Eduard Urbánek
Vystudoval obchodní akademii (1946–50) a poté filosofii na filosofické fakultě Karlovy univerzity v Praze, na niž přešel ze zrušené Vysoké školy politických a sociálních věd (absolv. 1954). V letech 1954–57 byl aspirantem na Moskevské státní univerzitě (CSc. 1957), po návratu odborným asistentem na katedře filosofie filosofické fakulty UK. V roce 1965 se habilitoval z filosofie prostřednictvím práce Struktura a dynamika třídní společnosti. Urbánek se přidal k iniciativě Jiřiny Šiklové, Jana Sedláčka a Martina Marušiaka a stal se prvním vedoucím katedry sociologie na filosofické fakultě UK (1966–70). Byl členem Vědeckého kolegia filosofie a sociologie ČSAV (1968–70), hlavního výboru Československé sociologické společnosti při ČSAV (1969–70) a redakční rady Sociologického časopisu (viz Sociologický časopis / Czech Sociological Review). Od roku 1954 byl členem KSČ, v roce 1970 byl vyškrtnut. V období 1970–89 zůstal na filosofické fakultě UK jako vědecký pracovník, avšak se zákazem pedagogické činnosti. Po roce 1989 byl znovu krátce vedoucím katedry sociologie (1989–91).
Urbánek přestoupil ke kariéře sociologa od předchozích studií věnovaných převážně historickému materialismu. Svou již etablovanou akademickou autoritou (jako docent) zaštítil vznik nové katedry, kterou také vedl. Do konce 60. let koordinoval vydávání překladů sociologických textů jak soudobých západních, tak klasických sociologů vesměs v malých nákladech, jak se ostatně dělo i na mnoha dalších pracovištích. V téže době také připravil první nevydanou verzi práce o koncepci sociální role. Po nástupu tzv. normalizace byl postižen ztrátou vedoucího místa i možnosti vyučovat, nebylo mu umožněno obhájit již připravenou doktorskou disertaci (pro titul DrSc.). Přesto zůstal na filosofické fakultě a v některých dalších institucích a nadále v mezích možností publikoval učebnice a vědecké i další práce. Tím ovšem dodával legitimitu zřízení, které ho diskriminovalo, což mu bylo paradoxně přičteno k tíži při druhém neúspěšném pokusu o doktorskou obhajobu po roce 1989.
Urbánkovo sociologické dílo se soustředilo na obecnou sociologickou teorii a metodologii. Na jedné straně sledoval soudobou západní sociologii, informoval o ní a podroboval ji kritice z marxistických (či marxisticko-leninistických) pozic. Urbánkův obzor zde zachycoval především situaci zhruba do 70. let 20. století: Parsonsovu sociologii, Dahrendorfovy teorie, fenomenologickou sociologii a etnometodologii, rané Luhmannovy práce, americkou sociologickou kritiku konce 60. a počátku 70. let, teorie postindustriální či postideologické společnosti. Na druhé straně Urbánek patřil k teoretikům, kteří dobře znali spisy klasiků marxismu a promýšleli jejich sociologický význam, jak je patrné především z jeho prací o koncepci sociální role (Role, masky, charaktery, 1968; Marxismus v konfrontaci s buržoazní koncepcí sociální role, 1981) a z některých metodologických úvah.
Knihy: Základy marxistické filosofie III. Materialistické pojetí dějin (SPN, Praha 1959); Otázky marxistické filosofie (Svobodné slovo, Praha 1962; spoluautor I. Tretera); Společenské třídy (Svobodné slovo, Praha 1964; spoluautor K. Michňák); Struktura a dynamika třídní společnosti: Příspěvek k teorii a metodologii analýzy třídní společnosti (Univerzita Karlova, Praha 1966); Dějiny marxistického sociologického myšlení v období II. internacionály (SPN, Praha 1978); K otázkám socialistického vlastenectví a internacionalismu (Československá strana socialistická, Praha 1979); Marxismus v konfrontaci s buržoazní koncepcí sociální role: Role, masky, charaktery (Univerzita Karlova, Praha 1981); Systém marxistické sociologie: Teorie a metody v soudobé sociologii – konfrontace marxistické sociologie s buržoazní sociologií (SPN, Praha 1981); Životní prostředí, úkol a výzva (Československá strana socialistická, Praha 1983); Kapitoly z marxistické sociologické teorie I.-II. (Univerzita Karlova, Praha 1987–88; se spoluautory); Kritika fenomenologické sociologie (Univerzita Karlova, Praha 1989); Základy sociologie (S & M, Praha 1991; spoluautor J. Buriánek).
Studie: Lenin a sociologie (Sociologický časopis 1970); Empirismus v československé sociologii a jeho důsledky (Sociologický časopis 1971); Marxistická sociologie a strukturalismus T. Parsonse (Sociologický časopis 1971); Sociální stratifikace v pojetí T. Parsonse (Sociologický časopis 1972); Koncepce „konce ideologie“ jako nová ideologie (Sociologický časopis 1972); Ke kritice sociologických koncepcí jednání (Sociologický časopis 1976); Ke kritice koncepcí postindustriální společnosti (Sociologický časopis 1980); Fenomenologická sociologie – vlivný směr americké buržoazní sociologie (Sociologický časopis 1981); Sociologické poznání: povaha sociální reality a lidského subjektu (Sociologický časopis 1989).
Příspěvky ve sbornících: O pojmu sociální role (Problémy soudobé sociologie. Svoboda, Praha 1968); Role, masky, charaktery: Příspěvek k Marxově koncepci sociální role a charakterních masek (Marx a dnešek. Svoboda. Praha 1968); Interakce člověka a společnosti (Aleš Kabátek, ed.: Sociologické texty I. Univerzita Karlova, Praha 1994); Sociologie moderní korporace (Aleš Kabátek, ed.: Sociologické texty II. Univerzita Karlova, Praha 1995).
Edice a překlady: Reformismus, revisionismus a problémy soudobého kapitalismu (Svobodné slovo, Praha 1962); Antologie textů ze současné sociologické teorie ve Spojených státech amerických (SPN, Praha 1968; spolueditor B. Baumann); Antologie z německé sociologie (SPN, Praha 1969; spolueditorky M. Manová a D. Horáková); Antologie textů z díla Maxe Webera (SPN, Praha 1969; se spolupřekladateli); Peter L. Berger: Pozvání do sociologie (Vojenská politická akademie Klementa Gottwalda, Praha 1969); Talcott Parsons et al.: Studie o sociální stratifikaci (SPN, Praha 1970; spolueditoři K. Hyánková a M. Petrusek); Bedřich Engels a aktuální problémy marxisticko-leninské sociologie (Univerzita Karlova, Praha 1985); Rozvoj marxisticko-leninské sociologie na filozofické fakultě Univerzity Karlovy (Univerzita Karlova, Praha 1988); Igor Semjonovič Kon: Hledání vlastního Já: Osobnost a její sebeuvědomění (Svoboda, Praha 1988); Detlev Horstev: Jürgen Habermas: Úvod k dílu (Svoboda, Praha 1995).