Knihobot

Mary Shelley

    30. srpen 1797 – 1. únor 1851

    Mary Shelley byla spisovatelkou s výrazným politickým cítěním, jejíž díla často přehlíželi kritici její doby. Vynikala nejen jako autorka, ale také jako editorka a literární osobnost, jejíž intelektuální ambice byly zřejmé z jejích dopisů a deníků. Její rozsáhlé čtenářské návyky a hluboké studium jsou nyní lépe oceněny, což ji staví do pozice významné romantické autorky. Její literární odkaz je ceněn pro její politický hlas a celkový tvůrčí přínos.

    Mary Shelley
    I já můžu napsat strašidelný příběh
    Frankenstein. Dvojjazyčná kniha
    Frankenstein
    Frankenstein aneb novodobý Prometheus
    Poslední člověk
    The Spectre Bridegroom and Other Stories by Masters of Horror. Příšerný ženich

    Mary Shelley, rozená Wollstonecraft (30.8.1797 – 1.2.1851) ve svých 17 letech romanticky utekla z domova se známým básníkem Percy Bysshem Shelleyem, jenž se však přátelsky znal s jejími rodiči a který utíkal rovněž - před zvůlí svého tyranského otce. Uprchli do Švýcarska (1914), kde se mj. stýkali s básníkem G. G. Byronem. Oddáni bylo až v roce 1816, kdy Shelley dosáhl rozvodu se svojí první ženou - Mary byla tedy jeho druhou manželkou. Procestovali spolu Itálii, kde déle pobývali v Benítkách, Římě, Pise a Spezii. Její manžel byl literárně činný, a dá se říci, že i úspěšný, nepoměrně více než ona. Román Frankenstein napsala v roce 1818 ve Švýcarsku, patrně i s manželovou inspirací a odtud si můžeme vysvětlit, proč děj klade do Svýcarska a se spoluúčastí Anglie. Zemřela v Londýně v poměrně mladém věku 54 let.

    Manželka básníka P. B. Shelleyho. Její román „Frankenstein“ (1818; č. 1966, 1969, 1991, 1991, 1991; s. 1969) bývá označován za první dílo žánru SF. Příšera – umělý člověk sestavený z částí mrtvých lidských těl – stvořená Viktorem Frankensteinem je výtvorem lidské vědy. Zdánlivý detail, odlišující práci od klasických „románů hrůzy“, znamenal zásadní obrat v pojetí odvěkého konfliktu mezi touhou člověka po poznání a jejími nevítanými následky. To, co bylo až dosud vykládáno jako hříšný zásah do boží sféry, bylo náhle zlidštěno na etické a ve svých důsledcích i společenské dilema vědce, jenž je postaven před nutnost převzít odpovědnost za výsledky své duševní práce. S. napsala ještě román The Last Man (Poslední člověk, 1826), který se odehrává v budoucnosti, v níž je lidstvo vyhubeno epidemií.

    Encyklopedie literatury sci-fi...