Manhattanský deník je výsledkem autorova newyorského putování, metaforickým ztvárněním aktualit současného umění, politiky i "národního charakteru". Drobné texty sevřené formy, vtipných a překvapivých point obsahují i nesentimentálně "pamětnické" náhledy a srovnání. Knížka svěží, psaná osvobodivě temperamentním perem.
Poslední autorizovaná kniha spisovatele, básníka a performera Milana Kozelky, která volně uzavírá trilogii provokativních sbírek bísní Semeniště zmrdů a Teteliště zmrdů. Ve Fastfoodu se Kozelka nevyhýbá ostřejším komentářům doby s ironií sobě vlastní, ubývá zde textů politicky laděných a je zde naopak několik básní osobnějších, meditativnějších. Kniha je opatřena doslovem od Niny Vangeli.
Sbírka poezie. Předkládaná knížka by měla být pietním připomenutím části pozůstalosti básníka, performera, tvůrčího aktivisty M. K. Jak jsme se shodli s přítelem J. Bokem, ‚je toho hodně, co je nutné archivovat a nakonec i vydat – jeho výtvarné počiny, land art, jeho aktivity ve Varech…, jeho pedagogické působení, publikační a dokumentační práce, jeho působení ve Votobii – a je toho mnohem víc… abychom najevo dali, že nám zůstal v srdci i v mysli a že jeho básně a texty jsou stále pro nás božím darem, jak by řekl křesťan, a já nevěrec také.“ A jako takováto splátka – doufám, že jedna z vícera – je přítomná knížka míněna.
Tvorba malíře Josefa Žáčka má hluboce sociální a politický kontext. V současnosti kriticky reaguje na skryté i otevřené manipulace masmédií, otázku terorismu a na situaci vyvolanou uprchlickou krizí v Evropě. V publikaci ANTICORPS mimo jiné umělec ukazuje svět jako každodenní mechanismus lidského konání, stereotypů, standardních úkonů.
Básně z let ’95-99 Básnická prvotina autora. Kniha je psána se snahou o klasický verš s pravidelným rýmem a ve svých motivech navazuje na atmosféru z období hippies, v níž se zároveň prolínají beatové a punkové prvky. Tím se autor přibližuje obdobnému životnímu postoji jaké je typické třeba pro Ch. Bukowského. Verše mají často kontroverzní obsah zvýrazněný navíc hojným užíváním naturalismů a vulgarismů.
Šestý díl sborníku představuje další sedmičku nekonformních autorů a jejich svébytné reflexe současného světa v poezii i próze. Doplněno heslovitými informacemi o autorech.
Antologie představuje slovesnou a výtvarnou tvorbu devadesátých let na Ostravsku. Pro Ostravu zůstává Milan Kozelka autorem jedinečné publikace, která zmapovala zdejší „nezávislou“ kulturní scénu z let 1989 až 2000. Antologie V srdci Černého pavouka je dnes jediným veřejným dokumentem, který vypráví o atmosféře devadesátých let minulého století. O době umělecky jedinečné, nesmírně svobodné i dosti plodné, což v antologii dokazovaly například portréty kabaretu N. M. Z. Jiřího Surůvky, výtvarné skupiny Kamera skura, literátů Jana Balabána, Petra Hrušky, Milana Andrássyho či Hnáta Daňka. S předmluvou Milana Kozelky a doslovem Ivy Málkové.
Antologie představuje slovesnou a výtvarnou tvorbu devadesátých let v Olomouci.
Antologie, kterou uspořádal a k vydání připravil Milan Kozelka představuje severočeskou literární a uměleckou scénu 90. let.
Dvě kratší politicko-satirické i magicko-realistické prózy výtvarníka, performera a básníka Milana Kozelky. "Egoniáš - na jasnozřivou karikaturu povýšený Egon Bondy, za živa kontroverzní podomní filosof, konfident a idol filosoficky bezprizorní mládeže z dob totalitní mizérie, navinulý hrdina, jaké opakovaně plodí naše vlast - rozvíjí v excelentní Kozelkově próze své zničující vize budoucnosti. Ve chvíli, kdy 'Egoniášovo proroctví' čteme, se právě naplňují." (Nina Vangeli)"V tomhle je Milan Kozelka mistr světa: zmutovaná hrabalovská pseudospolečnost příšerně vážně žvaní a žvaní. (...) Extáze keců uvnitř vrcholí, uvnitř zvráceného elitního společenství, plného těžko udýchatelného hluku. To vše v knize je a není. (...) Je to zvláštní krutá radost (možná i vášnivá posedlost) pohybovat se v projekcích knih Milana Kozelky. On se neumí lepivě podbízet, i když umí být snivě metaforický. Ale ani pohrdat, i když je nesmlouvavý. Bolesti a jizvy nepulíruje do lesků zrcadel, i když se cítí osamocený." (Jiří David)
