Petr Komenda Knihy

Antologie Kapitoly z literárněvědné tematologie je výsledkem několikaletého úsilí Richarda Změlíka a Petra Komendy představit české odborné i laické veřejnosti dosud do češtiny neproložené vybrané studie Gastona Bachelarda, Jeana-Pierra Richarda, Georgese Pouleta a Jurije M. Lotmana. Jejich společným jmenovatelem je problematika literárního tématu, či toposu, která je chápána v širším významu. Tak jsou zejména Lotmanovy studie v druhé části knihy zaměřeny na problematiku literárního prostoru a s ním související pojmy, jakými jsou například prostorové hranice či syžetové modely. Ačkoli Lotman explicitně nehovoří o otázkách tematologických, ale topologických, lze topologii chápat jako nedílnou součást tematologie. Lotmanův přístup reprezentuje strukturálně-sémiotický směr literárněvědné tematologie, na který v českém prostředí navázali Vladimír Macura nebo Daniela Hodrová, která sama byla inspirována i dalšími směry, mezi jinými také fenomenologií. Z této oblasti jsou potom v antologii zastoupeny práce Gastona Bachelarda, Georgese Pouleta a Jeana-Pierra Richarda. Součástí antologie jsou rovněž autorské medailony a seznam překladové bibliografie.

Tvůrčí akt v literatuře, při kterém vznikají prvopisy – náčrty a rané varianty –, byl dosud v českém literárněvědném prostředí analyzován pouze v rámci strukturalisticky orientované textologie. Východiskem rozvažování je distance od dosavadních konceptů a navázání na ty badatele (Alexandra Sticha, Zdeňka Mathausera), kteří vznesli vážné výhrady vůči konceptu Jana Mukařovského o záměrnosti a nezáměrnosti v literárním díle, jenž v mnoha ohledech ovlivnil textologické myšlení. V úvahách o rukopisech se v knize uplatňuje fenomenologický pohled (Eugen Fink, Maurice Merleau-Ponty, Ladislav Hejdánek), inspirovaný též francouzskou tematickou kritikou (Gaston Bachelard, Jean-Pierre Richard). Předmětem bádání jsou vztahy mezi materií rukopisného zápisu, tvůrčím prostředím, technikami zapisování autorovou fascinací tématem psaní. Komplexitu autorovy rukopisné tvůrčí dílny sleduje autor na genezi vybraných děl Jaroslava Seiferta, Petra Borkovce a Jana Čepa. V druhém dílu knihy se zabývá proměnami poetik Františka Halase, zejména pozdním obdobím, v němž nachází prolínání raných stupňů textace (záznamů, náčrtů) do vrcholných básnických textů, jež se staly součástí sbírky A co?

Lliterární tematologie v pohledu vědních disciplín.

V knize vzpomínek Čtrnáctero zastavení poznamenal Bedřich Fučík o Janu Čepovi a jeho psaní: "Přicházel i později s několika popsanými listy, v nichž nebylo takřka jediného škrtu nebo opravy, a s rozpaky říkával: ‚To jsem psal pro tebe,‘ jako například svou tragickou ocelorytinu Člověk na silnici." Čepův přítel, literární kritik, redaktor autorových textů a ve třicátých letech ředitel nakladatelství Melantrich, které tato díla vydávalo, bezpochyby znal zblízka způsoby jeho tvorby; přesto jsme si pokládali otázku, zda jsou jeho tvrzení o tvorbě takřka čistopisů zcela v souladu s podobou dochovaných rukopisů, dnes uložených v Literárním archivu Památníku národního písemnictví v Praze. Mnohé autografy spisovatele vskutku postrádají razanci škrtů a úprav, jež nacházíme u jiných literátů (Josefa Hory, Františka Halase, Ivana Olbrachta a dalších), přesto se v jeho pozůstalosti dochovala celá série raných fází produkce, autorových konceptů, prvopisů, zápisníků a deníkových zápisů, které dávají tušit, že genetická zkoumání mohou vnést nečekané světlo do poznání autorovy poetiky, do vývoje díla i samotné Čepovy osobnosti. V naší knize se skrze rukopisná zkoumání chceme zamyslet nad vztahem existence a hodnoty, situace a víry, jež formovaly autorův svébytný myšlenkový svět, a mimo jiné se ptáme na autorovy postoje v myšlenkových proudech jeho doby, ať už je řeč o novotomismu, existencialismu a dialogickém personalismu.