Pavel Florenskij Pořadí knih

Kniha Jména Pavla Florenského se stala od dob svého vydání významným fenoménem. Nejen do ruského filosoficko-teologického prostředí tento traktát přinesl mnoho nových impulzů: poukázal na fakt, že se kořeny různých směrů evropského filologického bádání (v tomto případě onomatologie) od konce 19. století překvapivě uchytily paralelně také v soudobém Rusku, že východoevropští badatelé do těchto diskusí vnášeli poměrně zajímavé akcenty, a že později – zhruba od 60. let 20. století – na těchto základech stavěla slavná ruská (resp. tartuská) sémiotická škola, která následně poměrně významně inspirovala západní filologii. Florenského myšlenky nepřestávají dodnes inspirovat, a to jak v oblasti filosofické či teologické, tak také filologické či sémiotické.

Jedno z nejznamenitějších náboženských děl v intelektuálním ruském prostředí, jak po stránce spekulativní - teologicky či filosoficky - tak i ve smyslu osobního svědectví, ve formě dopisů. Grandiozní eseje jsou záměrně přetížené trsy různých mezioborových exkurzů do matematiky, teorie umění, patristiky… Nadčasové originální vize ruského kněze, který záhadně zahynul v sovětském vězení, představují bezesporu velmi závažnou inspiraci.

Výběr z díla jedné z nejvýznamnějších osobností Ruské pravoslávné církve 20. století. Pavel Alexandrovič Florenský patří mezi nejvýznamější osobnosti Ruské pravoslavné církve 20. století. Ve své práci Ikonostas považuje ikonu za nejvyšší umělecký symbol duchovní skutečnosti. Není jen „oknem do jiného světa“, ale sama je svědkem tohoto světa. Výjmečným přínosem o. Pavla v bádání o ikoně je objev nejen duchovního významu ikony (resp. jeho nová interpetace), ale i symbolického významu jejích předmětných částí: dřeva, barev atd. Florenský věřil v „rajskou plnost tvorby“ v každé epoše a tuto plnost spojoval s duchovní harmonií, která je člověku dostupná a která pak žije v hlubinách jeho osobnosti.

Sůl země aneb Příběh o životě starce Getsemanského skitu, kněze a mnicha abby Isidora, jak ho sepsal a vyložil jeho nehodný duchovní syn. Z ruštiny do slovenštiny přeložil Ján Komorovský, do češtiny převedl Andrej Štefanovič.