Kamil Boldan Knihy

Publikace byla vydána u příležitosti konání stejnojmenné výstavy v Galerii Klementinum.

Jedná se o publikaci ke stejnojmenné výstavě konané v Galerii Klementinum od 12. 3. 2010. Česko asi jako poslední evropská země nemá dosud rozřešenu otázku počátku zdejšího knihtisku. Více než dvě století se českou knihovědou táhne spor, zda nejstarším tiskem je česká Kronika trojánská z roku 1468, či až latinská Statuta Arnošta z Pardubic z roku 1476. Publikace se stejně jako výstava snaží rozplétat všechny záhadné okolnosti okolo první české tiskárny a hlavně uvádí nové důkazy, které pro dataci přinesl nedávný rozbor vodoznaků v papírech nejstarších českých tisků. Jednoznačně se ukazuje, že Trojánská kronika, domnělý nejstarší český tisk, pochází až z poloviny 80. let 15. století. Publikaci doprovází 36 vyobrazení.

Publikace našeho předního odborníka na počátky knihtisku a tzv. inkunábule (prvotisky) objasňuje historické souvislosti založení první plzeňské tiskárny ve druhé polovině 15. století a na pozadí evropské typografie 15. století seznamuje s podobou a obsahem nejstarších knih vytištěných na našem území. Představuje i dosud neznámý tisk, který se podařilo objevit v roce 2017. Na základě starších i zcela nových výzkumů uvádí na pravou míru dříve tradovanou dataci prvního českého tisku do roku 1468, která však vznikla jen sazečovým omylem. Kniha je bohatě ilustrována a vybavena rejstříky.

Kniha představuje českou středověkou knižní kulturu a její média, tedy rukopisy a inkunábule. Popisuje, jak se knihy psaly a později tiskly, užívaly a shromažďovaly. Zaměřuje se především na památky latinského kulturního okruhu z území Českého království a Moravského markrabství z období od 9. století do roku 1500, tedy do doby, kdy tisky začaly i v české knižní kultuře významně převládat. Zahrnuje jak produkci knih, tak jejich recepci ve společnosti. Sleduje postupné přesuny těžiště knižní kultury mezi různými sociálními prostředími, stejně jako rozšiřování a proměny žánrového spektra opisovaných a tištěných děl a také doplňování zpočátku dominantní latiny texty v národních jazycích. Závěrečná kapitola se věnuje fenoménu iluminovaných rukopisů, včetně rozličných funkcí malířské výzdoby, které se v průběhu středověku částečně měnily. Zabývá se tvorbou nejvýznamnějších iluminátorů jak v obdobích, kdy zásadní roli hrály zahraniční vzory, tak i v dobách, kdy česká knižní malba dosáhla vrcholu a významnou měrou inspirovala okolní země. Text doprovází více než 250 barevných vyobrazení z padesátky zahraničních i domácích paměťových institucí.

Tištěná publikace, jejímiž autory jsou Kamil Boldan a Jana Vackářová, byla vydána jako kritický katalog k výstavě Bibliotheca astronomica, konané 18. 10. – 18. 12. 2024 v Galerii Klementinum. Popisované cimélie jsou pozoruhodné jak z pohledu dějin astronomie, tak z pohledu dějin knihtisku a knižní ilustrace. Publikace je chronologicky členěna na dvě části. V první části jsou vedle ukázek středověkých rukopisů představeny astronomické tisky z 15. století (tzv. inkunábule). Nově vynalezené „umění tiskařské“ umožnilo, aby se stěžejní díla antické, arabské i středověké astronomické vědy stala již v průběhu druhé poloviny 15. století snadno dostupná v tištěných edicích doprovázených dřevořezy s odbornými schématy. Druhá část publikace se věnuje astronomickým tiskům 16. a 17. století. Mezi mnoha jinými jsou v ní zastoupena díla Petra Apiana, Mikuláše Koperníka, Tychona Braha a Johanna Keplera. Obě části sledují i málo známá astronomická bohemika. Představují také svazky z osobních knihoven astronomů a laických zájemců o hvězdářství i z různých typů institucionálních knihoven.

Publikace byla vydána u příležitosti konání stejnojmenné výstavy v Galerii Klementinum.

Folklorista a literární historik Karel Dvořák vydal svůj soupis exempel – vyprávění mnoha žánrů používaných středověkými kazateli jako názorné ilustrace jejich kázání – již r. 1978. Excerpoval pro něj prameny od počátků české literatury až po dobu husitskou a držel se dodnes používaného systému amerického medievalisty F. C. Tubacha, který obohatil přibližně o tři sta nových typů exempel. V 80. letech se Dvořák ke své práci vrátil, přeložil ji do němčiny a s pomocí historika knihtisku Kamila Boldana ji výrazně rozšířil o přibližně 230 nových exempel. Před dokončením díla však autor v r. 1989 zemřel a práce zůstala v rukopise. Nové vydání této příručky mezinárodního významu je překladem tohoto rukopisu a kromě rozšíření počtu exempel a pramenné základny obsahuje také novou předmluvu medievalistky Anežky Vidmanové.

Sedmero příspěvků nahlíží na osudy knihtisku v zemích Koruny české od konce 60. let 15. století. Autoři sledují rozdílné využití nového typografického média v komunikaci, církevní správě, liturgickém provozu nebo devoční praxi dominantní utrakvistické i menšinové katolické konfese, s přihlédnutím k polemikám s Jednotou bratrskou a raně reformační publicistikou. Jejich sondy zostřují obraz utrakvismu, který si až do 20. let 16. století udržoval od tištěných novinek jistý odstup, na rozdíl od receptivnějšího prostředí katolické církve.