudíme, hodnotíme a jednáme.
