Alain de Libera Knihy

Profesor Collège de France Alain de Libera, jehož klíčová monografie Penser au Moyen Âge z roku 1991 a dlouhá řada dalších objevitelských článků a knižních analýz podstatným způsobem změnila historiografii středověkého myšlení, předkládá v této knize souvislý esej o komplexní historičnosti středověké filosofie v jejích institucionálních a politických rámcích. De Liberova kniha je významnou měrou zaměřena polemicky proti obvyklým synoptickým prezentacím „středověkého myšlení" v singuláru; autorovým úmyslem rozhodně není podat učebnicově vyrovnaný přehled všech významných postav a témat. Jeho hlavní snahou je představit různé konstelace toho, jak staletími označovanými za středověká procházelo antické dědictví a získávalo – v křesťanském, islámském i židovském kulturním prostředí – nové akcenty a podoby.

Nejnovější dějiny středověké filosofie zahrnující vedle latinské i byzantskou, židovskou a arabskou tradici.

Co je to středověká filosofie? Jak myslet z hlediska filosofie jednotu „období“, které trvá deset století? Kdy středověk začíná? Kdy končí? Je-li veškerá periodizace vztažena ke svému tématu, odpovíme školometsky, že filosofický středověk začíná v 6. století uzavřením novoplatónské školy v Athénách a končí v samém závěru 15. století vytvořením řeckých studií v Padově. Dělat dějiny středověké filosofie tedy znamená dělat dějiny filosofických textů antiky, jejich forem a žánrů, šíření, předávání, reprodukce, i jejich četby. Zajímat se o překlady a překladatele, o vytváření korpusů děl, o formování kánonů, o instituce, komunity, společenské vrstvy i individua, která k tomu všemu jakýmkoli způsobem přispívají; dále o vztahy, jež tito aktéři udržují; o jejich funkci ve společnosti a církví; o jejich ideologii. Mezi uzavřením školy v Athénách a vzestupem řečtiny v Itálii a poté ve Francii není jen jeden „středověk“: existuje několik pokračování pozdní antiky a několik rozchodů s ní. Některé sahají až k nám: je to „dlouhý středověk“. K prozkoumání tak rozsáhlého pole je zapotřebí zvláštních metod: Constructive Re-Enactment (konstruktivní zopakování) Robina G. Collingwooda, historie myšlenek Arthura O. Lovejoye, Emplotment narativistů, „intriky“ fenomenologů, i dekonstrukce mohou v různé míře nabízet své principy a postupy. Přednáška předního znalce středověké filosofie tvoří další krok k obecné filosofické archeologii: slovy Michela Foucaulta vymezí, „co vyžaduje určitou formu myšlení “, a zaměří se na jednu oblast využití archeologické metody: vynález moderního „subjektu“ v problematickém vymezení středověké filosofie mysli, „karteziánského dualismu“ a vznikající psychologie.

Le De ente et essentia est à la fois une oeuvre de jeunesse de Thomas d'Aquin (mort en 1274) et une synthèse quasi définitive de son ontologie, Il met en place la première formulation rigoureuse de la distinction scolastique de l'être et de l'essence, considérée par Heidegger comme structure portante de la métaphysique. C'est aussi la source d'une âpre controverse théorique où, en quelques décennies, se forge, à travers l'écart entre grec et latin, tout le vocabulaire médiéval de l'ontologie. Le De ente et essentia du dominicain allemand Dietrich de Freiberg (mort vers 1320), traduit ici en français pour la première fois, est une critique directe de l'ontologie thomasienne, menée à partir d'une réflexion sur le langage et la signification.

Alain de Libéra, ein renommierter Mittelalter-Experte, bietet in dieser Einführung eine klare und kompetente Übersicht über die Philosophie des Mittelalters. Der Fokus liegt auf zentralen Themen und Problemen der Epoche, nicht auf Einzelpersonen oder Chronologien. Die Originalausgabe war in Frankreich sehr erfolgreich.

L'Isagoge est une introduction aux Categories. Porphyre y definit les cinq predicables (genre, espece, difference, propre et accident) et formule ce qui, grace a Boece, deviendra le principal probleme logique et metaphysique du Moyen Age occidental - le probleme des universaux -, ouvrant la querelle qui, jusqu'a la fin du XVe siecle, verra s'affronter realistes et nominalistes. La traduction francaise ici proposee est accompagnee du texte grec original et de la traduction latine de Boece.

L'auteur se propose de présenter, de la philosophie, une image plurielle, décentrée, multiculturelle, en traitant, non seulement la pensée latine, mais aussi les pensées byzantine, arabo-musulmane et juive pour la période dite du Moyen Age

Alain de Libera schildert die Geschichte des Universalien-Problems, das bereits Platon und Aristoteles beschäftigte, aufschlussreich und detailliert. Sein methodisches Vorgehen erinnert an Foucault und an Nietzsches Genealogie der Moral. Im Gegensatz zur analytischen Philosophie des angelsächsischen Raums, die aktuelle Positionen in die Vergangenheit projiziert, untersucht de Libera den Gegensatz zwischen Realisten und Nominalisten nicht zeitenthoben, sondern fragt nach den Entstehungsbedingungen des Universalienstreits und dessen Bedeutung für das Denken. Dieser Streit hat bedeutende philosophische Innovationsschübe bewirkt. Die Entstehung neuer Theoriesprachen, Modelle und Analyseinstrumente lässt sich hier besonders gut beobachten, etwa in den Konzepten der Intentionalität, der Lehre vom Zeichen und der Theorie der Abstraktion. De Libera analysiert diese mittelalterlichen Errungenschaften im historischen Kontext und stellt deren Modernitätspotential heraus. Der Inhalt umfasst Themen wie das Problem voller Probleme, den Übergang vom griechischen Neuplatonismus zum arabischen Peripatetismus, den Universalienstreit im Frühmittelalter, die arabische Scholastik, die lateinische Scholastik des 13. Jahrhunderts und die Revolution des 14. Jahrhunderts.