Karel Cikrle
17. únor 1935
P. PhDr. Karel Cikrle je starší bratr biskupa Vojtěcha Cikrleho. Narodil se roku 1935 v Bosonohách u Brna. Protože jeho otec byl od roku 1949 z politických důvodů na 11 let uvězněn, jeho život se velmi zkomplikoval. Gymnázium sice dokončil v roce 1953, ale odmaturoval jen díky přímluvě matky sekretáře později popraveného komunisty Oty Šlinga. Pro nedostatek tenorů byl pak přijat do pěveckého oddělení JAMU, ale roku 1955 přestoupil do 2. ročníku muzikologie na filozofické fakultě v Brně. Těsně před státní zkouškou v roce 1959 byl na zákrok bosonožského příslušníka StB vyloučen ze studia a nastoupil jako dělník v cihelně v Bosonohách. 1961-1962 vykonal v Přelouči vojenskou prezenční službu a od 1963 pracoval jako dělník v závodě Mosilana. Jeho žádost o přijetí do semináře v Litoměřicích mu byla zamítnuta, ale v roce 1965 se mu podařilo dokončit studium muzikologie. Roku 1966 se konečně dostal do semináře a v roce 1970 získal na filozofické fakultě v Brně doktorát. V červnu téhož roku byl vysvěcen na kněze a ustanoven kaplanem v Břeclavi a potom 1972-1975 u sv. Tomáše v Brně. 1975-1981 byl administrátorem v Rouchovanech, 1981-1990 v Jimramově a 1990-2008 farářem v Brně-Komárově. Po odchodu do důchodu vypomáhá v duchovním středisku Brno-Lesná. Po koncilu v letech politického uvolnění vznikla potřeba vydat nový kancionál, který by odpovídal obnovené liturgii. Nový kancionál měl být společný pro všechny české a moravské diecéze, což bylo velmi náročné, protože podobný kancionál jsme nikdy neměli. Otec Karel se s nadšením zapojil do jeho přípravy, po mnoha komplikacích, kdy řada spolupracovníků práci vzdala, se po P. Simajchlovi nakonec stal jeho rozhodujícím činitelem. Dnes si již nikdo neumí představit, za jakých politických, ekonomických, technických překážek toto dílo vzniklo a jaké oběti duševní a fyzické vyžadovalo. Když přišlo na varhanní doprovody, zůstalo celé břemeno jen na otci Karlovi a několika dobrovolnících. První, skromné vydání kancionálu o pouhých 429 stranách vyšlo v roce 1973, varhanní doprovod s předmluvou otce Karla v roce 1980. Od roku 1981 připravoval dnešní podstatně opravenou, přepracovanou a rozšířenou verzi kancionálu, která poprvé vyšla v roce 1988, a do dnešní doby už bylo vydáno přes 1 000 000 výtisků . V roce 1982 se otci Karlovi podařilo díky záštitě preláta Ludvíka Horkého zorganizovat školení pro varhaníky. Školení se konala jednou měsíčně v kostele na Křenové v Brně ve spolupráci s tamním varhaníkem panem Františkem Chmelíkem, P. Antonínem Láníkem a dalšími odborníky. V době normalizace šlo o mimořádnou akci, která pozvedla nejen informovanost, ale i sebevědomí varhaníků, o které se do té doby nikdo nestaral. Starost o liturgickou hudbu a o vzdělání varhaníků se po tzv. revoluci 1989 stala hlavní náplní života otce Karla. Od roku 1990 vyučoval hudební liturgiku na Konzervatoři Brno, roku 1991 inicioval založení ZUŠ se zaměřením na chrámovou hudbu a spolu s jinými založení kabinetu pro duchovní hudbu na JAMU, kde několik let učil, v roce 1992 jednotu Musica Sacra, která si položila za cíl vzdělávat varhaníky, ředitele kůru a chrámové hudebníky v liturgii podle koncilních předpisů a v hudebních disciplinách. Pokračoval v práci na zdokonalování nových vydání Jednotného kancionálu a na varhanních doprovodech k němu. Jeho dílem je též oblíbená, hojně užívaná Příručka pro varhaníky (1999) a Varhanická zbožnost (2005). Podnítil vznik četných publikací, vydávaných jednotou Musica Sacra, např. Direktář pro varhaníky, Škola na varhany a tematické sešity varhanních preludií. Jeho zásluhou byly uspořádány úspěšné kurzy varhaníků (např. ve Znojmě, Hustopečích, Boskovicích, Radešínské Svratce, Slavkově), přehlídky chrámových sborů, svatocecilská setkání aj.