Jiří Holub Knihy

Sugestivní komorní román líčí osudy české rodiny, která se po roce 1945 rozhodla opustit domov v Praze a začít žít v syrové oblasti Sudet. V malém vyrabovaném městečku po Němcích tak malá hrdinka Klára objevuje dobré i špatné stránky života. Osmiletá Klárka je šikovné zvědavé děvče a navzdory dosud všudypřítomné poválečné hořkosti a drsné příchuti Sudet přijme toto místo s otevřeností dětství brzy za svůj domov. Při zkoumání vyrabovaného městečka, ve kterém jí chybí společnost jiných dětí, se potkává i s podivnou paní Helgou. Němkou, která jako by v tomto nyní "novém" světě byla zapomenuta. Zatímco pro Kláru život teprve začíná, Helga cítí jen hořkost, neboť zde vyrostla i vychovala své děti, aby nakonec zůstala sama, opuštěná a plná smutku a trápení. Osmiletá energická holčička však smutnou stárnoucí paní možná dokáže ještě vrátit zpět do života. Zároveň se od Helgy pozvolna dozvídá skutečnou tragickou pravdu o tomto opuštěném místě. Autor se částečně inspiroval vyprávěním své babičky.

Než k nám do Žábokudel přišla Mstivá Soňa, bylo vlastně všechno úplně v pořádku. Jsme malý městečko, kde, jak říká naše babi, vidí do talíře každej každýmu. Máme jedno náměstí, radnici, na kopci hrad a naši slavnou školu. Právě tam chodím já, Čalabounová, Žvejkalová, Vřeteno nebo srabík Vášnivý a všichni jsme žáky páté třídy. Není nás moc, asi patnáct, protože jak říkám, Žábokudly jsou maličký město mezi kopcema a lesama, a tak je možný, že jste o něm ani neslyšeli. Učitelé nás moc rádi nemají, prej všichni rosteme pro polepšovnu, ale my si to nemyslíme. Asi trochu zlobíme, ale kdo ne? A tím vlastně víte, vše potřebné – v Žábokudlech se jednoduše rozpoutala válka páťáků proti přísné paní učitelce. I když, občas to vypadá, že je to přesně naopak. V každém případě příhody dětí, rodičů i učitelského sboru, které se udály během druhého pololetí v jedné malé základní škole, vám přinesou spoustu legrace a inspirace pro vlastní rošťárny.

Jedná se o teprve druhý rozsáhlejší překlad z okcitánské trubadúrské poezie do češtiny vedle knihy Vzdálený slavíkův zpěv z roku 1963. Výbor chce představit trubadúrskou poezii v celé její žánrové a tematické šíři. Vedle skladeb milostných (na něž se soustřeďoval výbor z r. 1963) nabídne ve větší míře i kompozice zaměřené moralistně, sarkasticky, reflektující různé historické události, dvorskou lásku, a i samotnou trubadúrskou poezii. Výbor je doplněn komentářem shrnujícím dosavadní poznání trubadúrské poezii, její ohlas v české literatuře, nechybí ani stručné medailóny jednotlivých trubadúrů s překlady jejich dobových životopisů, tzv. vidas. Některé skladby jsou uvozeny dobovými prozaickými komentáři obsahu písní, okolností jejich vzniku apod. (razós).Jako zajímavost kniha přináší i několik stran obrazových příloh s faksimilemi z několika dobových zpěvníků obsahujících zápis textu, melodie některých trubadúrských písní, miniatury atd. Vybrali a z okcitánštiny přeložili Josef Prokop a Jiří Holub.

Barva léta je poslední román, který Reinaldo Arenas napsal před svou dobrovolnou smrtí v roce 1990. Velkoryse rozvržené dílo je groteskní a parodickou alegorií autorova života i historie jeho země. Děj je situován do jediného dne roku 1999, v němž se na oslavu padesáti let vlády diktátora Fifa koná velký karneval. Sled krutě žertovných a rabelaisovsky komických, zhusta erotických až pornografických epizod a scén, ale i pasáží úvahových a lyrických má společného jmenovatele, kterým je touha podat vášnivé svědectví o vítězství lidského ducha nad politickým a sexuálním útlakem. Nakladatelská anotace.

1. vydání, 32 stran obrazové přílohy na křídě - o Věře Čáslavské. Sportovní a turistické nakladatelství ÚV ČSTV.

Nad Červenou Lhotou právě zapadalo květnové sluníčko, voda v rybníce se dotýkala břehů a kastelán Pivoňka vytančil schody, které vedly do prvního zámeckého patra... Tak začíná milá knížka o astrašidlech, u které se budete trochu bát, ale hlavně hodně smát. Knížku dokreslují ilustrace Luďka Bárty.

Vyprávění o tom, jak se malý adoptovaný kluk potýká se šikanou starší spolužačky, upoutá svým stoickým humorem a autentickým dětským jazykem. Příběh, zdánlivě postavený na zábavné tragikomice, postupně odhaluje mnohem zásadnější, nadčasová témata - rasovou odlišnost, nezničitelnou lásku dítěte k rodičům či štěstí skryté v každodenním životě.

1. a 2. díl. Na zámku Červená Lhota se dobře daří kastelánu Pivoňkovi a jeho mlsné kočce Matyldě. Bývalý baletní mistr provází návštěvníky po zámku a žije v poklidu s místními strašidly. Jejich soužití je navýsost spokojené, vzájemně si pomáhají. Bohužel jen do okamžiku, kdy dorazí v rámci výletu emeritní pedagogové. Vede je matematik Bušta, kterému se nelíbí, když během prohlídky spatří nevysvětlitelné věci. Jeho protesty vyústí v souboj se strašidly a následný dopis na ministerstvo. Na zámek se vypraví úředník Josef Kroupa, který má zasáhnout a strašidla jednou provždy zrušit. Vývoj vůbec nevypadá dobře do okamžiku, kdy bývalá chůva Kristýna přesvědčí zavilého úředníka, že některé zákony a příkazy lze obejít… V druhé části sledujeme soužití Josefa Kroupy s krásnou Kristýnou v Praze. Půvabnému strašidlu se stýská po Lhotě a po přátelích. Pozve je na návštěvu, zažijí společně návštěvu Národního divadla a pak naplánují první lidsko-duší svatbu, která se odehraje na jihu Čech. Jenže cesta spanilé nevěsty neproběhne docela bez nehody, naštěstí je to bojovnice a nikdy se nevzdává. Veselé vyprávění o strašidlech, umanutých úřednicích a zavilých gengstrech humorem nešetří. Kniha je oboustranná, když čtenář dočte první díl do konce, stačí knihu obrátit a zase je na začátku. Rozverný jazyk Jiřího Holuba zručně podbarvil svými obrázky Juraj Martiška.

Když v sedmdesátých letech dvacátého století dožene správcovou zestátněného zámku dopis bývalých majitelů, netuší, co jeho otevřením spustí. Jak může jedno posmrtné přání navždy ovlivnit životy druhých, co způsobí další dopis, tentokrát s ministerskou hlavičkou, a kam až může člověka dovést snaha splnit úkol, o který byl požádán? Zádušní mše za paní Sofii a její příprava v době, která podobným aktivitám není zrovna přátelsky nakloněna, mohou mít po mnohé její iniciátory nedozírné následky....