Elias Canetti Knihy

Výbor z aforismů, úvah a esejů Eliase Canettiho.

Kniha esejů rakouského spisovatele žijícího v Londýně, nositele Nobelovy ceny za literaturu, se zabývá zejména odpovědností spisovatele za své dílo a vztahem mezi literaturou a morálkou.

Elias Canetti, nositel Nobelovy ceny za literaturu (1981), se narodil v roce 1905 v rodině sefardských Židů v bulharském Ruse. Po přesunu do Manchesteru a Vídně strávil část života ve Švýcarsku a Německu. V roce 1929 získal doktorát z chemie na vídeňské univerzitě, ale jeho vášeň zůstala v literatuře. V roce 1938 uprchl před anšlusem do Paříže a následně do Velké Británie, kde žil až do své smrti v Curychu v roce 1994. Canetti, považovaný za jednoho z posledních představitelů klasické humanistické vzdělanosti, spojoval kulturu a humanitu; jeho román Zaslepení (1935) varoval před fašismem. Hlasy Marrákeše, literární výtěžek z cesty do Maroka v roce 1954, byly zapsány po návratu a publikovány až v roce 1967. Druhá část, Svědomí slov, obsahuje eseje z let 1936–1976 o osobnostech jako Hermann Broch, Karel Kraus, Georg Büchner a Tolstoj. Nejrozsáhlejší text, Druhý proces. Kafkovy dopisy Felici (1969), není součástí této edice, neboť byl nedávno vydán samostatně. Hlasů Marrákeše vychází poprvé v češtině, zatímco Svědomí slov je k dispozici v novém překladu Jiřího Stromšíka, který se dlouhodobě věnuje zpřístupňování Canettiho díla českým čtenářům.

Poslední část Canettiho autobiografické trilogie.

Román je uměleckým obrazem a psychologickou studií temných stránek v člověku, které lze snadnou manipulací změnit ve společenské zlo. Vypráví příběh samotáře, reálnému světu odcizeného intelektuála, který není s to čelit iracionálním, ničivým silám primitivních lidských pudů.

Nositel Nobelovy ceny Elias Canetti (1905 – 1994) se ve svém eseji zabývá pěti lety nesnadného milostného vztahu Franze Kafky k jeho snoubence Felici Bauerové. Stopuje v něm tvůrčí a životní směřování slavného pražského rodáka v kritickém období první světové války, včetně způsobu, jakým se odrazilo v jeho literárním díle. Účast na pečlivé analýze Kafkovy korespondence je pro čtenáře čímsi bolestným a povznášejícím zároveň. Do těchto intimních sfér jako bychom nikdy neměli vstoupit, a přece se ocitáme ve fascinujícím prostoru: přizváni do záhybů jedné podivuhodné lidské povahy, jejích snažení a obav, proher i satisfakcí, úniků a dvojakých gest, nacházíme se také blíž světlu nad touto zvláštní vnitřní krajinou. Kafkova nutkavá potřeba naplno se před sebou samým rozevřít a jeho touha po bytosti schopné jeho svět sdílet takové světlo bezesporu zažíhá. Tento Kafkův dar Canetti přesvědčivě vystihl a nabídl nám přitom čtenářský zážitek, který je rovněž stvrzením jeho vlastního literárního věhlasu. Esej Druhý proces byl poprvé otištěn v roce 1968 v časopise Neue Rundschau. Od roku 1975 vychází v souboru Canettiho esejů Svědomí slov, takže byl i součástí českého vydání tohoto titulu (TORST 1992). Nakladatelství PROSTOR jej nyní nabízí samostatně v novém překladu Violy Fischerové a s doslovem Jiřího Stromšíka.

Elias Canetti zkoumá ve svém rozsáhlém historicko-sociologickém eseji „Masa a moc“ příčiny a následky vzájemného působení mocenských struktur a pohybu mas, zvláště osudné pro 20 století. Kniha vyšla poprvé v r. 1960, 15 let po katastrofě nacismu a 30 let před zhroucením komunismu. Toto esejisticky virtuózní a morálně neúprosné dílo se stalo během let nejen v západních zemích, ale i v bývalém Východním bloku literární klasikou. Problémy lidských mas, jejich ovladatelnosti a možnosti zneužití moci jsou však stále aktuální ...

Autobiografický příběh jednoho mládí, dětského pozorování světa a prvních citových otřesů dospívajícího jinocha.

Ve své knize líčí autor především svůj vnitřní vývoj, který z něj formuje spisovatele, počínaje intenzivní četbou a studiem uměleckých obrazů až po mezilidské vztahy a setkání s významnými osobnostmi své doby.

Výbor zahrnuje dva texty Eliase Canettiho. V souboru esejů Kniha proti smrti autor – vědom si konečnosti lidské existence, ale až zápasivě ji nepřijímající – medituje způsobem někdy až neuvěřitelně překvapivým nad ohraničeností existence člověka; jeho konečnost tu vášnivě odmítá, tu se s ní rezignovaně smiřuje. V Hampsteadu, anglickém městě, kde nějaký čas žil, zaznamenával Canetti jako obvykle své postřehy o politice, umění či tvůrcích. Tyto jeho stručné i obsáhlejší úvahy, krátké i delší myšlenky, někdy téměř aforistické, ale vždy pronikavé, obsahuje kniha Dodatky z Hampsteadu.