Das Mädchen wird in Ostberlin geboren. Julia ist acht, als ihre Mutter sie und die Schwestern in den Westen, erst ins Notaufnahmelager Marienfelde und dann nach Schleswig-Holstein mitnimmt. In dem chaotischen Bauernhaus kann die Dreizehnjährige nicht länger bleiben und zieht aus, nach Westberlin. Neben der Sozialhilfe verdient die Schülerin Geld mit Putzen, sie lernt ihren Vater kennen und verliert ihn unmittelbar, macht ihr Abitur und begegnet Stephan, ihrer großen Liebe. Wenn sie sich erinnert, ist es Gegenwart. »Welten auseinander« ist Julia Francks bewegende Erzählung einer ungewöhnlichen Jugend voller Brüche und Unsicherheiten; ein schmerzhaft-schönes Buch der Selbstbehauptung, das von Scham und Trauer so genau erzählt wie von Tod und Liebe. Schreiben und Literatur erweisen sich als Instrumente des Bleibens, vorerst.
Eind jaren zeventig, het kamp Berlijn-Marienfelde, de plek waar vluchtelingen uit het communistische Oost-Europa wachten op toelating tot West-Duitsland. Hier kruisen de wegen van vier mensen elkaar: Nelly, die met haar twee kinderen uit de DDR komt, de Poolse Krystyna, en de vrijgekochte Oost-Duitse acteur Hans. Zij krijgen allen te maken met John Bird, die voor de Amerikaanse geheime dienst de vluchtelingen verhoort. Hij interesseert zich niet voor hun ongewisse toekomst, maar uitsluitend voor de verborgen kant van hun verleden. Tot hij met Nelly te maken krijgt, die zijn spel doorziet. In Kampvuur wordt het lot van Nelly en haar kinderen verweven met dat van andere ontheemde mensen die zich in een onnatuurlijke situatie proberen staande te houden. De benauwde en kleine wereld van het vluchtelingenkamp zet de menselijke verhoudingen op scherp.
Další naléhavý psychologický román držitelky prestižní Německé knižní ceny se odehrává ve východním Berlíně a okolí v druhé polovině padesátých a první polovině šedesátých let. Násilně prosazovaná socialistická ideologie a její důsledky, jako stavba berlínské zdi, tragicky ovlivňují osudy dvou dětí, Elly a jejího mladšího bratra Thomase. Žijí s matkou, sochařkou, která se zajímá pouze o svou práci a ideje socialismu, zatímco děti pro ni představují přítěž. Ella a Thomas si navzájem poskytují oporu, i když Thomas podléhá dominantní Elle, která se snaží vyrovnat se svými emocemi. Po traumatizujícím zážitku s agentem státní bezpečnosti se Ella uzavírá do hysterie a bezcitnosti, zatímco Thomas se stáhne do sebe, tiše trpí a směřuje k dobrovolné smrti. Jejich protest proti matčině nelidskému chování a ideologii se projevuje v jejich uměleckých výrazech – Ella vymýšlí slova, která znějí jako magické formule, a Thomas píše básně zaměřené na strach a smrt. Básnické pokusy, které text doprovázejí, dokumentují vnitřní stav mladíka a jsou autentickými pokusy autorčina strýce, který v roce 1962 spáchal sebevraždu.
In het najaar van 1945 vlucht een vrouw met haar zevenjarige zoontje voor de Russen naar het Westen. Op een klein treinstation ergens in het oosten van Duitsland rusten ze uit. Helene heeft zichzelf en haar kind door de moeilijke oorlogsjaren gesleept. Nu alles achter de rug is en alles mogelijk lijkt, laat ze hem alleen achter op het perron. Ze komt niet meer terug. Julia Franck vertelt het leven van een vrouw, dat vermalen wordt door de woelingen van een dramatische tijd. 'Mijn vader is heel jong overleden, wat ik over hem weet, is niet veel. Hij was verlegen en fijngevoelig, maar hij had geen vertrouwen in andere mensen. Enkele maanden na het einde van de oorlog had zijn moeder hem op het perron achtergelaten met de belofte meteen weer terug te komen. Hij was zeven jaar en wachtte tevergeefs. Misschien is hij wel nooit ouder geworden en heeft hij zijn hele leven gewacht. Voor mij is dit gegeven familielegende en griezelverhaal ineen. Wat, zo vroeg ik me al heel jong af, brengt een moeder tot zo'n besluit? Ze was verpleegster en had dan ook een voor die tijd ongebruikelijke opleiding genoten, die alleen voor dochters van goeden huize was weggelegd. Bij mijn naspeuringen heb ik heel wat sporen van haar kunnen terugvinden, oude foto's waarop ze met haar oudere, niet minder knappe zus te zien is. Documenten in het stadsarchief van Bautzen. Ik kende twee, drie plaatsen waar ze had gewoond, wist haar geboortejaar en sterfdatum te achterhalen, maar hoe intensiever mijn zoektocht werd, hoe meer ik merkte dat sporen alleen nog geen verhaal vertellen. Een verhaal heeft mensen en perspectieven nodig. Ik gaf haar een naam: Helene. Ik moest haar zelf bedenken, haar karakter, haar ervaringen, de omstandigheden waaronder ze was opgegroeid, de verwachtingen van en hindernissen voor een vrouw uit die tijd, zeer intelligent en zonder vooruitzicht op een studie, als jonge vrouw hoopvol gestemd en romantisch verliefd, uiteindelijk getrouwd, uit traditie en noodzaak en zonder liefde, moeder tegen wil en dank. In welke mate kon een vrouw in die tijd haar leven zelf vormgeven en haar eigen identiteit bepalen, op welke momenten moest zij zich verloochenen. Hoe meer ik me een voorstelling van haar leven maakte, hoe duidelijker ze mij voor ogen stond, haar gebaren, haar lach, haar ontwijkende blik - de schaamte en rusteloosheid waarmee ze probeerde zichzelf te zijn –, des te beter begreep ik hoe ze tot een dergelijk besluit had kunnen komen. Van meet af aan wist ik dat ik haar wilde rechtvaardigen noch moreel veroordelen – maar dat ik wilde vertellen, zo precies en nauwgezet mogelijk.' - Julia Franck
Julia Franck, die achtjährig mit ihrer Familie die DDR verlassen hat, lädt zum zwanzigsten Jahrestag des Mauerfalls Autoren aus Ost und West ein, sich an die Grenze zu erinnern: Entstanden sind Geschichten, die an ehemalige Grenzorte erinnern, die von Angst und Wut erzählen, aber auch von Hoffnung und dem Triumph, diese Grenze überwinden zu können. Sie zeichnen ein Bild der konkreten Grenzorte, die heute vielfach nicht mehr sichtbar sind und sprechen von der Bedeutung des Eisernen Vorhangs als Hindernis, als Schwelle und als Verbindung zwischen Ost und West. „Die höchst unterschiedlichen Beiträge, die in diesem Band aufeinander treffen, öffnen jenen Raum, die Grenze – den Grenzraum, der trennend wirken sollte und zu dem doch beide Seiten gehören. Im Dazwischen, auf der Schwelle, hier befindet sich die Grenze; ihre Überwindung wie ihre Öffnung liegt im Erzählen.“ Julia Franck
Julia Franck erzählt in ihren sinnlich aufgeladenen Geschichten von Wünschen und Fantasien. Eine junge Frau kümmert sich um ihre schlafende Schwester, während sie sich in Tagträumen verliert. Die Erzählungen zeigen das Zusammenspiel von Lust und Erzählkunst auf eindringliche Weise.
Těsně po válce matka s osmiletým synem Petrem utíká ze Sověty obsazeného Štětína, zanechává ho na malém nádraží v Pasewalku a už se nevrací. Co je to za matku, která bezcitně opustí dítě uprostřed chaosu poválečných dní? Román vypráví příběh „krkavčí matky“ Heleny, jejíž život se odehrává na pozadí půl století německé historie – od 1. světové války, která tragicky ovlivnila osud její matky, přes divoká dvacátá léta v Berlíně, až po fašismus a válku. Každá doba a zvrat v historii zanechává v hrdince jizvy a nezhojené rány, zklamání ji naučí mlčet a žít bez perspektivy.
Helena vyrůstá na konci 1. světové války v Lužici, kde její otec umírá po návratu z války a matka se uzavírá do izolace. Po nějaké době vede otcovský podnik a prožívá šťastné chvíle se sestrou Martou v Berlíně, kde se jí otevírá svět nočního života. Její štěstí však končí tragédií, když Carl, její láska, zahyne těsně před svatbou. Manželství s inženýrem Wilhelmem se stává peklem, kde musí snášet ponižování a ztrácí kontakt se svým synem. Vnitřně vyhaslá, stejně jako její matka, ho nakonec opouští.
Román získal Německou knižní cenu za nejlepší německy psanou knihu v roce 2007, oceněn byl za jazykovou naléhavost a psychologii postav. Čtenářsky přitažlivý je detailní způsob vyprávění, který oživuje prostředí i děj.
Draußen die weite Bucht, drinnen der Empfangstisch des engen Hotels: dazwischen spannt sich eine Bühne, auf der sich die Stammgäste jedes Jahr ihre Einsätze zuflüstern. Das Hotel gehört einer jungen Frau, die es von ihrer Mutter geerbt hat und keinen Sinn hat für „Tanztee“, und da ist der neue Koch, der Pikantes liebt und von der Küche aus den Laden übernehmen will. Die Stammgäste hat er schon auf seiner Seite ...
