Antonia Lloyd-Jones Knihy

Příběh o Bosně. A taky o kostech, které hledají svá jména i tváře. Kostech z masových hrobů, z hlubokých jeskyň i ze studní. Kostech zavražděných. Bosna, léta devadesátá. Zemi, jen málo vzdálenou, ničí válka, etnická nenávist a masové vraždy jak z období druhé světové války. Reportéři všech světových médií jsou v první linii a o vraždění informují v přímém přenosu. Po válce však odsud všichni odešli a nezůstal nikdo, kdo by informoval o těch, kteří bosenské peklo přežili, kteří ztratili všechny blízké. Wojciech Tochman to udělal. Na Bosnu, v níž po roce 1995 zavládl mír, hledí optikou opuštěných matek a dětí i očima lékařů, kteří chtějí vrátit jména všem bezejmenným kostem. Útlá, ale nesmírně silná kniha Jako bys jedla kámen vychází v překladu Lenky Kuhar Daňhelové.

Zapletení je zdařilá kombinace kriminálního příběhu a psychologického thrilleru. Vše začíná vraždou Henryka Telaka, účastníka psychoterapeutického sezení v jednom varšavském kostele. Případem se zabývá státní zástupce Teodor Szacki, unavený a znuděný byrokratickými praktikami a manželským stereotypem. Szacki cítí, že mu život proklouzl mezi prsty, tento případ však všechno změní. Bude se muset proplést labyrintem rozmanitých postav: mladá a vyzývavá novinářka, excentrický psychiatr, chlípný kolega od policie nebo paranoidní historik. Szacki odhalí hrozivou moc některých ezoterických metod. Byl vrah jedním ze skupiny? Pokud ano, měl by hledat motiv mezi samotnými členy skupiny, nebo mezi těmi, o nichž se během sezení hovořilo? Szackiho pátrání po vrahovi odkryje jinou vraždu, která se stala o dvacet let dříve, před pádem komunismu. Postupně zjišťuje, že někdy je lepší nevědět — pro své vlastní bezpečí.

Román Olgy Tokarczukové by bylo možno označit jako „morální thriller“. Hlavní hrdinkou příběhu je Janina Duszejko, stavební inženýrka, která si musí vydělávat na živobytí jako učitelka angličtiny a zeměpisu na škole v Kladské kotlině, na česko-polském pomezí. V zimě pracuje také jako správkyně letních bytů. Její vášní je astrologie a nade vše miluje zvířata. Snaží se jim všemožně pomáhat a chránit je, bojuje proti lidem, kteří jim ubližují. Varuje před nerozvážným ničením přírody, vidí lidské osudy vepsané do hvězd. Patří k okruhu nadšených čtenářů anglického básníka Williama Blakea (název knihy je citát z jeho básně). Jednoho dne je Janinin soused nalezen mrtvý. Následuje další vražda a pak další... Pytláci i významní členové společnosti záhadně umírají. Jen zvířata jsou němými svědky. O těchto vraždách hrdinka něco ví, policie ji však ignoruje – jenže Janina Duszejko dokáže číst ve hvězdách...

The ancient Greeks referred to catharsis as the cleansing of both body and soul. In this inspiring work, renowned cardiologist Andrzej Szczeklik delves into the artistry and mystery of being a doctor, drawing on our humanistic heritage. He navigates between ancient and contemporary examples, illustrating how medicine and art share common roots and challenges. The process of diagnosis is likened to a poem or painting, requiring the physician to engage with it through alertness and receptivity. Speculation on slowing aging through genetics connects to the timeless dream of immortality cherished by artists and poets. The concept of catharsis has evolved from Aristotle's writings to modern interests in music's health benefits, particularly for newborns. Szczeklik examines the mysteries of heart rhythms, the history of pain relief, the logic of epidemics, and near-death experiences, weaving together classical literature, medical history, and poignant clinical anecdotes. The result is a life-affirming exploration that enriches the healing work of both patients and doctors, contributing significantly to our evolving understanding of the art of medicine.