Pavel Horák Pořadí knih

Magické rituály, různí bohové a bohyně, život v souladu s přírodou, ale i krvavé oběti a uctívání ďábla. Nejen to se člověku vybaví, když se řekne pohanství. Pro křesťany bylo po staletí předmětem teologických disputací a synonymem falešného náboženství. Od osvícenství je zdrojem romantických představ a inspirací pro okultní skupiny i evropská národní hnutí. Ve 20. století vzniká moderní pohanství – nové náboženství, které rekonstruuje předkřesťanské tradice. Nicméně mezi ním a oněmi tradicemi leží tisíciletá propast a naše poznání je limitované. Co znamená, když se dnes lidé k těmto tradicím vrací? A jak je obnovují? Kniha Pavla Horáka představuje první českou studii tematiky pohanství, kombinující historickou analýzu s terénním výzkumem mezi moderními pohany v několika evropských státech.

Druhé vydání úspěšné publikace, která se stala v řadě oborů vodítkem praktického provádění léčby chronických, většinou dosti závažných chorob postihujících v různé míře a v nejrůznějších kombinacích prakticky všechny orgány těla. Léčba autoimunitních chorob prožívá v posledních dvou dekádách dramatický vývoj v důsledku rozvoje biologické a cílené terapie.Kniha je farmakoterapeutickým průvodcem, u každé nozologické jednotky je čtenář zasvěcenými radami veden od volby prvního léku až po léčbu komplikovaných klinických stavů. Kniha je určena především lékařům interních oborů (revmatologie, nefrologie, gastroenterologie, endokrinologie aj.), ale také neurologům, dermatologům a dalším.

Kniha zkoumá prezentaci československého státu na prostředí civilní administrativy exilové vlády. Sleduje nejen všední den politiků a úřednictva, ale i úlohu ceremoniálu a politického marketingu při vytváření československé značky. Exilové vlády za druhé světové války investovaly značné prostředky do své kredibility a také mocenské prostředí kolem Edvarda Beneše přikládalo důraz otázkám reprezentativnosti. Práce sleduje československý exilový „vládnoucí dvůr“ jako velké státnické představení. Zajímá ji scéna s kulisami, rekvizitami, kostýmy a touto perspektivou nahlíží také do zákulisí inscenovaného.

Deníky Ivo Ducháčka (1913–1988), privilegovaného úředníka československé exilové vlády v Londýně, zachycují počátky odboje v Paříži od března 1939, evakuaci z Francie v létě 1940 a život ve válečném Londýně až do dubna 1945. Ducháček působil jako politický referent exilového premiéra Jana Šrámka a jako osobní tajemník Huberta Ripky, člena exilového vládního kabinetu, který měl v exilovém ministerstvu zahraničních věcí na starosti mj. záležitosti propagandy. Ducháček, původní profesí novinář, zahraniční dopisovatel Lidových novin, ve svých záznamech téměř reportážním způsobem „zachycuje společenskou atmosféru“. Kromě postřehů ze všednodenního života československého exilu ve Francii a Velké Británii však deníky obsahují také záznamy z četných pracovních jednání. Ty jsou cenné i proto, že podobné více či méně formální konzultace, ad hoc pracovní schůzky či konverzace, které se odehrávaly v hotelech, klubech, restauracích, na společenských akcích a recepcích, bývají jinak na papíře zachyceny jen zřídka. Poskytují obraz o dobové úrovni vědění, stejně jako o informačních vlivech, které spolupůsobily na tvorbu tehdejší politiky i propagandy

Kniha vychází z úspěšného seriálu publikovaného na stránkách deníku Lidové noviny. Kniha T. G. M. v kostce se přehlednou a čtivou formou zaměřuje na významné aspekty života prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka a nabízí základní orientaci v tématu. Zabývá se jeho dětstvím, studijními léty, rodinou, akademickými přemi i politickým angažmá. Představuje profilující osobnost české společnosti, aktéra mnoha kauz, jenž získal věhlas i v zahraničí. Masaryk je ukázán jako syn, otec, politik, vědec, profesor i státník, jako muž, který překročil svou dobu veřejným působením i soukromým životem. Každá kapitola je doplněna rubrikou Jak se žilo, přibližující atmosféru doby, a medailonem osobnosti. Na knize se podílela řada odborníků, kteří ve svých tématech zohlednili nejnovější poznatky historiografie. Širší autorský tým nabízí různé náhledy na T. G. Masaryka a interpretačně rozmanitý výklad. Bohatě ilustrovaná publikace obsahuje dobové fotografie, karikatury, mapy a faksimile dokumentů. Kniha vychází ze seriálu, který se na stránkách Lidových noviny objevil na podzim roku 2017.

Přestože bylo první republice vyměřeno pouhých dvacet let života, je dnes vnímána jako významná etapa našich dějin, jako jakýsi jejich uzlový bod. Při mnoha příležitostech se na ni odkazuje jako na vzor. Jak ji však doopravdy známe? Reprezentativní publikace nabízí členěný pohled na meziválečné Československo, mapuje strukturu jeho společnosti, životní rytmy i proměny krajiny. Přitom ukazuje na místa a fenomény, o kterých stále víme velmi málo. Jaká tedy byla politika a společnost republiky, jež je označována za ostrov demokracie v moři autoritativních států? Kniha, na které se podílel mezinárodní kolektiv více než šedesáti autorů, ukazuje Republiku československou v její komplikované rozmanitosti.

První republika přes své poměrně krátké trvání zanechala výraznou stopu v českém i slovenském prostředí mimo jiné i díky propracovanému systému slavení. Kniha popisuje vznik a fungování československého „státního kalendáře“ a jeho recepci v mnohonárodnostním státu. Reprezentovaly ho pravidelné oslavy narozenin prezidenta, Prvního máje, bitvy u Zborova, Jana Husa, svatých Cyrila a Metoděje, svatého Václava, a především den nezávislosti 28. října. Autoři se věnovali i menšinovým svátkům — německému 4. březnu, maďarskému 15. březnu a svátku svatého Štěpána. Kniha prostřednictvím studia svátkové praxe přináší specifický pohled do života v meziválečném Československu.

Necelé dva roky po komunistickém převratu v roce 1948 se v londýnském exilu scházeli uprchlí aktéři únorové krize, aby si vyjasnili příčiny svého vyhnanství. Rozhovorů se účastnil kancléř prezidenta Beneše Jaromír Smutný, ministři Československé strany národně socialistické Jaroslav Stránský a Hubert Ripka, sociálnědemokratičtí lídři Václav Majer a Blažej Vilím, novináři Ferdinand Peroutka a Lev Sychrava či slovenský demokrat Martin Kvetko. Předkládaná edice přináší stenografické záznamy těchto systematicky vedených diskusí z let 1949–1950. V debatách se účastníci vzájemně konfrontují, hodnotí období druhé světové války, politický vývoj a úlohu některých politiků v poválečném Československu s následným finále v únoru 1948. Unikátní ucelené svědectví odkrývá myšlenkový svět jedné generace československých politiků.

Sociální demokracie, nejsilnější socialistická strana první republiky, se po druhé světové válce stala stranou nejslabší, rozpolcenou, a proto paralyzovanou. Přesto právě sociálním demokratům zůstával po únoru 1948 určitý symbolický kapitál: kontakty na západní socialisty a potenciál propagandisticky cílit na dělnictvo, které komunistická moc vnímala jako svou oporu. Kniha se zabývá formováním i každodenností exilového stranictví v letech 1948–1953 na příkladu sociální demokracie. Popisuje budování strany v uprchlických podmínkách poválečné Evropy. Biografickými vhledy se ptá, co to vlastně znamenalo být sociální demokrat v poúnorovém exilu.