Ladislav Vojáček Pořadí knih

Učební text pro studenty Masarykovy univerzity.

Dějiny Právnické fakulty Masarykovy univerzity od roku 1919 do roku 2018, doplněné životopisy docentů a profesorů, s charakteristikou jednotlivých pracovišť. Kniha je rozdělena do dvou svazků: 1. svazek - 1919-1989 2. svazek - 1990-současnost

Zákon o zřízení samostatného československého státu č. 11/1918 Sb. z. a n., označovaný též jako recepční zákon nebo první ústavní provizorium, byl navzdory číslu, pod kterým se objevil ve Sbírce zákonů a nařízení, prvním československým zákonem. Národní výbor československý jím 28. října 1918 dal právní formu obsahu zároveň přijatého provolání „Lide československý!“, jímž občanům oznamoval vznik samostatného československého státu. Z právního pohledu představuje to nejdůležitější, co se pojí s blížícím se stým výročím vzniku Československa. V jeho pěti stručných paragrafech se zároveň skrývá překvapivě mnoho právních problémů. Autor zvolil netypickou formu opožděného, a tedy i specifického komentáře k tomuto zákonu, aby s důrazem na státoprávní aspekty přiblížil širší souvislosti vzniku Československa. Ukazuje, nakolik se myšlenka samostatného a společného česko-slovenského státu (ne)odrážela v českých a slovenských politických programech od revoluce v roce 1848 až do vypuknutí první světové války. Věnuje se též činnosti české a slovenské domácí i zahraniční politické reprezentace v době první světové války, událostem, které bezprostředně vyústily ve vznik samostatného státu, a jeho postupnému upevňování. V té souvislosti obrací svou pozornost především na reálné ovládnutí pohraničních oblastí českých zemí a území Slovenska. Charakterizuje rakouský a uherský státní aparát a rakouské a uherské právo, neboť z podstatné části našly uplatnění i v československém státě. Sleduje, jak si v roli zákonodárce počínal Národní výbor československý a jeho přímý pokračovatel – revoluční Národní shromáždění. V neposlední řadě se zamýšlí také nad původem a problematičností některých ustanovení samotného zákona a nad odlišnostmi jeho jednotlivých verzí.

Na jaře 1937 byl zahájen legislativní proces vládního návrhu zákona, kterým se vydává občanský zákoník – tzv. Osnovy OZ 1937. Tento zákon sice nikdy nebyl vlivem různých politických událostí přijat, nicméně se stal jedním z inspiračních zdrojů OZ 2012. I proto je tento text stále aktuální, ovšem existuje o něm řada mylných informací a řada otázek je ještě nedostatečně probádána. Publikace si klade za cíl připomenout 80. výročí vzniku tohoto významného dokumentu a poukázat na možné volné pole bádání nejen pro právní historiky, ale i pro civilisty.

Sborník představuje výstup ze stejnojmenné konference. Má část historickou, která se věnuje vývoji stíhání majetkových trestných činů, a pozitivně právní, která je zaměřena na současnou právní úpravu v ČR a SROV.

Aktuální téma nabízí široké možnosti pro právní historiky, romanisty, právní teoretiky i kolegy z pozitivněprávních disciplín. V rámci něj se lze zaměřit na problematiku tvorby i aplikace práva. Lze je rozvíjet v právně filosofické rovině i ve vazbě na konkrétní právní instituty.

Sborník představuje výstup ze stejnojmenné konference, kterou uspořádala Katedra dějin státu a práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně dne 10. června 2015. Jednalo se o již historicky třetí setkání doktorandů a postdoktorandů oboru právní historie a římského práva z českých a slovenských právnických fakult. Ve sborníku se nachází 31 příspěvků. Obsahově se příspěvky věnují třem okruhům: starším právním dějinám, novějším právním dějinám (20. století), obecným (světovým) právním dějinám a římskému právu a jeho recepci v moderních právních řádech. Mezi autory náleží jak úplní začátečníci, pro něž byl příspěvek v tomto sborníků vůbec první publikací v životě, tak i zkušení právní historici a romanisté.

Publikace dvou vysokoškolských pedagogů z Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně podává podrobný výklad právních dějin na území dnešní Slovenské republiky od počátku státního vývoje až po začátek 90. let minulého století. V jednotlivých částech (vývoj do roku 1848, léta 1948–1918 a 1918–1992) autoři nejdříve podávají charakteristiku daného období a jeho jednotlivých fází. Při charakterizování jednotlivých fází vývoje stručně nastiňují politické a státoprávní poměry a pak se zaměřují na podobu státního mechanismu a práva (systém a prameny práva). Pasáž o středověkém a raně novověkém právu doplňuje poměrně obsáhlý samostatný výklad jeho institutů, v dalších částech práce autoři připomínají základní instituty ve výkladech o pramenech práva. Kniha je určena pro vysokoškolskou výuku slovenských právních dějin, jistě však poslouží i zájemcům o politické a právní dějiny na území Slovenska. Může být i zdrojem užitečných informací pro praktické právníky, kteří chtějí pochopit slovenskou právní kulturu a lépe porozumět institutům platného slovenského práva.

Predložená publikácia ponúka stručný prehľad vývoja práva v Československu v rokoch 1918 – 1992. Kapitoly pokrývajú základné právne odvetvia, rozlišované v 20. storočí v podmienkach československej právnej vedy. Pri jednotlivých právnych odvetviach autori vychádzajú aj z poznatkov zo všeobecných (svetových) právnych dejín, aby objasnili pôvod inštitútov prítomných v československom práve 20. storočia. Iba tak sa totiž dá pochopiť domáca právna úprava, ktorá má dnes, rovnako ako aj v období rokov 1918 – 1992, svoj základ a pramene v rímskom práve, stredovekom práve a kánonickom práve, ktoré v rôznych kombináciách ovplyvňujú právne poriadky najväčších štátov kontinentálnej Európy (najmä Francúzsko, Taliansko, Nemecko), a tie následne ďalej ovplyvňujú právny vývoj v krajinách strednej a východnej Európy.