František Všetička Knihy

Nový literárněteoretický slovník obsahuje tradiční i novodobé pojmy z oblasti poetiky. Zaplňuje tak vyprázdněnou oblast, která v posledních desítiletích v této sféře vznikla. Lexikon je na rozdíl od starších publikací tohoto druhu obohacen o termíny, s nimiž do literárněvědného myšlení přišly novější školy, s jejichž názory a publikacemi jsme se začali u nás obeznamovat teprve v průběhu devadesátých let 20. století, např. aluze, diskurs, manuskriptologie, paradigma, postmodernismus. Vzhledem k tomu, že se na sestavení lexikonu podílejí pouze dva autoři, navíc myšlenkově spříznění, působí jejich publikace jednotným dojmem. Převážná většina hesel je doprovázena názornými literárními ukázkami, zpřesňujícími a konkretizujícími obecně formulovaná hesla. Snahou obou autorů také bylo, aby jednotlivá hesla obsahovala početnější odbornou literaturu, zejména českou, nebo? slovník je určen především studentům, jímž je zahraniční odborná literatura většinou nedostupná.

Pět povídek námětově čerpaných z Olomoucka, zpracovaných naturalisticky s pronikavou povahokresbou postav, stupňující dramatické vyhrocení příběhů. Povídka "Žebrák" portrétuje člověka zcela odlidštěného mamonem, v "Němákovi" autor postihl duševní svět hluchoněmého sazeče a jeho konflikt se zaměstnavatelem. V "Šikovateli Lemanínském" vylíčil Čapek-Chod otřesnou popravu rakouského vojáka a v novele "Labyrint světa" nadaného a slabošského malíře a jeho zápas s měšťáckou společností. Poslední povídka "Kdo s koho" je groteskou s tragickým námětem milostného trojúhelníku.

Soubor literárně historických studií, ve kterých autor podává nástin vývoje slovenské prózy. Důraz klade především na její poetiku. Porovnává rovněž prozaický kontext český a slovenský. Interpretace začíná u jedinečného počinu Jozefa Ignáce Bajzy a končí u příslušníků generace Vincenta Šikuly. Další studie jsou věnovány např. historické novele J. M. Hurbana, románům Terézie Vansové, Martina Kukučína, Márie Topolské, Ivana Hudce, Dobroslava Chrobáka, Ladislava Balleka aj. Knihu doprovází studie slovenských literárních historiků Zoltána Rédeye a Lubomíra Plesníka Tvaroslovné prieniky do slovenskej prózy. Svazek doplňuje Slovník méně známých pojmů, věcný a jmenný rejstřík.

Kniha je soubor fejetonů o polských spisovatelích. Nejen o nich, také o českých literátech, kteří měli určitý vztah k polskému prostředí (J. E. Purkyně, Božena Němcová, Ervín Taussig ad.). Všechny příspěvky jsou doprovázeny autorovými fotografiemi, jež mají konkretizovat a doplňovat to, co bylo v slovesném textu řečeno.

České baroko není sice posud všestranně prostudováno, ale jistě je již plně rehabilitováno. Dnes tedy bude už stěží někdo tvrdit, že baroko je souznačné s "temnotou" českého ducha, málokdo se odváží pochybovat, že se barokem češství vyjádřilo naopak mohutně a velkolepě: obecně vzato, je u nás baroko dobou, kdy česká tvořivost přináší na dlouhé časy naposled náš vlastní a originální příspěvek do obecného a společného fondu evropské kultury; umělecky vzato se naše baroko svou vskutku tvůrčí povahou velmi kladně odráží od obou epoch, které je historicky rámcují, jak od naší renesance, tak i od osvícenského pseudoklasicismu. - Václav Černý, úvod ke studii Generační periodizace českého baroka

Súchov je malou vesnicí na moravském Slovácku, kde na konci devatenáctého století založila nepočetná skupina mladých umělců podle vzoru polské tzv. Babinské republiky, již inicioval známý básník Kochanowski, spolek nazývaný Matoušem Béňou, Josefem Hudečkem, Jožou Uprkou a dalšími Súchovskou republikou. „Republika“ trvala krátce, vyznačovala se recesními a humornými rysy, aniž by si činila ambice být semknutým uměleckým sdružením nebo kolonií. Přesto se kromě literární a výtvarné tvorby věnovali súchovští též folkloru a upevňování kontaktů s literáty slovenskými, např. s Jozefem Miloslavem Hurbanem. Olomoucký literární teoretik, beletrista a překladatel František Všetička v krátkých vypointovaných kapitolách překládá dobovou mozaiku z tehdy zapomenutého kraje na moravsko-slovenském pomezí.