Petr Šámal Knihy

Dějiny české literatury již od 18. století provázejí stížnosti literátů na to, jak je jejich tvorba omezována cenzurou. Přesto vědecká práce, která tento jev zevrubně popisuje, vychází až nyní. Kniha V obecném zájmu zkoumá proměny cenzury literatury a tisku od nástupu osvícenství až do počátku 21. století a masového rozšíření internetu. Výklad je chronologicky rozdělen do osmi částí. Na úvod každé z nich je zařazena rámcová kapitola, která podává obecný přehled o podobě a proměnách cenzury daného období. Soustředí se přitom především na instituce, které cenzuru vykonávají, a na dopady této regulace na fungování dobového literárního provozu. Za každou rámcovou kapitolou následuje blok případových studií, které na vybraných tématech ukazují působení literární cenzury v detailu. Autorský tým, který v roce 2012 připravil k vydání překladovou antologii teoretických textů Nebezpečná literatura?, při práci na knize vstřebal diskuse o povaze cenzury, jež v humanitních vědách probíhají od šedesátých let 20. století. Předkládaná kniha proto nechápe cenzuru a regulaci literatury pouze jako soubor zákazů brzdících všeobecný pokrok, naopak se ji snaží popsat jako komplexní jev zakotvený ve struktuře moderní kultury, jenž literární tvorbu i její recepci nejen omezuje, ale i povzbuzuje, provokuje a obohacuje.

Publikace představuje v 21 oddílech soustředěných vždy k jednomu roku z období 1918–1938 Československou republiku jako mnohonárodnostní stát, v němž literatura vznikala a byla čtena nejen v češtině, ale také ve slovenštině, němčině, ruštině, ukrajinštině, maďarštině či polštině, kde se na literárním dění podíleli nejen spisovatelé, ale také překladatelé, nakladatelé či čtenáři, kde společensky nerezonovaly pouze umělecké výboje či politické provokace avantgardistů, ale také mezinárodní bestsellery a rovněž produkty lokální populární kultury. Literární kronika první republiky je obrazově-výkladová kniha určená širší veřejnosti. Obrazová složka v ní má stejnou důležitost jako výkladová. Sestává z více než tisíce pečlivě vybraných knižních obálek, fotografií, reklamních materiálů, karikatur, ukázek rukopisů a dalších vizuálních dokumentů.

Rozsáhlá uměleckohistorická topografie Malé Strany podává ucelený přehled o stavebním a uměleckém vývoji Malé Strany od dob pravěkého osídlení do současnosti a především se podrobně zabývá všemi malostranskými objekty.

Detektivní pátrání po stavebních a uměleckých prvcích fasád a jejich smyslu · dosud nepublikované informace · popis jednotlivých prvků průčelí: portály, výklady, busty, praporové žerdě, reliéfy · malířství a sochařství · tradiční řemesla: kovářství, kamenictví, zámečnictví, štukatérství a klempířství · majitelé domů a jejich stavební a umělecké publikace. // Autoři se soustředí na Staroměstské náměstí a jeho bezprostřední okolí, tzn. na Malé náměstí, ul. U Radnice a ul. Mikulášská.

Druhý díl knihy Domy na Starém Městě pražském představuje jihozápadní část Starého Města, zahrnující oblast kolem bývalého kostela sv. Anny, tak zvanou Anenskou čtvrť, a území při kostele sv. Jiljí; na jihu tento úsek hraničí s Novým Městem, na západě tvoří jeho přirozenou hranici Vltava.

Výstava KRAJINA – SÍDLO – OBRAZ/romantický řád Jiřího Jana Buquoye přenáší návštěvníky do doby, kdy se utvářel vzhled jihočeského hradu Rožmberk a okolí Nových Hradů, kde vznikaly romantické promenády a stavby evokující anglickou architekturu. Klíčovou postavou byl Jiří Jan Jindřich Buquoy (1814–1882), majitel rožmberského a novohradského panství, jehož rodina se významně zapsala do historie Českého království. V 19. století se Buquyové zaměřili na kulturní zájmy, zejména výtvarné umění a úpravy svých sídel. Výstava začíná portrétní galerií významných osobností rodu a pokračuje výtvarnou činností členů rodiny, kde umění nebylo jen vzděláním aristokracie, ale celoživotním zájmem. Důraz je kladen na Nové Hrady a Rožmberk, ale zahrnuty jsou i další sídla. V Nových Hradech vznikl jeden z prvních krajinných parků v Čechách, Tereziino údolí, a Jiří Jan zde realizoval nové krajinné prvky. Na Rožmberku se projevila jeho historická orientace, kdy hrad získal funkci muzea. Výstava zahrnuje rozmanité materiály, od autentických děl po fotografie, a představuje umělce od regionálních po významné středoevropské. Je výsledkem pětiletého výzkumu týmu Ústavu dějin umění a součástí projektu Obnova buquoyské kulturní krajiny. Na výstavě je prezentováno na 170 exponátů, včetně velkoformátového panoramatu Rudolfa Alta a nejstarších fotografií z Nových Hradů a Rožmberku.

Velká monografie Joži Uprky vznikla za příležitosti stejnojmenné výstavy v Praze, kde se poprvé ve velkém rozsahu prezentovalo Uprkovo dílo. V knize naleznete jak dobové fotografie samotného umělce, jeho rodiny, přátel a významných malířských kolegů, tak převážnou část Uprkových děl. Na knize se podílela celá řada našich významných uměleckých teoretiků a autorit. Krásným způsobem dává kniha nahlédnout do zamilované Uprkovy oblasti a to Moravského Slovácka, které nebylo nikdy tak věrně a s láskou zachycené.

Jak se žije v nejtěžší a nejstřeženější věznici v republice, ze které dosud nikdo neutekl? Jak se může žít odsouzenci na doživotí? Pár metrů čtverečních cely, malinký dvorek, dostupný na pouhou hodinku denně. Patrně až do konce života. Co je potom horší? Trest smrti nebo doživotí? Kniha Petra Šámala je knihou příběhů a zločinů, které se skutečně staly. Následovalo usvědčení a vynesení rozsudku. Tady jsou zpovědi odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody do věznice Valdice. Na deset a více let – nebo i na doživotí.

Sborník příspěvků ze sympozia pořádaného oddělením pro výzkum literární kultury ÚČL AV ČR v Praze 13.–14. října 2004

Pan A. Rymarev se zaměřuje na odhalování skrytých významů výzdoby fasád, které mnozí přehlížejí. S pečlivostí prozkoumává staré odborné časopisy, knihy a další tištěné materiály, aby našel informace o autorech a stavebnících. Jeho spolupráce s archivářem Petrem Šámalem byla klíčová. Rymarev oslovil několik nakladatelů a uspěl u Nakladatelství Lidové noviny, které vydává populárně naučné publikace. První svazek, vydaný těsně před Vánocemi 2006, se zaměřuje na Havelské Město a jeho okolí. Tento průvodce se odlišuje od tradičních kunsthistorických publikací tím, že hledá příběhy za každým výzdobným prvkem fasády. Čtenáři se dozvídají o různých iniciálách a jejich majitelích, stejně jako o povoláních původních vlastníků domů. Kniha se také věnuje ikonografickému výkladu sochařských a malovaných prvků, včetně křesťanské a antické mytologie, a zmiňuje světské prvky jako vývěsní štíty. Dílo Rymareva a Šámala je unikátním průvodcem, který kombinuje zvědavost s důkladným zkoumáním fasád historických domů. Výsledky jejich pátrání jsou podrobně prezentovány a doplněny bohatými ilustracemi. Kniha o 336 stranách je dostupná ve velkých knihkupectvích.

Čtvrtý díl podrobného obrazového katalogu domů v centru Prahy. Autoři se zaměřují především na popis, původ a význam umělecké výzdoby fasád a dalších součástí průčelí (výklady, praporové žerdě, nápisy, osvětlení atd.).

Kniha sleduje proměnu panství kolem hradu Rožmberk nad Vltavou provedenou rodem Buquoyů kolem poloviny 19. století – krajinné úpravy, přestavbu a výzdobu sídla i vznik tzv. hradního muzea. Text je, stejně jako u předchozí knihy Buquoyské Nové Hrady, bohatě ilustrovaný dobovými fotografiemi a jinými vyobrazeními včetně plánové dokumentace.

Národní galerie v Praze se tímto titulem po delší době vrací k tématu, které se vztahuje k dějinám její instituce. Kniha zachycuje působení a osudy prvního z představitelů Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění, kteří byli historickými předchůdci pozdějších ředitelů Národní galerie v Praze. Publikace se zabývá nejenom Burdeho uměleckou tvorbou (přináší i kompletní soupis jeho grafického díla), ale samostatnou pozornost věnuje také jeho sběratelským a institucionálním aktivitám. Většina vyobrazených prací nebyla nikdy publikována. Prostřednictvím reprodukčního díla J. K. Burdeho jsou navíc zachyceny již nezvěstné kresby renesančních, barokních i současných mistrů.

Sborník předkládá šestnáct příspěvků z odborného kolokvia, přinášející řadu nových poznatků z oboru kresby, grafiky a iluminací. Autoři příspěvků jsou v oboru největšími autoritami v rámci ČR a jejich výstupy mají vysokou vědeckou úroveň a zároveň jsou přínosné i pro širší okruh zájemců. Publikace rozšiřuje povědomí o uměleckých dílech, která nemohou být trvale vystavována pro citlivost na světlo a další klimatické podmínky. Řada Ars linearis, jako ročenka obsahující články o umění na papíře a pergamenu, je ojedinělou svého druhu v celosvětovém měřítku. Vzhledem k tomu, že vychází dvojjazyčně, je akceptována i v zahraničí, kde si již získala velmi dobré jméno.

Výtvarná tvorba žen nacházela v českém prostředí svůj veřejný prostor a podmínky uplatnění od počátku 19. století. Vedle malby a kresby představuje také grafika jednu z oblastí umění, v nichž se odrážely specifické okolnosti počátků ženské umělecké tvorby, určované mj. rozdílnými možnostmi výtvarného vzdělání mezi pohlavími a společenskými konvencemi. Grafický kabinet představí ženu-umělkyni v 19. století v Čechách jako příležitostnou i specializovanou tvůrkyni leptů, litografie, dřevorytu i předloh pro grafické listy a připomene také roli majitelek a provozovatelek grafických dílen. Do charakteru ženských aktivit na poli grafiky se promítají tradice uměleckých rodů, dobové možnosti ženské umělecké výuky i činnost umělkyň školených v zahraničních uměleckých centrech. Pozornost si zaslouží jak práce šlechtických diletantek v první čtvrtině století, tak působení prvních profesionálních výtvarnic, sledované od málo známých a skromně zastoupených počátků až do doby, kdy ženská tvorba nezanedbatelně přispívá k oživení umělecké grafiky na konci 19. století.

Jedná se o velmi pěkně připravený a podrobný katalog k výstavě, která probíhala v paláci Kinských od 29.6.2019 do 13.10.2019.

Druhý sjezd českých historiků umění uspořádala Uměleckohistorická společnost v českých zemích v osvědčené spolupráci s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy a Uměleckoprůmyslovým museem v Praze ve dnech 21. - 22. září 2006. Jednotlivé části sjezdu připravili: Milena Bartlová a Zuzana Štefková(I.), Karel Ksandr a Roman Prahl (II.), Michaela Ottová a Petr Wittlich (III.), a Marie Klimešová a Lubomír Slavíček (IV.).O tom, že program nevyšel zcela naprázdno, svědčí fakt, že do něj ani nebylo možné zařadit všechny nabídnuté příspěvky. Ke zvýšení sdělnosti je připojeno i anglické resumé. Témata jednotlivých příspěvků: I. Dějiny umění mimo kánon II. Umění, památka a trh III. Tradice a současnost sochařství IV. Ve stínu ideologií: Dějiny umění a výtvarná kritika 1918 - 1970

Průvodce výstavou se zaměřuje na sledování vztahu mezi výtvarným uměním a hudbou od renesance až po současnost. Jeho cílem je poukázat na námětovou šíři a v průběhu času měnící se přístupy umělců tvořících v kontextu tohoto tématu. Účelem není komplexně či průřezově podchytit vizualizaci hudby nebo podat v případě moderního umění souborný historický přehled o tvůrčí práci se zvukem. Pro jednotlivá umělecká období byly vybrány dílčí motivy poskytující hlubší pohled na zvolenou problematiku.

Zlo v čiré podobě. Takto jsou představeny příběhy nejzrůdnějších vrahů a nejbestiálnějších vražd v historii českých zemí, které Petr Šámal shromáždil do druhého svazku svého bestselleru. Od středověku, kdy Roháčova banda vraždila těhotné ženy pro rituální obřady, a „česká čachtická paní“ Kateřina z Komárova stahovala poddané z kůže, přes prvorepublikové vrahy, jako byl cynický Antonín Weise, až po poválečné zločince, včetně sedminásobného vraha Mrázka a Olgy Hepnarové, která způsobila masakr na pražské tramvajové stanici. Všichni nakonec čelili spravedlnosti a zemřeli rukou katovou. Traduje se, že poslední chvíle před popravou Olga Hepnarová prožívala intenzivně. K exekuci byla předvedena 12. března ráno. Z cely smrti se scházela do sklepení, kde byli přítomní předseda senátu, prokurátor, náčelník útvaru a lékař. Odsouzené byl znovu sdělen ortel a poté se otevřely dveře popraviště. V tu chvíli se Hepnarová, prý ochromena hrůzou, sesypala k zemi, hystericky křičela a bránila se. Zklidnila se až po nasazení oprátky. Po signálu kat zatáhl za páku, což otevřelo propadlo. Její tělo padlo, ale vzhledem k krátkému propadu nedošlo k okamžité smrti. V 6:25 byl trest vykonán a v 6:40 byla konstatována smrt.

Husitství je fenoménem, který výrazně zasáhl do českých i středoevropských dějin sklonku středověku, jeho silné ozvuky však nalezneme i v staletích následujících, minulost nedávnou nevyjímaje. Oba tyto rozměry sleduje kniha, na jejímž vzniku se sešli kolegové, přátelé i žáci významného českého historika Petra Čorneje, aby společně vyjádřili respekt i sympatie k této nepřehlédnutelné osobnosti současného dějepisectví. První dva oddíly se na vybraných tématech snaží rekonstruovat jak události dramatického období první třetiny 15. století, tak i následný vývoj, který charakterizovalo úsilí o uhájení výsledků revoluce. Samostatný blok je věnován výtvarnému umění, slovesné kultuře a jazyku památek husitské doby. Závěrečné dva oddíly pak přibližují vznik husitského „mýtu“, kdy již vlastní události 15. století ustoupily do pozadí, a husitství bylo využíváno jako argument v politických či národnostních zápasech. Autoři sledují husitské aktualizace od doby předbělohorské až po padesátá léta 20. století, ukazují proměny jeho uměleckého obrazu a přibližují i vývoj husitologického bádání.

Krkonoše. Tichý kraj pod nízko zavěšenými bílými mraky, odkud jsme kdysi posílali pohlednice ze školních výletů a kam možná dosud jezdíme na romantické dovolené. Hory zdánlivě mírné a poklidné. Turistům zaslíbené území, hustě protkané sítí horských bud a pavučinou dobře značených cest. Ale jsou to také hory, které – zachce-li se jim - dokáží na dlani i té nejsilnější ruky v jediném okamžiku vymazat čáru života. Toto je kniha skutečných příběhů, jejichž ozvěna v Krkonoších dosud neutichla. Protože paměť hor nejlépe nalezneme v osudech lidí, kteří se rozhodli patřit jim v dobrém i zlém.

Šokující svět plný emocí... v ženské věznici Světlá nad Sázavou.Některé peníze zpronevěřily. Některé kradly. Některé se podílely na loupežném přepadení. Některé vraždily. A některé zabily své děti... Ženy, které spáchaly zločiny. A teď za ně pykají v ženské věznici s ostrahou ve Světlé nad Sázavou. Za nimi se vydává spisovatel Petr Šámal, aby čtenáři otevřel okno do ženské duše, někdy ztýrané, jindy nic nechápající. a tyhle ženy, které mají potřebu, aby jim někdo naslouchal, překvapivě upřímně osvětlují okolnosti, které je před mezníkem jejich života obklopily natolik děsivě, že nenašly jiné východisko než spáchat trestný čin.

Kniha mapuje pokus o ovládnutí, radikální proměnu a mocenské využití veřejných knihoven, k němuž došlo v Československu v období stalinismu. Úvodní výklad zachycuje hlavní formu následné cenzury v komunistickém Československu: popisuje cenzuru lidových knihoven, zabývá se tím, jaké typy literatury byly z knihoven vyřazovány, a hledá příčiny tohoto zákazu. Další část pak sleduje pokusy knihovníků ovlivňovat či řídit soudobé čtenářství a tak vychovávat nového čtenáře. Titulní parafráze Stalinova výroku o spisovatelích, inženýrech lidských duší, chce na bázi dobové metafory kulturní práce jako industriální výroby pojmenovat smysl cenzurních aktivit a celé reformy knihoven a knihovnictví. Za pomoci vybraných nástrojů - knih, které vytvořili inženýři-spisovatelé, měli knihovníci opracovat lidský materiál a vytvarovat jej do podoby socialistického člověka budoucnosti. V druhé části knihy jsou otištěny nejdůležitější cenzurní seznamy, jimiž se v období stalinismu vyřazování knih z lidových knihoven řídilo.

Knihu otevírá nejznámější a médii nejsledovanější kauza – příběh tzv. spartakiádního vraha Straky. Co asi prožívá oběť, trýzněná a vražděná mladistvým deviantem? Co přiměje člověka k tomu, aby vraždil? Jak se chová před tím, při tom, po tom? A na co myslí vyšetřovatel, když přijde na místo činu a pohlédne smrti do tváře? Kriminalista Jiří Markovič vzpomíná v rozhovoru s autorem knihy nejen na tento případ, ale i na mnohé další, jejichž detaily jsou zde publikovány vůbec poprvé. Zvláštní postavení má tragická událost, která se odehrála před sedmatřiceti lety. Tehdy byla cestou domů zavražděna mladá dívka. Bylo jí pouhých sedmnáct. Tehdy stáli vrah a jeho vyšetřovatel proti sobě. Dnes si dokázali podat ruce, usednout k jednomu stolu a vrátit se ve vzpomínkách k oné hrůzné noci. Někdejší vrah a dnešní úspěšný malíř daroval „svému“ vyšetřovateli obraz, jehož motiv je použit na přebalu této knihy. Duše namalovala svůj portrét.

Knihu otevírá nejznámější a médii nejsledovanější kauza – příběh tzv. spartakiádního vraha Straky. Co asi prožívá oběť, trýzněná a vražděná mladistvým deviantem? Co přiměje člověka k tomu, aby vraždil? Jak se chová před tím, při tom, po tom? A na co myslí vyšetřovatel, když přijde na místo činu a pohlédne smrti do tváře? Kriminalista Jiří Markovič vzpomíná v rozhovoru s autorem knihy nejen na tento případ, ale i na mnohé další, jejichž detaily jsou zde publikovány vůbec poprvé. Zvláštní postavení má tragická událost, která se odehrála před sedmatřiceti lety. Tehdy byla cestou domů zavražděna mladá dívka. Bylo jí pouhých sedmnáct. Tenkrát stáli vrah a jeho vyšetřovatel proti sobě. Dnes si dokázali podat ruce, usednout k jednomu stolu a vrátit se ve vzpomínkách k oné hrůzné noci. Někdejší vrah a dnešní úspěšný malíř daroval „svému“ vyšetřovateli obraz, jehož motiv je použit na přebalu této knihy. Duše namalovala svůj portrét.…

Sedmnáct příběhů, ve kterých pachatele došli až k oprátce. Je mezi nimi příběh zdravotní sestry vraždící na kojeneckém oddělení. 18letého mladíka, který podle pokynů otce vyvraždil rodinu své tety. Vojenského zběha-kanibala. Pedofilního promítače pražského kina Metro. Můžete se z policejního vyšetřování dozvědět, jak byly doopravdy zavražděny stopařky, na motivy jejichž kauzy byl natočen film Smrt stopařek, nebo odkud se vzala hlava bez těla ve vlaku na trati Trnava-Bratislava. Na konci všech těchto hrůzných, mrazivých příběhů čekala spravedlnost. Poprava a smrt.

On má šílené nápady a pořád něco vymýšlí, a tím mě překvapuje, jako třeba teď s tou novou hrou, na kterou se těším a zároveň mám i trochu obavy, o co zase půjde… Mám totiž u něho pořád takový pocit tajemna – což je na jednu stranu vzrušující, ale pocitově nikdy nevím, co se z toho vyklube a kam se to celé bude ubírat. Příběh lásky dvou lidí začíná v Praze, pokračuje na Slovensku v Tatrách a graduje nezapomenutelným týdnem v dalekém New Yorku ve Spojených státech. Poměrně krátký vztah plný zvratů a emocí je vyprávěn mladou dívkou, která se zamiluje do charismatického, dobře situovaného muže, jenž ji přitahuje nejenom „hrami“, které spolu od počátku hrají, ale také bohémským stylem života a lehkostí, s jakou si dokáže užít každého dne. Ale je to opravdu jeho skutečná tvář? Nebo si nese ještě cosi uvnitř, něco, co by mělo zůstat navždy skryto, dokonce i člověku nejbližšímu? Čtvrtá kniha autora Petra Šámala – tentokrát o lásce a jejích proměnách a o tom, kam až se dá ve vztahu zajít. Kniha, která není ani zcela dramatická, ani úplně romantická, ba ani výhradně erotická. Kniha, ve které je určitou měrou zastoupeno vše. Ve výsledku proto dokáže zapůsobit svým přitažlivým a poutavým dějem.

Domažlice umělecké = Tusta artificiosa : umělecká sympozia v Domažlicích = Kunstsymposien in Domažlice = Art symposiums in Domažlice = Symposiums artistiques à Domažlice

Čtvrtý svazek edice věnované Topičovu salonu představuje období v rozmezí let 1894 – 1899, kdy se salon objevil na pražské umělecké scéně poprvé. František Topič jej založil jako výstavní síň svého nakladatelství a knihkupectví, které sídlilo na tehdejší Ferdinandově třídě č. 9 (dnešní Národní 7) v Praze. Přestože kulturní politika soukromých galerií v 19. století není prozatím dostatečně zmapována, je zřejmé, že Topičovy obchodní a výstavní aktivity byly ve své době spíše ojedinělé a směle konkurovaly oficiálním institucím. Program salonu zahrnoval monografické, skupinové a tematické výstavy českých i zahraničních umělců stejně jako prodej uměleckých předmětů a reprodukcí. Publikace Topičův salon 1894 – 1899 zachovává strukturu předchozích dílů. Obsahuje dílčí studie o nakladatelské a knihkupecké činnosti Františka Topiče, architektuře domu a prostoru pro expozice, výstavních aktivitách a plakátech. Cennou součástí je také antologie dobových textů z vybraných katalogů a soupis všech uvedených výstav z daného období s bibliografií ohlasů.

Medailóny českých osobností, jejichž život nebo práce byla či je spojena s pražskou čtvrtí Spořilovem.V krátkém úvodu je shrnuta charakteristika Spořilova jako zahradního města s živým společenským životem. V této specifické komunitě vyrostli, žili a tvořili významní lidé ze všech oblastí kultury (spisovatelé, herci, architekti). Do knihy bylo vybráno 140 z nich, aby reprezentovali Spořilov. Každé osobnosti je věnován medailón s fotografií a stručným shrnutím životní a profesní dráhy. Mezi nejznámější tváře, spojené s touto čtvrtí, patří herec J. Kačer, herec J. Suchý, spisovatel A. Branald nebo fotograf F. Drtikol. Osobnosti jsou řazeny abecedně. V závěru jmenný rejstřík.

Tématem katalogu, připravovaného ke stejnojmenné výstavě ve Veletržním paláci, je umění akvarelu 19. století. Pro tuto výtvarnou techniku na pomezí kresby a malby je charakteristická lehkost, suverenita a virtuozita. S ohledem na sbírky Národní galerie se výstava i katalog zaměřuje na tvorbu ve střední Evropě, a to jak Vídeň, která byla jedním z center akvarelistického umění, tak na prostředí Čech, které na zahraniční podněty reagovalo kvalitními díly. Členění knihy navazuje na strukturu výstavy, vycházející z hlavních rolí akvarelu v kultuře 19. století. Zvláštní pozornost je věnována fenoménu akvarelové skici, která volností svého pojetí zároveň tvořila most mezi uměním 19. století a moderním uměním.

Kniha, která vychází u příležitosti stého výročí úmrtí dvou významných osobností umění přelomu 19. a 20. století ‒ Gustava Klimta a Egona Schieleho, představuje zásadní práce obou umělců uložené ve sbírkách Národní galerie v Praze a historii akvizic jejich jednotlivých děl. Nově je také zasazuje do kontextu tvorby jejich známých i dnes zapomenutých současníků a následovníků z vídeňské umělecké scény: Josefa Hoffmanna, Emila Orlika, Alfreda Kubina, Carla Otto Czeschky, Richarda Teschnera, Oskara Kokoschky a Maxe Oppenheimera.

Sborník vydaný u příležitosti odborné konference konané v Lucerně 1. června 2016 pod záštitou manželů Dagmar a Ivana M. Havlových.

V pořadí pátý díl ediční řady o historii galerie se zabývá obdobím let 1906-1911. Kniha vyšla při příležitosti 110 let od založení II. Topičova salonu. Publikaci tvoří dílčí studie o Topičově nakladatelství (Alice Hekrdlová), nové budově postavené podle návrhu Osvalda Polívky (Petr Šámal) a výstavních aktivitách salonu (Tereza Novotná). Kromě toho obsahuje výbor z textů katalogů a podrobný soupis článků z dobových periodik (Irena Lehkoživová). V roce 1906 došlo k zakoupení domu a k jeho přestavbě Osvaldem Polívkou na nakladatelský dům, tedy do jeho současné podoby. V tomto roce se tedy otevřela druhá etapa Topičova salonu. Již v roce 1907 zde představil svou tvorbu Vojtěch Preissig, o rok později zde zahájila svou druhou výstavu skupina Osma. Topičův salon měl ambici zasáhnout co nejširší vrstvu příznivců výtvarného umění a zároveň chtěl uspět i na uměleckém trhu. Výstavní činnost proto probíhala v širokém rozpětí (mezi dalšími zde byla představena i souborná výstava Miloše Jiránka). Významné bylo také propojení s nakladatelskou činností, které se projevilo v důrazu kladeném na prezentaci plakátové tvorby a knižní ilustrace.

Kniha poprvé systematicky zkoumá sochařskou a malířskou výzdobu reprezentačních staveb v Praze, ukazující, že socha a malba byly tradičně důležitými partnery architektury. Bohatství výzdoby rostlo s rozvojem vrcholného a pozdního historismu a secese. Bez figurální výzdoby se neobešla ani pozdější architektura, která znázorňovala společenské postavení a ideje jejích budovatelů. Zaměřuje se na veřejné stavby, přičemž koncipování architektury ovlivnili objednavatelé, architekti, dekoratéři a regulace magistrátu. Bohatství umělecky dekorovaných staveb podpořilo i historicky samostatné město Praha a rozvoj jejích předměstí. První část knihy sleduje, jak sochařská a malířská výzdoba napomáhá sdělovat poselství staveb. Druhá část se zaměřuje na pražská sídla finančních ústavů, která obohatila ikonografii figurální výzdoby a přispěla k rozvoji architektury. Třetí část shrnuje poznatky o strategii figurální výzdoby, včetně typických míst jejího uplatnění a bohatství motivů. Závěrečná část se věnuje autorům uměleckých dekorací, přehledu vůdčích sochařů a malířů a zdůrazňuje roli architektů v konceptu figurální výzdoby.

Ústředním tématem knihy je osobnost hraběte Jiřího Jana Jindřicha Buquoye a jeho umělecký mecenát v Čechách v polovině 19. století, s důrazem na jeho zájmy v krajinotvorbě, architektuře, sběratelství a vlastní umělecké činnosti. Kniha zkoumá širší kontext uměleckého mecenátu a zohledňuje vliv předchozích generací. Ukazuje, že Buquoyovo nadšení pro romantismus a historismus přesahovalo běžné umělecké zájmy jeho společenské vrstvy. Jeho zásahy do krajiny na Novohradsku, koncepce rožmberského hradního muzea a dokumentace proměn jeho panství ho činí výjimečným v kulturním mecenátu své doby. Tato kolektivní monografie je výsledkem pětiletého výzkumu obrazových a písemných pramenů spojených s uměleckým a kulturním okruhem rodu Buquoyů v 18. a 19. století. Obsah odráží strukturu výzkumu a badatelské priority autorů, zahrnující témata jako romantické vize, rodová tradice, různé skupiny návštěvníků na Rožmberku, a umělci ve službách Buquoye. Tato publikace přináší komplexní pohled na Buquoyovu kulturní činnost a jeho vliv na středoevropské umění a kulturu.

Průvodce provází novou expozicí umění 19. století, která představuje nejvýznamnější díla malířství a sochařství období od klasicismu k romantismu. Vybraná kolekce, doplněná o reprezentativní zápůjčky z významných institucí a soukromých sbírek, je koncipovaná v chronologické linii do stylových, tematických a autorských celků. Integrální součástí expozice jsou též plátna německých a rakouských tvůrců.

Antologie dobových publicistických textů (recenzí, esejů, úvah, katalogových textů či polemik) zaměřených na oblast výtvarné kultury. Editoři kladli při výběru a uspořádání důraz nejen na samotnou povahu umění, ale také – a to především – na širší kulturní, ideologické a sociální souvislosti, v nichž jsou umělecká díla produkována, prezentována a reflektována. Antologie je proto členěna tematicky. Jednotlivé kapitoly zachycují vývoj myšlení a názorů na vybrané problémy, včetně ženského uměleckého vzdělání, uměleckého průmyslu, kategorie „ženského“ umění, kolektivních ženských aktivit na poli výstavnictví či psychologie pohlaví ve vztahu k umělecké činnosti. Antologie odkrývá dosud přehlížený rozměr české umělecké kritiky a ukazuje, že názory na moderní umění byly ve sledované době u nás, podobně jako v jiných evropských zemích, do značné míry genderově podmíněné.

Autor žijící několik let na Sicílii přibližuje čtenářům to nejlepší, čím si tento středomořský ostrov získal jeho srdce. Vypráví o neskutečně milých obyvatelích, sicilských zvycích, zážitcích na pravé sicilské svatbě, moři, ale ten největší důraz je kladen na jídlo. V pěti samostatných oddílech, rozdělených dle druhu pokrmů, popisuje recepty na typická sicilská jídla, která jsou nejen zdravá, jejich příprava zabere leckdy doslova pár minut, ale především suroviny na ně jsou běžně dostupné i v České republice.