Dalibor Dobiáš Pořadí knih

Literární historie obvykle spojuje počátky české literární kritiky s Josefem Jungmannem, avšak doba před jeho příchodem nabízí cenné poznatky o literární komunikaci a utváření lingvo-etnických kánonů 19. století. Monografie analyzuje více než padesát německy a česky vydávaných časopisů a dalších médií z let 1770–1805, kde se formovaly představy o literatuře a její sociální roli. Zkoumá pravidla literární komunikace, která byla zaváděna prvními kritikami, často přicházejícími zvenčí, a jejich vztah k domácí osvícenské kultuře. Sleduje proměny literární veřejnosti, kde vedle divadla nabývala na významu beletrie, a transformaci staršího žánrového systému v moderní otevřený kánon. Dále se zaměřuje na diferenciaci komunikace v nových periodicích a její limity ve střední Evropě. Monografie také zkoumá dopady nového literárního systému na specifické latinské a českojazyčné prostředí českých zemí. Zde se dotýká obecnějších témat, jako jsou novodobé autorské a čtenářské vztahy k dílu, vymezení na rozvíjejícím se knižním trhu a manifestace těchto vztahů v mediálně a etnicky rozmanitých prostředích českých zemí na konci 18. a v 19. století.

Rukopisy královédvorský a zelenohorský představují nejen nejznámější české mystifikace, ale i po desetiletí rozvíjené a hájené obrazy přirozené české minulosti a jejích vysokých hodnot. Jako dobově nejvydávanější, nejdiskutovanější a nejpřekládanější česká literární díla zapůsobily na kulturu a umění českých zemí, ale i Evropy 19. století. Kritiku autenticity Rukopisů provázely, na druhé straně, výpady proti českému národněemancipačnímu programu vůbec a později i rozpaky z „podvržené“ minulosti a její částečná tabuizace. Rukopisy vedly ke střetům také ve 20. a 21. století. Monografie badatelů Ústavu pro českou literaturu AV ČR a jejich českých a zahraničních spolupracovníků usiluje v rámci současného výzkumu evropského romantického nacionalismu o nové, mezioborové uchopení Rukopisů jako fenoménu, který se dotýká i fungování minulosti v různých společenských diskursech dnes.

Rukopisy královédvorský a zelenohorský představují nejen nejznámější české mystifikace, ale i po desetiletí rozvíjené a hájené obrazy přirozené české minulosti a jejích vysokých hodnot. Jako dobově nejvydávanější, nejdiskutovanější a nejpřekládanější česká literární díla zapůsobily na kulturu a umění českých zemí, ale i Evropy 19. století. Kritiku autenticity Rukopisů provázely, na druhé straně, výpady proti českému národněemancipačnímu programu vůbec a později i rozpaky z „podvržené“ minulosti a její částečná tabuizace. Rukopisy vedly ke střetům také ve 20. a 21. století. Monografie badatelů Ústavu pro českou literaturu AV ČR a jejich českých a zahraničních spolupracovníků usiluje v rámci současného výzkumu evropského romantického nacionalismu o nové, mezioborové uchopení Rukopisů jako fenoménu, který se dotýká i fungování minulosti v různých společenských diskursech dnes.

Rukopisy královédvorský a zelenohorský představují nejen nejznámější české mystifikace, ale i po desetiletí rozvíjené a hájené obrazy přirozené české minulosti a jejích vysokých hodnot. Jako dobově nejvydávanější, nejdiskutovanější a nejpřekládanější česká literární díla zapůsobily na kulturu a umění českých zemí, ale i Evropy 19. století. Kritiku autenticity Rukopisů provázely, na druhé straně, výpady proti českému národněemancipačnímu programu vůbec a později i rozpaky z „podvržené“ minulosti a její částečná tabuizace. Rukopisy vedly ke střetům také ve 20. a 21. století. Monografie badatelů Ústavu pro českou literaturu AV ČR a jejich českých a zahraničních spolupracovníků usiluje v rámci současného výzkumu evropského romantického nacionalismu o nové, mezioborové uchopení Rukopisů jako fenoménu, který se dotýká i fungování minulosti v různých společenských diskursech dnes.

Rukopisy královédvorský a zelenohorský představují nejen nejznámější české mystifikace, ale i po desetiletí rozvíjené a hájené obrazy přirozené české minulosti a jejích vysokých hodnot. Jako dobově nejvydávanější, nejdiskutovanější a nejpřekládanější česká literární díla zapůsobily na kulturu a umění českých zemí, ale i Evropy 19. století. Kritiku autenticity Rukopisů provázely, na druhé straně, výpady proti českému národněemancipačnímu programu vůbec a později i rozpaky z „podvržené“ minulosti a její částečná tabuizace. Rukopisy vedly ke střetům také ve 20. a 21. století. Monografie badatelů Ústavu pro českou literaturu AV ČR a jejich českých a zahraničních spolupracovníků usiluje v rámci současného výzkumu evropského romantického nacionalismu o nové, mezioborové uchopení Rukopisů jako fenoménu, který se dotýká i fungování minulosti v různých společenských diskursech dnes.

Soubor studií s komentovanou antologií textů Rukopisy královédvorský a zelenohorský a česká věda (1817–1885) představuje a dokumentuje proměny vztahu české společnosti k Rukopisům královédvorskému a zelenohorskému v letech 1817–1885. Na případě vědní a do diskursu vědy vstupující recepce studuje to, jak „starobylé“ Rukopisy fungovaly při formování novodobého českého národa v 19. století a jeho identitních modelů v dialogu s Evropou. V obou Rukopisech, situovaných v případě některých skladeb do doby českého pohanství, přitom nalézá okruhem falzátorů (re)konstruované, dobově vlivné doklady původní přirozené kultury Čechů, jejich společenských a uměleckých hodnot a vzdělanosti. Rozlišuje Rukopisy od sebe a sleduje jejich dynamickou recepci, její zvraty a osobnostní, institucionální a vědecky metodologické faktory v období „zužujících se civilizací-ghett 19. století“; situace, kdy Rukopisy byly užívány jako zástupný předmět kritiky české národního programu. Soubor je rámován rokem 1885, kdy stála česká společnost po takřka sedmi desetiletích veřejného uznání Rukopisů, jejich zapojení do širokého národního diskursu formou tzv. rukopisných „obran“ a ostrakizace jejich kritiků, v předvečer zásadní kritiky Rukopisů jako novodobých falz, s níž vystoupili roku 1886 T. G. Masaryk a jeho spolupracovníci.

Výbor Hledání národní literatury představuje literárněvědné dílo Mojmíra Otruby (1923 – 2003), vynikajícího znalce české literatury 19. a 20. století. Otruba se proslavil množstvím doslovů a studií, které zasahují do filologie a teorie literatury, a jako editor literatury převážně 19. století a literární lexikograf. Toto rozsáhlé dílo, roztroušené po obtížně dostupných časopisech a sbornících, je pro zájemce nepřehledné a brání adekvátnímu ocenění Otrubových přínosů. Předkládaný výbor reaguje na tuto situaci a na aktuálnost Otrubova díla, které zahrnuje četné studie o národních mytologiích a specifikách české literatury. Usiluje o představení Otruby s důrazem na jeho studie k mytologiím spjatým s 19. stoletím, literárnímu vývoji, zejména českému romantismu, a vybraným autorům a dílům, jimiž se celoživotně zabýval. Dále zahrnuje jeho reflexe literárněvědného a kulturního života. Svazek je doplněn bibliografií M. Otruby a doslovem D. Dobiáše, který vybral z Otrubových textů.

Základní poučení o české gramatice v přehledných tabulkách. Sada obsahuje 6 přehledně uspořádaných anglicko-českých tabulek: - podstatná jména - přídavná jména a číslovky - zájmena - slovesné časy a slovesný způsob - nepravidelná slovesa, vid, slovesné vazby a slovosled - vyjádření času a prostoru Tabulky doplňují učebnici Mluvme česky / Let's Speak Czech a dobře poslouží všem, kteří se chtějí naučit dobře česky.