Václav Moucha
Václav Moucha se narodil 31. ledna 1933 ve Slaném v rodině lékaře. V rodném městě navštěvoval obecnou školu a pak gymnázium, kde maturoval v roce 1951. Zájem o pravěké dějiny prokazoval již v době středoškolských studií a byl podnícen bohatými archeologickými nálezy ze Slánska, které jsou uloženy v místním muzeu (určitou roli hrály i dědičné vlohy, neboť pochází z rodu a historiografa Karla Vladislava Zapa, autora Českomoravské kroniky, oblíbené v předminulém století). Prvním učitelem archeologie se stal kustod slánského muzea ředitel František Fořtík, zájem o historii města a Slánska pak u něho vzbudili další slánští muzejníci: ředitel spořitelny Karel Čížek, Jarka Rus, Jan Jungmann, František Soukup a Antonín Pták. Počátkem téhož roku je rodina nedobrovolně vystěhována do Nového Bydžova, kde v té době jeho otec pracoval jako primář chirurgie (byl vyhozen akčním výborem ze Slánské nemocnice v březnu 1948 - tam se dostal, s předchozími krátkými zastávkami v nemocnicích v Tachově a v Ústí nad Orlicí). Po určitých obtížích se jmenovanému podařilo dostat na Filosofickou fakultu UK v Praze, kde v letech 1951 – 1956 studoval prehistorii u akademika Jana Filipa a akademika Jana Eisnera a národopis u prof. Karla Chotka a doc. Drahomíry Stránské; pak se jako promovaný historik stal asistentem Prehistorického ústavu Karlovy university (v roce 1960 musel toto místo opustit pro politickou neangažovanost) následně zásluhou svého učitele akademika Filipa a s pochopením akademika Jaroslava Böhma mohl ještě v r. 1960 vstoupit do služeb Archeologického ústavu, kde pracoval až do roku 1998, kdy odešel do důchodu V Archeologickém ústavu zpočátku pracoval jako asistent na rozsáhlém archeologickém výzkumu v Bylanech u Kutné Hory a poté jako odborný a posléze jako vědecký pracovník v pravěkém oddělení; v roce 1967 získal titul PhDr. (doktor filosofie) a CSc. (kandidát historických věd); jako vedoucí záchranného oddělení (1963 – 1966) založil a několik let redigoval interní tisk o nových archeologických nálezech, který pod názvem „Výzkumy v Čechách“ vychází dodnes. V letech 1966 – 1967 absolvoval jako stipendista Humboldtovy nadace dvousemestrový studijní pobyt na univerzitě v Marburgu u prof. Wolfganga Dehna; po jeho návratu mu byla svěřena funkce vědeckého tajemníka Archeologického ústavu, kterou vykonával v letech 1968 – 1970; zabýval se otázkami spojenými s koncem mladší doby kamenné a počátky starší doby bronzové; několik jeho prací se týká problematiky doby laténské; je autorem více než stovky studií a článků a spolupodílel se na několika knižních publikacích; v roce 1961 v samostatné publikaci uveřejnil nálezy únětické kultury na Lovosicku, v roce 2005 vyšla jeho monografie Hortfunde der frühen Bronzezeit in Böhmen, ve které zpracoval hromadné nálezy ze starší doby bronzové v Čechách; V době svého působení v Archeologickém ústavu provedl celou řadu záchranných výzkumů na Slánsku a Kladensku, které přispěly k lepšímu poznání pravěkého vývoje v této oblasti; výsledky těchto výzkumů byly prezentovány jak na výstavách (ve Slaném, v Kladně a ve Velvarech), tak i publikačně v různých studiích. Významná je jeho dlouholetá spolupráce s Vlastivědným muzeem v Slaném, kde v průběhu doby uskutečnil několik archeologických expozic (poslední byla instalována v roce 2010) a pro veřejnost měl řadu přednášek; v poslední době se věnoval zpracování nálezů ze záchranných výzkumů, které na Slánsku provedl v minulých letech; jde o nálezy za Slánské hory, Stehelčevse, Dřetovic, Kvíce a dalších lokalit z regionu; Jeho vřelý vztah k rodnému kraji dokládají i příspěvky v ročence Slánský obzor, který vychází pod redakcí Společnosti pro ochranu kulturního dědictví PATRIA. V roce 2011 byl jmenován čestným občanem města Slaného. Zemřel náhle v sobotu 16. srpna 2014 v Praze. Čest jeho památce!