Seneca

Narodil se asi 4. př. n. l. Cordoba (Hispánie) – 65 n. l. Řím. Římský filozof, spisovatel a politik. Jeho otec byl učitelem řečnictví. Jako chlapec se dostal do Říma, kde studoval především řečnictví a filozofii. Oblíbil si „stoickou filozofii“, ale poznal i učení Epikura, Platóna a Pytagora. Brzy si získal renomé jako advokát a začal politickou kariéru. Stal se kvestorem a za Caliguly členem senátu. Měl spor s Caligulou, který ho chtěl nechat zavraždit, ale když se dozvěděl, že je vážně nemocný a brzy zemře, tak ho ušetřil a poslal do vyhnanství, udělil mu 8 let pobývání na Korsice, odkud mu v roce 48 vymohla návrat druhá Claudiova žena Agrippina, která mu svěřila výchovu svého tehdy jedenáctiletého syna Nera.

Když Nero nastoupil na císařský trůn, byl Seneca jeho rádcem a jistý čas nejmocnějším a nejbohatším mužem v zemi. Jelikož císař Nero začal podléhat jiným vlivům, Seneka se pro něho stal nepohodlným a v roce 62 odešel do ústraní. O tři roky později se prozradila Pisónova snaha o zabití císaře Nera, Nero obvinil z účasti i Seneku, až ho dohnal k sebevraždě, kterou Seneka provedl 18. 4. 65.

Seneka byl velmi plodným a všestranným autorem. Psal prózu i ve verši spisy filozofické, přírodovědecké, historické, zeměpisné, národopisného obsahu, dopisy, přednášky, tragédie, epigramy, satiry. Mnohé z toho se ztratilo.

Jako Říman měl smysl pro praktické využití filozofie, kladl důraz na životní moudrost potřebnou pro štěstí člověka.