Jindřiška Bártová Pořadí knih

Publikace je pojata jako soubor esejů, věnovaných Hudební fakultě JAMU, její bohaté historii, osobnostem s ní spojeným, její významné pozici v kulturním životě (nejen) města Brna, kontaktům národním i mezinárodním. Autorka zvolila originální literární formu souboru esejů, pojatých jako vyprávění příběhů Hudební fakulty karyatidami, tj. sochami ženských postav, typických pro antické paláce, v případě daného textu pak situovaných do budovy Hudební fakulty. V literárním uchopení J. Bártové tyto karyatidy ožívají a vyprávějí příběh této budovy. V tomto vyprávění budova fakulty má svou duši, ožívá a žije svou historii, bohatou na významné události, nejen hudební; díky autorkou zvolenému literárnímu jazyku přináší její četba čtenáři nejen bohatý soubor dat a informací, ale především živý prožitek.

Publikace navazuje na první díl z roku 2017 vydaný k 70. výročí založení JAMU. Zájem o něj podnítil vytvoření druhého svazku, jenž je podstatně obsáhlejší: participovalo na něm tentokrát 15 autorů, z toho jeden zahraniční. Z uměleckých osobností je věnována pozornost třem skladatelům (Ištvan, Kohoutek, Zouhar) a řadě interpretů, z nichž mnozí působili ve více uměleckých oblastech a velmi často byli rovněž čelnými představiteli školy. Jednotlivé studie jsou věnovány pianistům Inesse Janíčkové, Milanu Mášovi, Vlastimilu Lejskovi, Jiřímu Skovajsovi a Otakaru Vondrovicovi, sbormistrům Břetislavu Bakalovi a Janu Šoupalovi, dramaturgovi a dirigentu Václavu Noskovi, muzikologovi Janu Trojanovi, pěvkyni Anně Barové a lingvistce Evě Horové. Činnost brněnských kvartetních souborů je nahlížena skrze jejich členy – violisty Jiřího Kratochvíla a Bedřicha Havlíka, složité osobnosti Ludvíka Kundery je věnována studie zahraničního přispěvatele Horsta Meyera.

Publikace s názvem Osobnosti Hudební fakulty JAMU vyšla v roce 2017 k 70. výročí založení Janáčkovy akademie múzických umění v Brně a vzbudila natolik kladný ohlas, že nyní drží čtenář v rukou její pokračování. Tato nová publikace zahrnuje podstatně širší okruh pojednávaných osobností (oproti devíti v prvním dílu je jich nyní sedmnáct) a snahou tvůrců bylo předložit co nejreprezentativnější výběr, který ovšem vyplynul také z osobních a pracovních preferencí autorů příspěvků. Jsou v něm tudíž soustředěny na jedné straně profily umělců, kteří se narodili koncem 19. století a byli tedy mladšími současníky a interprety Leoše Janáčka ještě za jeho života (patřili k nim dirigent a sbormistr Břetislav Bakala a první rektor JAMU Ludvík Kundera), a na druhé straně umělců meziválečné generace, která zasáhla podstatným způsobem do vývoje českého kompozičního a reprodukčního umění zejména v šedesátých letech a později (klavíristka Inessa Janíčková, operní pěvkyně Anna Barová, muzikolog Jan Trojan, skladatelé Miloslav Ištvan, Ctirad Kohoutek a Zdeněk Zouhar, kvartetista Bedřich Havlík, klavíristé Milan Máša, Vlastimil Lejsek, Otakar Vondrovic a Jiří Skovajsa, dramaturg Václav Nosek, lingvistka a překladatelka Eva Horová, sbormistr Jan Šoupal a violista Jiří Kratochvíl).

Kniha pojednává o janáčkovských režiích Václava Věžníka. Vytvářel je především na scéně brněnské opery v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století a jeho režie měly nelíčený úspěch a desítky repríz. Václav Věžník zásadně ctil partituru, kterou znal do nejmenších detailů, a nikdy nešel proti záměru skladatele. Proto měly jeho režie velkou emocionální hloubku a přesvědčivost. Václav Věžník vytvořil režie všech Janáčkových oper s jedinou výjimkou, jíž byla Šárka, ale nejen to: v roce 1958 byl dokonce režisérem premiéry Janáčkovy dosud nikdy neuvedené opery Osud. Kniha sleduje vývoj Věžníkových režijních názorů a ohlasy na jeho inscenace v tisku u nás i v cizině a dává rovněž prostor pro vyjádření předních brněnských umělců, kteří s Václavem Věžníkem na jeho režijních počinech spolupracovali.

Dvojité jubileum dirigenta Františka Jílka v roce 2013 dalo podnět k připomenutí této významné interpretační osobnosti, a to hned dvěma způsoby: uspořádáním vzpomínkové akce na Hudební fakultě JAMU a rozhodnutím započít práci na knize, kterou drží čtenář v ruce. Obě aktivity se samozřejmě lišily, současně se ale také prolínaly, neboť autorka knihy stála u vzniku obou. Proto kniha navazuje na některé informace přednesené na vzpomínkové konferenci (jejich autoři jsou vždy uvedeni v poznámkovém aparátu), zužitkovává i fotografie z této akce a především nese stejný název: František Jílek – Osobnost dirigenta. Vzpomínkový den je připomenut v kapitole Jílek pedagog. Podíleli se na něm Jílkovi žáci, kteří dnes sami na této škole pedagogicky působí, jeho kolegové z brněnské opery a filharmonie, hudební historikové a odborníci mapující jeho činnost v různých etapách a místech jeho vývoje, ale i mladí instrumentalisté, kteří svými výkony dokazovali propojenost jeho odkazu se současností. Cílem předkládané knihy bylo mimo jiné i tyto poznatky zachytit, a tak je zachovat pro další generace.

Eseje z hudebního i nehudebního života od muzikoložky Jindřišky Bártové, profesorky na JAMU, pro kterou je hudba „univerzální řečí lidstva“, aniž by opovrhovala těmi, kterým je obtížněji pochopitelná. Je jí blízký svět všeho „lidského snažení“ od těch nejpraktičtějších problémů po „hudbu sfér“

Skriptum věnované historii i současnosti operní režie je určeno všem zájemcům o tuto problematiku, především však studentům operní režie na Hudební fakultě JAMU, jimž má sloužit jako základní orientační materiál v průběhu studia i při přípravě k závěrečným zkouškám. Podává tedy stručný přehled o základních principech jevištního předvádění oper od počátku až po současnost. Všímá si scén světových i domácích, přičemž zacílení na dění v Praze a v Brně je koncepčně odůvodněno skutečností, že problematikou dalších českých divadel se zabývá současně vznikající skriptum Václava Málka.

Kniha je věnována více než dvacetileté činnosti sdružení Camerata Brno, které vzniklo v roce 1981. Autorka v ní popisuje vznik a historii sdružení, nastiňuje některé spojitosti tvorby jeho členů a dotýká se i psychologických aspektů procesu komponování. Druhý oddíl knihy je věnován profilům jednotlivých členů sdružení včetně kompletního soupisu jejich tvorby. Podrobně jsou představeni ti skladatelé, kteří se stali členy oficiálně prohlášeného sdružení Camerata Brno: Jiří Bárta (*1935), Leoš Faltus (*1937), Miloslav Ištvan (1928–1990), Radomír Ištvan (*1959), Michal Košut (*1954), Ivo Medek (*1956), Arnošt Parsch (*1936), Alois Piňos (*1925) a Miloš Štědroň (*1962). Třetí díl pak soustřeďuje dokumenty týkající se činnosti sdružení.