Jiří Klabouch Knihy

Populárně vědecká kniha, v níž se na pozadí historického dění líčí slavné soudní příběhy a popisuje se soustava starých českých soudů, jejich činnost a život na nich. Kniha je rozdělena do tří tematických celků: I. Soudnictvív českých dějinách (zde např. Husův proces, potrestání účastníků českého povstání za třicetileté války); II. Organizace jurisdikce a procesní řízení ve starém českém státě (zde např. písemný proces, trestní řízení a výkontrestu); III. Na soudech za starých časů (zde např. důkazní řízení na feudálních soudech - mučení). Kniha je psána bohatým vypravěčským slohem, neseným ve starém tónu právních a historických pramenů.

Přístupně psané dějiny společenské organizace a právní ůpravy manželství a rodiny od doby prvobytně pospolné společnosti po přítomnost. Jsou zároveň i zajímavým vylíčením společenských zvyklostí a proměn dob, právního a společenského postavení ženy, různých stránek manželského i rodinného života, poměru muže a ženy i rodičů a dětí, sexuálních vztahů v manželství i mimo ně. V závěrečné kapitole stručně objasňují i prvky nového typu manželství a rodiny v podminkách socialismu.

Kniha podává kritickou analýzu současné idealistické právní filozofie v nejdůležitějších zemích západní Evropy. Autor charakterizuje hlavní tendence jejího vývoje, různé teoretické proudy i její typické představitele v poválečném období. Pozornost je věnována především obnově filozofie přirozeného práva, která vyrostla po skončení druhé světové války ze specifických podmínek poraženého Německa. Analyzují se třídně politické příčiny jejího vzniku i její ideové kořeny. Autor se nejprve zabývá protestantskou větví této školy, která v podstatě aplikuje materiální etiku hodnot, resp. filozofii existence na právo. Paralelně je sledováno řešení obdobných problémů v novotomistické literatuře německé provenience hlavně ze šedesátých let. Vývoj poválečného právního pozitivismu je dokumentován převážně z francouzské a italské právně filozofické literatury. Ukazuje se úsilí pozitivistů překonat tradiční právnický formalismus a pružně přizpůsobovat realizaci práva nutnostem soudobého kapitalismu. V závěrečné části jsou v hlavních rysech nastíněny teoretické tendence, společné těm proudům buržoazní právovědy, jež odmítají identifikovat právo s obsahem právních norem a přenášejí důraz na studium skutečných právních vztahů ve společnosti empirickými (sociologickými a psychologickými) metodami. Povšimnuty jsou i nejnovější pokusy použít při teoretickém výkladu práva Freudovy psychoanalýzy.