Jiří Slavíček Pořadí knih (chronologicky)

Poštovní doručovatelka odstavila moped před venkovským stavením. Po kamenném zápraží došla ke dveřím a zaklepala. Nikdo se neozýval. Všimla si ale, že dveře jsou pootevřené. „Pane Havlíček, tady pošta“,zavolala. Nic se neozývalo. „Pane Havlíčku, nesu vám dopis“. Divné, třeba spí, proto zavolala znovu a hlasitěji. Že by odešel a zapomněl zamknout? I to je možné. Otevřela dveře dokořán a vstoupila do předsíně. Tady byla poprvé. Havlíček jí nikdy nepozval dál. „Pane Havlíčku, jste tu?“ Vešla tedy do kuchyně. Zvědavě se rozhlížela kolem sebe. Byl tu takový nepořádek, jaký by se ale dal od samotného muže a vdovce očekávat. „Pane Havlíčku, pošta, nesu vám poštu.“ zvolala již hodně nahlas. Otevřela dveře do vedlejšího pokoje a zůstala jako opařená. Tam od stropu viselo na šňůře lidské tělo. V předtuše jí projel nitrem ledový hrot. „Proboha,“ vydechla a chytla se za ústa. Když se obrátila, uviděla tvář ve šklebu. Bosé nohy visely ze štruksových kalhot. V prvé chvíli zůstala jako přikovaná k zemi. Dotknout se ho v tuto chvíli nedokázala. Byl to šok, narazit na oběšence. Vyrazila ven. Běžela do protějšího stavení, ale tam nikdo nebyl. Nasedla tedy na moped a vydala se po okresní silnici směrem na JZD v nedalekém Otíně

V roce 1881 se z největšího pražského předměstí stal Žižkov městem. Poté byl až v roce 1922 připojen do Velké Prahy. V tomto mezidobí žila žižkovská republika pod křídly c.k. rakouské monarchie, jako svérázné město, které v době bouřlivého rozvoje prodělávalo nejen své budovatelské úspěchy, ale i korupční skandály. Žižkov, měl v té době i zločiny nejtěžší, velké kriminální případy. Ty jsou připomenuty v této knize.

Soubor povídek - morytátů - z území dnešního Žižkova popisuje příběhy od středověku po květnové události roku 1945. Část hlavního města Prahy, kterou dnes nazýváme Žižkovem, jehož dominantou je televizní věž či památník na Vítkově, byla ještě v roce 1921 mimo katastrální území Prahy. Taková místa jako Vackov, Jarov, Židovské pece, Olšany, Šešovice, které zdánlivě nevynikají, přesto však patří do historie našeho hlavního města. Na tomto území se staly osudové události, které chce tímto autor ve svých povídkách připomenout. Nakladatelská anotace. Kráceno.

Při trampském potlachu na březích řeky Sázavy pod zříceninou hradu Hláska došlo k úmrtí jednoho člena trampské komunity. Jeho smrt je zdánlivě banální, způsobená zřejmě nešťastnou náhodou. Mrtvý nebyl vůdčí osobností, ale spíše mládencem potýkajícím se s vlastním životem. Proto hledal únik z městské civilizace do lesů a přírody, do společenství stejně smýšlejících kamarádů. Píše se rok 1992. Na břehu Sázavy se objevuje navrátilec z ciziny. Má v úmyslu tohle idylické místo změnit k obrazu svému. To se ale ostatním nelíbí. Kanda, jeden z trampů nevěří, že k úmrtí došlo nešťastnou náhodou, jak jsou o tom přesvědčeni všichni ostatní. Vydává se proti proudu času, schraňuje důkazy a snaží se nejen vytvořit skutečný obraz svého kamaráda, ale hlavně najít důvod proč musel být odstraněn...

Literární road movie o cestě na východní Slovensko sleduje manželský pár Karla a Idu Zachovy, kteří se vydávají do lázní nedaleko Bardějova s cílem zažít změnu prostředí a užít si lázeňské procedury. Jejich sedmidenní pobyt zahrnuje i výlety do okolí, kde objevují krásu slovenské přírody a bohatou historii lázní, které byly navštěvovány významnými osobnostmi, včetně císařovny Alžběty, známé jako Sisi. Ta sem přijela zotavit se po tragédii, která ji postihla, a její krátký pobyt zanechal v lázních nezapomenutelné stopy. Karel, fascinován Sisi, se rozhodne prozkoumat její život a osud lázeňského pohárku, ze kterého pila. Tento artefakt, po jejím odjezdu z lázní ztracený, vyvolal v minulosti velký rozruch. Zajímavé je, že se pohár znovu objevil tři roky po její smrti, kdy byla Sisi zavražděna. Karel, bývalý policista, se pokouší zjistit, co vedlo k jeho navrácení na původní místo. Spolu s místním archivářem a knihovníkem se snaží odhalit tajemství Sisi, ženy, která žila v konvencemi ohraničeném světě a přesto se snažila porozumět svému intenzivnímu životu. Její příběh je odrazem doby úpadku monarchie, ve které byla královnou, a její pasivita vůči této krizi.

Po hodině výslechu major Jiří Dvořák propustil Slavomíra Čermáka a začal sepisovat zprávu pro Krajskou správu SNB Praha. Dne 20. července 1977 byl Čermák předvolán kvůli kontaktu s rakouským státním příslušníkem Josefem Milerem, zaměstnancem Austrian Airlines. Byla to již čtvrtá Milerova návštěva v ČSSR. Podle zprávy agenta StB s krycím názvem „Diplomat“ získává Miler materiály ekonomického charakteru a podílí se na distribuci exilových tiskovin v České republice. Bylo prokázáno, že pašuje knihy exilového vydavatelství a snaží se navázat styky pro jejich šíření, zejména mezi mládeží. Zatím nelze plně prokázat, že jeho kontakt s Čermákem byl náhodný, a proto se doporučuje jeho sledování. Dvořák připojil svůj podpis k dokumentu, který bylo nutné poslat služební poštou. Uvědomil si, že administrativa je stále složitější, a podíval se na hodinky – měl zpoždění. Měl být už půl hodiny v Konviktu u dobrého piva a kolegů z ostatních oddělení. S Čermákem se to trochu zdrželo.

František Xaver Pobuda je policejním komisařem sedmého pražského obvodu Holešovice a bdí nad pořádkem a klidem ve své čtvrti. Rok 1896 nebyl zrovna tím nešťastnějším a v jeho čtvrti se staly hned tři hrdelní zločiny. Případ nešťastného urninga nás zavádí do temných koutů Prahy, kde vyplouvají na povrch skryté lidské neřesti a vášně. V druhém případě s názvem Případ dvakrát mrtvého muže řeší komisař bestiální otcovraždu, která byla provedena zvlášť rafinovaným způsobem. Třetím je pak Vánoční případ c. k. komisaře Pobudy. V něm se komisař snaží dostat holešovického gruntovníka ze spárů lichvářky, jejíž vražda má osudovou dohru pro nevinného i po její smrti. Všechny tyto případy dokázal policejní komisař Pobuda objasnit, pachatele zatknout, usvědčit a předat c. k. trestnímu soudu v Praze. Při svém pátrání má dva spolupracovníky, policejního koncipistu Nebeského a vynalézavého policejního praktikanta Rybičku, kteří mají na vyřešení všech tří případů lví podíl.

František Xavér Pobuda, policejní komisař sedmého pražského obvodu Holešovice-Bubny bdí nad pořádkem a klidem ve své čtvrti. Se svým policejním komisariátem, ve kterém má spolehlivého a důsledného koncipienta Jana Nebeského a mladého, vynalézavého policejního praktikanta dr. Rybičku, řeší kriminální případy v neklidném roce 1897. Velké důležitosti nabyly v této době tři případy, kterých se c. a k. policejní komisař Pobuda zhostil s úspěchem: Hadrář - případ neznámého z Manin, který nás zavede jak do odlehlých koutů sedmé pražské čtvrti Prahy – Manin, tak i do čtvrti Petrské. Tam byl společným mottem loupežné vraždy nejen zisk, ale také chybně vyložený spiristitický kánon. Případ Ašantské nevěsty se odehrál na pražském ostrově Štvanice. Jsou zde pro Pražany pořádány nejen různé oblíbené kratochvíle, ale také ukázky života domorodého kmene z černé Afriky. Komisař řeší spojitost mezi zavražděnou a komunitou Ašantů. Případ v lázních Kysibel – dostáváme se v němdo lázních Kyselka u Karlových Varů kam komisaře Pobudu posílá sám pražský policejní ředitel Franc von Stejskal, aby zjistil okolnosti úmrtí poslance českého sněmu. Komisař na tomto zněmčeném pohraničním území provádí šetření a to i přes úklady které mu německá strana strojí. Nakonec komisař přijde na to, že šlo o politickou objednávku a smrt českého poslance nebyla náhodná.

Tři napínavé detektivní příběhy, které nás zavedou do temných koutů Prahy na sklonku 19. století, kde vyplouvají na povrch skryté lidské neřesti a vášně, od držitele Ceny Jiřího Marka za nejlepší detektivku roku 2016. František Xaver Pobuda je policejním komisařem sedmého pražského obvodu Holešovice-Bubny a bdí nad pořádkem a klidem ve své čtvrti. Na práci tu ale není sám, při pátrání má po svém boku dva schopné kolegy ? důsledného policejního koncipistu Nebeského a vynalézavého policejního praktikanta Rybičku. Případ velocipedisty popisuje událost z prostředí velocipedistických závodů, kdy zemře jeden ze závodníků. Byla smrt závodníka nešťastnou náhodou, či zločinným úkladem? Pátrání nakonec přivede Pobudu až do Rakouska… V Případu zlatnice Galipetrové dojde k úkladné loupežné vraždě, která se sice udála v samotném středu Prahy, ale její stopy vedou až do Pobudova obvodu. Ten proto musí zakročit a najít vraha v nejspodnějších vrstvách holešovické společnosti. Případ zeleného brouka začne záhadnou otravou manželky fotografa, který po její náhlé smrti není k nalezení. Pobuda musí přivolat na pomoc oba své spolupracovníky, aby dohromady rozřešili vraždu, u níž není jasné, jak k ní vlastně došlo ani kdo by mohl mít motiv zabíjet. Dokáže policejní komisař Pobuda se svými pomocníky všechny tři zapeklité případy objasnit, pachatele zatknout, usvědčit a předat velectěnému c. k. trestnímu soudu v Praze?

C. k. policejní komisař František Xaver Pobuda, působící v pražském obvodu Holešovice, se snaží udržet pořádek ve své čtvrti, přičemž se potýká s byrokracií rakousko-uherské říše. V roce 1898 se v jeho oblasti odehrály tři závažné zločiny. Prvním z nich byl případ známý jako Případ amerikánské nevěsty, následovaný Případem administrátora daně potravní a nakonec nejtragičtějším, Případem ze sadů korunního prince Rudolfa. Komisař Pobuda úspěšně vyřešil všechny tři případy, zatkl pachatele a předal je c. k. trestnímu soudu v Praze. Na své práci nebyl sám; jeho spolupracovníci, důsledný policejní koncipista Nebeský a vynalézavý praktikant Rybička, mu byli neocenitelnou oporou. Jiří Slavík, autor knih, včetně detektivek, se inspiroval skutečným policejním komisařem F. X. Pobudou, který žil na konci 19. století. Poprvé ho představil v roce 2014 v knize „Případy c.k. policejního komisaře Pobudy“, která se zaměřuje na události z roku 1891. Následovala kniha „Zločin v lázních Karlsbad“, kde se Pobuda potýká se složitým případem v Karlových Varech. V této nové knize se komisař opět vrací do své rodné čtvrti, aby čelil novým výzvám.

C .k. policejní komisař Franc Xaver Pobuda, který je komisařem pražského obvodu Holešovice-Bubny, se musí léčit. Musí tedy na čas opustit své komisařství a se svou rodinou přesídlit do Karlsbádu /Karlovy Vary/. Odjíždí s celou rodinou, aby se podrobil léčbě léčivými prameny a koupelemi ve světoznámých a proslavených západočeských lázních. Věří, že v lázních vyléčí své neduhy, ale že si také odpočine. Ovšem skutečnost je jiná, nedlouho po svém příjezdu je sám policejní komisař Pobuda zatčen a obviněn z vraždy. Případ se v jeho prospěch vyřeší, ovšem s nejasným výsledkem. Zdá se, že město Karlsbad, a ani tamnější policejní komisař nemá zájem na odhalení pachatele. Komisař se rozhodl pátrat po zavražděném sám. Nezůstalo však jen u prvého případu.

František Xaver POBUDA (1827 – 1914) je, na rozdíl od obvyklých knižních postav, policejním komisařem z masa a kostí. Je vrchním policejním komisařem v Holešovicích- -Bubnech, společně s Letnou, tou nově vyrůstající městskou částí nad řekou Vltavou. Je to území, které bylo ku Praze připojeno nedávno. Jako bohabojný rakousko-uherský úředník ctí a věrně slouží svému císaři, jeho apoštolskému veličenstvu Františku Josefu I., ale také obyvatelům své čtvrti, Holešovicím- -Bubnům, protože komisař Pobuda je srdcem Čech a tělem Bubeňák. Rok 1891 je pro něho zvlášť významný, neboť jeho čtvrť se stává, dík Jubilejní výstavě, středobodem pozornosti celé rakousko-uherské monarchie. V tomto výjimečném roce má přijet na návštěvu sám císař František Josef I. Vše by bylo v nejlepším pořádku, kdyby se na jeho správním území v tomtéž roce nestaly hned tři vraždy. Ty už mají v kartotéce policejního ředitelství v Poštovské ulici své jednací číslo, ale pro sebe by je mohl komisař Pobuda přejmenovat jako: Případ smaltované krabičky, Případ na letenské lanovce a Případ balonového létání. Přes počáteční nesnáze je dokázal komisař Pobuda postupně objasnit, pachatele zatknout, usvědčit a odvézt k velectěnému c. k. trestnímu soudu v Praze. Ke svému policejnímu povolání má dva spolupracovníky, jakými jsou důsledný koncipista Nebeský a vynalézavý praktikant dr. Rybička. Bez jejich pomoci by tento úkol komisař asi stěží zvládl.

Týna Suchomelová není žádná řádná kriminalistka. Nenosí u pasu pistoli, nemává služební plackou, neumí aikidó a nesnaží se být za každou cenu sexy. Pohybuje se pomocí berliček a na ortopedickém vozíku. K vyřešení svého prvního případu používá počítač a hlavně své velké a otevřené srdce. Druhý aktér příběhu je Míla Klenka, řidič vozidla pečovatelské služby Charita. Říká o sobě, že měl štěstí a že povstal jako bájný pták Fénix z popela. Ještě před nedávnem přespával jako bezdomovec pod mostem, dnes je řidičem obstarožního peugeotu, se kterým rozváží potřebným a nemohoucím obědy a věci denní potřeby. Oba protagonisté příběhu se tak museli zákonitě potkat a nezůstalo jen u toho. Co tyto dva spojilo, jsou dva kriminalistické případy. Týna se snaží zjistit, proč a kdo zavraždil obyvatelku v protějším domě, a Míla se snaží přijít na to, proč musel skončit ve Vltavě jeho bývalý kamarád, bezdomovec. Oba tyto případy se staly na Letné, která, jak víme, není žádným americkým Bronxem. Naopak, místní obyvatelé se tu mají rádi a vědomě si neubližují.

Léto roku 2006 kulminuje. Na samotný jih země, do srdce Novohradských hor přjíždí bývalý policista Mila Klenka. Tady před čtvrt stoletím sloužil jako pohraničář při ostraze státní hranice. Přijíždí po letech do příhraničního městečka Černá. Už to není místo, kde lišky dávají dobrou noc. Vše se tu změnilo, vše je jiné, než jak to pamatuje. Místo zachytilo zrychlený tep nové doby. V nedalekém hliništi s bílou hlínou byla nalezena lidská kostra, o které nic není známo. Zanedlouho se přidává smrt starousedlíka. Cosi tu naznačuje určitou spojitost obou případů i přes jejich vzdálený časový horizont. Před více jak půl stoletím měla tato místa německá jména a žilo tu pospolu české i německé obyvatelstvo. Nyní se jejich hlasy ozývají znovu. Z hlubin lesa, ze zaniklých lidských stavení, z cest které dnes už nikam nevedou. Ty hlasy ke Klenkovi promlouvají. Dokáže uvěřit tomu, co děsivého se tu před tolika lety stalo?

Stali se v ten nešťastný zimní den účastníky hromadné havárie na dálnici D1, tak jako stovky dalších. Byli to zcela náhodní lidé, kteří se vzájemně neznali. Skupinka čtyř veselých mládenců hooligens, mířících do Liverpoolu na fotbalovou ligu; promítač v kině okresního města jedoucí k nejvyššímu soudu; saniťák vezoucí pacienta na transplantaci srdce; manželský pár, který se rozhodl odrodit při rizikovém těhotenství v pražském Ústavu pro matku a dítě; lékař jedoucí na patologický kongres a řidič mikrobusu vezoucí pasažery na letiště k odletu do slunného Egypta. Všichni měli důvod jet do Prahu, ale žádný z nich tam nedojel. Nebyli zraněni, jejich vozidla neutrpěla žádný šrám. Nikdo je nezahrnul do statistiky postižených. Přitom si jejich osudy si nezadaly s těmi, kdo se stali přímými účastníky nehody. Ten den bouralo při hromadné dopravní nehodě na dálnici D1 98 nákladních a 131 osobních aut. Zraněny byly tři desítky osob, nikdo nepřišel o život. Na 20 tisíc lidí zůstalo v tom mrazivém počasí uvězněno ve padesátikilometrové koloně. Provoz na dálnici se podařilo obnovit až po 11-ti hodinách.

Baštírna je vlastně občerstvovací kiosek na břehu Sázavy obklopen idylickými, prvorepublikovými říčními lázněmi. Místo kam jezdí trampové, kde se zastavují turisté na pouti podél řeky a kam se stahují chataři z okolních chat. Baštírnu obsluhuje samorostlý Antonín Kačaba a jeho pěkná žena Miluše. Stálejšími obyvateli tohoto místa pak jsou převozník Karel, obtloustlý Bandaska, vytáhlý chlapík přezdívaný Puška, tramp Bill a Malej Venca Kanda se svojí ženou a dvojčaty. Tady na Baštírně našli bezpečné útočiště a zázemí. Jsou to lidé, které sem zavál osud, snad proto, že se nedokázali přizpůsobit nové, polistopadové době. Jejich život tady u řeky ubíhá bezstarostně při klábosení, pití piva a vymýšlení nejrůznějších legrácek. Jsou to takoví pivní skauti. Mezi ně dokonale zapadá i starousedlík Kapitán Rik, jediný pravověrný tramp a zálesák, majitel chaty Rikatádo ve stráni hned nad Baštírnou. Nesmíme také zapomenout na šerifa Jozule, takovou podivnou figurku, mládence, který vyjíždí každý víkend z Prahy, aby se v převleku westernových hrdinů vydával na pouť podél Sázavy. Dny na Baštírně plynou v nečinnosti, v dokonalé pohodě, a na to, co se děje v okolním světě, zdejší obyvatelé myslet ani trochu nechtějí.

Román současného prozaika je příběhem dvou mužů, na jejichž osudech se autor pokouší zachytit průběh prvních let normalizačního období. Do rozpětí pouhých tří let situoval Jiří Slavíček román, který je obrazem nastupující normalizace, jež ve svých důsledcích poznamenala osudy mnoha lidí. Mezi ně patří i dvě hlavní postavyautorova příběhu. První z nich je provozní technik z holešovického průmyslového závodu Standa Kříž, který se v tragických okamžicích srpnové invaze dostaví před budovu rozhlasu. Vedle něho stojící muž, neúnavně mávající československou státní vlajkou, je zasažen náhodným výstřelem z řad okupantů a odvezen do nemocnice. Tímto zraněným demonstrantem je redaktor Kafka z pražského nakladatelství Orpis. Oba muži se odmítají smířit se situací, která po vstupu cizích vojsk v zemi nastala. Nesouhlasí s vysvětlením, s nímž přichází tehdejší nové vedení státu, které označuje agresi za internacionální pomoc a proto musí za své přesvědčení zaplatit. Postupně se jak Kříž, tak i Kafka ocitají až na dně společenského žebříčku. Oba jsou z politických důvodů propuštěni ze zaměstnanání a tak se pro ně jedinou útěchou a jakýmsi "přístavem svobody" stává trampská osada Bonako, kde stále vládne duch kamarádství, neporaženosti a volnosti. (www.mlp.cz)

Čepičáři jsou ti, co mají pod čepicí. Těmi našimi je trojice seniorů, důchodců, žijící v části Žižkova pod Židovskými pecemi, které se říká Vackov. Ještě do nedávna to byla téměř poloviční vesnice. Vše se ale teď pod náporem nejrůznějších podnikatelů a vlastně celé dnešní hektické doby překotně mění. Pro čepičáře je to vpád na jejich území, se kterým bytostně nesouhlasí. Není jim to ale nic platné a tak se stávají pouze glosátory probíhajících změn.

Manželé Křížovi odlétají na dovolenou do egyptského letoviska Taba na Sinajském poloostrově. Cestou se seznámí s Hypolitem Žábou a zjistí, že tento svérázný spolucestující má velmi slušné znalosti nejen o zdejší podmořské fauně a floře, ale také o bibli a starozákonní problematice. Zlatým hřebem pobytu je návštěva klášterního komplexu svaté Kateřiny, kde podle Starého Zákona přijal Mojžíš od Boha desatero. Hypolit se však během výletu, na který se všichni těšili, záhadně ztratí a později je nalezen mrtvý. Všechny indicie napovídají tomu, že jeho smrt nebyla nešťastná náhoda. Standa určité podezření má, a tak neváhá a s nasazením vlastního života se pouští do nebezpečného pátrání.

Pařížské postřehy Jiřího Slavíčka alias Rudolfa Bašty, novináře francouzského rozhlasu a Rádia Svobodná Evropa. Memoárový průvodce Paříží má netradiční formu živého interview. Postřehy známého českého novináře žijícího čtyřicet let ve Francii jsou řazené do několika tras městem a nabízí čtenáři vtipnou, milou, praktickou i vzdělávací příručku při poznávání Paříže a jejího genia loci. Proč většina z nás miluje Paříž? Je to střed světa? Kde má hrob d´Artagnan a co dělá na Elysejských polích marťanská četa? Víte, proč je každé pařížské dítě diktátor a kdy má jíst normandskou díru? Že břicho má Paříž až za městem a proč francouzský řemeslník nikdy nedorazí? Kdo je to affineur a že ve francouzském senátu se pije žluté víno? A chcete vědět, jak koupit operní med, kde gaskoňské speciality a kam vrazit na nejlepší mušle nebo na tibetskou večeři? To vše se dozvíte v našem průvodci místem i časem, a také, že byl Rastislav Štefánek \\\"l´homme a femme\\\", Pavel Tigrid hodný pán, co má společného Paříž a Čapkova Strž a jak fungovala redakce Svědectví. A že Československý stát vznikl dříve ve Francii než doma.

Román o studentech čtvrtého ročníku karlovarské keramické střední školy, jejich osudech, snech a plánech v postupně se uvolňujícím celospolečenském ovzduší počátku 60. let 20. století. Hlavními hrdiny je pětice mladíků vracející se po prázdninách do internátu, aby zde společně prožili a úspěšně zakončili poslední maturitní rok a stali se výtvarníky se zaměřením na porcelán. Kromě této specializace jim keramická průmyslovka po celé studium umožňovala získat všeobecný umělecký rozhled. Každého z aktérů románu zajímá jiná oblast umění a krásné prostředí lázeňských Karlových Varů s mnoha kavárnami, divadlem apod. jim umožňuje se do role umělců náležitě vcítit. Začínající 60. léta s větší myšlenkovou otevřeností, osvobozující se společností, průnik "nových" kulturních směrů a nově vznikajících divadel malých forem z Prahy, to vše má na jejich vnímání a formování velký vliv. Někomu přinese splnění toho po čem touží, jinému bohužel opak... J. Slavíčkovi se v tomto zatím posledním románu podařilo velmi plasticky vykreslit jak charaktery ústředních postav, tak i atmosféru našich nejvýznamnějších lázní a vystihnout ducha této naděje budící doby naší nedávné historie.

Román, který na osudu několika hrdinů reflektuje bouřlivé politické a společenské změny na přelomu osmdesátých a devatesátých let 20. století. Děj románu, jehož hrdiny je parta zaměstnanců Pražských komunikací, se začíná odvíjet v létě roku 1989. Stavbyvedoucí Max, mistr Jarda Kříž, technik Jirka Klouček a ostatní prožívají svůj soukromý i pracovní život v neměnných kolejích normalizační doby. Netuší, že nadcházející měsíce přinesou do jejich životů zásadní změny, které prověří nejen jejich vzájemné vztahy, ale hlavně osobní morálku a charakter.

Další pokračování příběhů Tédy Hustolese, kluka ze Žižkova. Tentokrát s kamarádem Čendou o prázdninách hledají mimozemské civilizace. Pro starší děti. Prázdniny se přehouply do druhé poloviny, když Téda dostal od svého kamaráda Čendy Pařízka z Kostelce nad Kostelkou pohled s obrácenou známkou napsaný zprvu nečitelným způsobem. V něm mu Čenda sděluje, že v Kostelci se děje něco zvláštního a že to spolu musejí prozkoumat. Téda se rozhoduje rychle a vyráží do Kostelce. Seznamuje se s Čendovými rodiči i kamarády. Hlavně se zajímá o astronomickou obzervatoř a program SETI@home, který využívá počítačů připojených na internet k hledání mimozemské civilizace. Právě s tímhle programem začal před časem Čenda pracovat. V Kostelci se však opravdu děje něco neobvyklého. Už brzy mají Téda s Čendou zjistit, kdo se za všemi podivnostmi skrývá. Čeká je opravdu překvapivé setkání.

Román z prostředí vojenské posádky v šumavském pohraničí na počátku 60. let 20. stol. Hlavní hrdina románu četař absolvent Kříž je po ukončení vojenské přípravky v Bratislavě odvelen k prachatickému útvaru. Přijíždí sem s velkým očekáváním. Rád by zahájil svou vojenskou kariéru, dočkal se nejen povýšení, ale i respektu svého okolí. Ke své nelibosti zjišťuje, že bude sloužit u malé ženijní posádky. Jeho teoretické představy o armádě i o životě dostávají vážné trhliny. Prostřednictvím svých spolubojovníků, kteří tvoří rozmanitou koláž lidských osudů, se mu dostává té nejlepší životní školy. Poznává, že ač je společensky a politicky velmi složitá doba, která si s nejedním z jeho souputníků drsně zahrála, hodnoty jako morálka, charakter, přátelství a lidská soudržnost mají platnost za všech okolností.

Ve své další knize popisuje autor společenskou situaci několik let po listopadové revoluci, kdy pomalu opadla euforie ze svobody a dochází ke střetům s realitou, v příběhu českého sedláka, viděného očima zahraničního turisty. V malé vesnici na Vysočině provozuje jeden z místních restituentů turistickou farmu, kam přijíždí se dvěma dětmi manželský pár z Holandska na neobvyklou dovolenou. Jejich počáteční obavy z poměrů ve dříve totalitní zemi se brzy rozptýlí, zvláště po seznámení s majitelem útulného kempu, přímočarým pracovitým sedlákem, bývalým absolventem konzervatoře, který se po revoluci rozhodl podnikat na rodinném pozemku. Holandská rodina se nadšeně zapojí do agroturistiky, účastní se všedního života na statku a je svědkem komických i tragikomických situací, z nichž některé jsou pro ně vyloženě dobrodružné. Nevidí však, jaké problémy přineslo do malé vesničky soukromé podnikání, činnost, v níž se úspěch neodpouští a v mnohých méně schopných vyplaví na povrch závist a malichernou řevnivost, s níž si však naštěstí farmář s humorem sobě vlastním dokáže poradit.

Dobrodružství Tédy Hustolese, díl 2 Pokračování příběhů Tédy Hustolese, docela obyčejného kluka z pražského Žižkova. Druhý díl napínavých a veselých příběhů ze života žižkovského školáka Tédy Hustolese. Začínají prázdniny a Téda se svým novým kamarádem Čendou pátrá po stopách bájného žižkovského Golema. Jejich objevování je spojeno s řadou nesnází a dobrodružství. Podaří se dvěma kamarádům hliněného obra objevit a oživit šémem? Tak ahoj s Tédou, Čendou a Golemem!

Zajímavý románový debut autora se odehrává ve složité době padesátých let. Čtivě a vtipně napsaná kniha nám dává nahlédnout do komplikovaného času a to očima školáka Theodora, zvaného Téda. Jeho prostřednictvím se přeneseme na pražskou Letnou do obyčejné rodiny s obyčejnými starostmi, do školní třídy i na letenský dvorek, kde Téda tráví své volno. Do tohoto běžného soužití však zasahuje politická atmosféra doby a s tím spojené události, které často odhalují slabý, zneužitelný lidský charakter. ... celý text

Dobrodružství Tédy Hustolese, díl 1 První díl příběhu pro děti staršího školního věku o chlapci, který má za kamaráda počítačového skřítka. Téda Hustoles je docela obyčejný kluk bydlící v Praze na Žižkově. Tatínek se živí sekáním trávy a maminka uklízí na vysokoškolských kolejích. A právě ona zařídí, aby měli doma počítač. Ten by měl pomáhat jak panu Hustolesovi, tak Tédovi, který po prázdninách půjde do 6. třídy a začne se učit informatiku. Brzy poté, co je počítač uveden do chodu, seznámí se Téda s duchem počítače - malým mužíčkem, který se velmi podobá Tédovu kamarádovi skejťákovi Stanovi. Mužíčka lze přivolat tak, že se na klávesnici naklape inventární číslo počítače. Občas není zrovna příjemným společníkem, někdy si jen stěžuje a zlobí. Ale když jde do tuhého, vždycky pomůže. A co takový duch počítače zná a dokáže? Mj. třeba i posekat trávu nebo proměnit paní učitelku.

V autobiografických vzpomínkách pokračuje autor další epizodou ze života školáka Tédy, jehož rodiče v roce 1956 hledají únik ze všedního stereotypu i přeplněného města problematickým návratem k přírodě v chatové osadě za Prahou. Atmosféra padesátých let má se svobodou málo společného a spousta lidí se snaží nalézt její náhražku v úniku do chatových osad, kde přes neděli pozapomínají na problémy své městské existence. Také Tédovi rodiče podléhají iluzi, že pobytem ve zděděné chatě u Senohrab dopřejí synovi léto na čerstvém vzduchu, obohatí svůj jednotvárný život a uniknou na chvíli od každodenních starostí. Malý Téda pozorně sleduje postupné sžívání svých rodičů, nepraktického otce a energické maminky, kteří oba jsou ukázkovým produktem života ve městě, s nezvyklým prostředím chatové osady a jejich mnohdy svéráznými víkendovými sousedy. Jeho svět mezi kamarády je jednodušší, mnohé mu připadá podivné, ale radostně si užívá chatařskou pospolitost a nakonec i jeho rodiče nacházejí půvab v nezvyklém způsobu života a v kontaktu s příměstskou přírodou. Reflexe padesátých let je i tady nenásilná, přiměřeně věrohodná a přiměřeně čtivá.

Kniha povídek - vzpomínek navazuje tematicky na autorův román Lampionový průvod: Školák Téda prožívá události svého života rámované dobou padesátých let v kulisách letenských dvorků, ulic a parků. Silně autobiografické volně navazující příběhy mají jednu hlavní ambici: oživit svět dětsví, v němž i drobné, zdánlivě nedůležité epizody hrály důležitou roli, neboť zůstaly zaryty v paměti dosud. Takovýhle svět má v sobě každý a autor jej vrstevníkům i starším vybavuje barvitě, čtivě a s určitou nostalgií. Společenská situace první poloviny padesátých let je líčena dětskýma očima, z příběhů vyvstává jen jaksi mimochodem, v rámci líčení atmosféry a "malých zážitků" páťáka Tédy a jeho rodiny a kamarádů, ale vyvstává zřetelně. Kromě genia loci nám tak autor přibližuje i "genia temporae" v malých problémech "malých" lidí, kteří nechtějí mít problém a snaží se dobou proplout a nikde se neodřít. Ale také poznáme atmosféru letních nedělí na plovárně u Vltavy či ve "Fučíkárně", připomeneme si fronty před rybárnou, "frontu na maso" - Stalinův pomník, který se právě stavěl na letné, či atmosféru ještě "přívětivého" fotbalu na Spartě

Kriminální příběh se odehrává v roce 1963 v zajímavém prostředí party zeměměřičů v oblasti Hrubého Jeseníku, poznamenané poválečným odsunem sudetských Němců. Do malé vesničky v předhůří Hrubého Jeseníku přijíždí parta geodetů na zaměřování okolních hor. Po tříměsíčním pobytu je práce přerušena tragickou nehodou, jejíž obětí se stane vedoucí skupiny. Nejmladší člen, figurant, který pozvolna propadá záhadám zajímavé profese, je smrtí vedoucího značně otřesen. V čase, který zbývá do ukončení brigády, přemýšlí o nehodě i o vzájemných vztazích uvnitř skupiny a aby zahnal nepříjemné myšlenky, snaží se pokračovat v nedodělané práci. Objeví tak řadu nesrovnalostí, ukazujících smrt vedoucího v úplně jiném světle, a na základě geodetických měření dojde k přesvědčení, že nedošlo k náhodnému neštěstí, ale promyšlené vraždě, pro kterou nakonec nalezne i motiv a pachatele.