Marek Vácha Knihy

O kruhu úcty k člověku, přírodě a celému vesmíru. Kdysi dávno postavil člověk sám sebe do kruhu bytostí, kterým přiřadil důstojnost a které se rozhodl chránit morálními zákony. Během let různé etiky rýsovaly kruhy různě: někdy byli z kruhu vyloučeni všichni lidé s odlišnou barvou pleti, jindy v něm byli jen dospělí a lidé příliš staří nebo příliš mladí či ještě nenarození byli postaveni mimo kruh. Ještě jindy byl kruh narýsován mezi člověka a živou přírodu, se kterou se pak zacházelo jako s věcí určenou k prodeji a drancování. Nic však nepatří mimo kruh, ve vesmíru není žádné „vně“, ke kterému bychom se mohli chovat bez úcty. Nejen hory a moře na naší Zemi, nýbrž i vesmír samotný je hoden základní úcty. Vše, co je, svět člověka, svět živého a svět země a hvězd, je uvnitř kruhu.

Příručka pro biřmovance, jak přežít v drsném světě. Mohu vám zaručit, že když nebudete chtít, neodnesete si nic. Mohu Ti zaručit, že když budeš chtít… Bůh je jako pramen, ze kterého si každý odnese tolik, jak velkou si přinese nádobu.

Hotovo. Řekl jsem, co jsem řekl. Proste o velké věci, ne o ty malé. Království dobývají násilníci, buďte jimi a vstupte. Sbírka nevyžádaných rad dospívající mládeži je zčásti soubor motivačních vět, zčásti – a to té větší – svědectví o samotném autorovi a jeho volání k druhým. Knihu s užitkem otevřou všichni, kdo by ve svém životě chtěli něco změnit a nejen v duchovním ohledu se hnout z místa.

Planeta Země v prostoru nevisí, ani se nevznáší, ale prostě je. Shora i zdola je obklopena mrazivým kosmem s vakuem. A v tomto černém vzduchoprázdnu pluje náš modrý koráb, osvětlený jak reflektory paprsky Slunce, a z jeho paluby visí girlandy orchidejí, nad kterými se vznášejí motýli a kolibříci. Tato loď překypuje životem. Náš příběh patří do říše pohádek, je čarokrásný, je to nejfantastičtější epická báseň, kterou by bylo možno vymyslet. A přece je to příběh psaný podle skutečných událostí. Na této planetě nám bude dáno potkat Boha, věčně se skrývajícího. Někdy jej můžeme tušit, jindy jako v zrcadle vidíme stopy jeho tvořitelské ruky. V jednom svém díle se však už Bůh nemůže skrýt: v bytosti, která je vrcholem a korunou hmotného stvoření, kterou Boží ruce hnětly z hlíny a která je naplněna nehmotným duchem života. Ústřední myšlenka je prostá: svatý Augustin mluví o dvou knihách, ve kterých se mohu setkat s Bohem. První je Písmo svaté, druhou kniha přírody. Nejkrásnější kapitolou knihy přírody je člověk. Pro muže je korunou stvoření, nejkrásnější bytostí vesmíru žena. V ní mnohem ostřeji než ve stvořené přírodě, spatřuje Boží obraz.

Strom života je obraz, který rámuje příběh Písma svatého: mluví se o něm na začátku první knihy Bible a na konci knihy poslední. Pro evolučního biologa má však tento termín ještě jinou asociaci: darwinistickou představu vývoje, v níž jsou jednotlivé druhy spojeny společnými předky, podobně jako větve stromu. Obraz stromu života tak propojuje víru a vědu, teologii a biologii. Svět z pohledu vědy a z pohledu víry je v obou případech zázračný. Ježíšovo rozdávání z koše, kam bylo vloženo pět chlebů, tak aby se nasytil celý zástup, chápe evangelista jako zázrak. My vložíme zrno pšenice kousek pod povrch země – a ze země vyprýští cosi, co samo od sebe natočí své kolektory ke světlu a co dá nakonec mnoho zrn. Co je větší zázrak – jednorázové nasycení pěti tisíců, nebo každodenní nasycení šesti miliard? Je větší zázrak vytáhnutí chleba z koše, nebo klasu pšenice ze země?

Principem hry je, že všemu, co vytvoří, dá Bůh do vínku kus stvořitelských možností. Tvůrce tvoří tvůrce. V první části knihy je zvýrazněna radost člověka z bytí, radost z Boha, radost z tvorby, radost z rozhodnutí, radost z toho, že všichni jsme pozváni k umění a že zadáním člověka je být obrazem Božím. Ve druhé části důsledky, kam až může odpovědnost člověka za jeho vlastní osud zajít. Bůh, který si natolik váží člověka, že neudělá nic proti jeho vůli, byť by tato vůle byla destruktivní nebo sebedestruktivní. Vyšší než zvířata, menší než andělé, mezi zemí a nebem je člověk. "I já se tě ptám, Bože, za koho mě lidé pokládají. A když se to všechno s lehkou sebeironií dozvím, pak se po chvíli ticha zeptám: Bože, a za koho mě pokládáš Ty?"

Reflexivní, autobiograficky laděné texty o setkání s Bohem, hledání smyslu života a jeho duchovních dimenzí. Katolický kněz, etik a cestovatel popisuje svoji vlastní i obecnou cestu k Bohu. Duchovní dimenze života se nám odkrývají skrze všední i nevšední každodenní zážitky: při cestování, setkávání s druhými, v kostele, v přírodě, při modlitbách, skrze rituály křesťanské i nekřesťanské... Je jen třeba procházet světem nikoliv jako nezainteresovaný turista, sbírající zážitky prostřednictvím fotek a suvenýrů, ale pátrat hlouběji po smyslu věcí. Hledat vnitřní duchovní svět, neviditelný ihned na první pohled

V lásce žijeme, pohybujeme se a jsme. Páté evangelium je pokračováním, dalším krokem, sdělením, proč stojí za to modlit se, zpívat a tančit, ale nyní již společně v organismu církve.Úkol není malý, neboť to, co si česká společnost na jedné straně představuje, že je „katolická církev“ a co se asi podle představ veřejnosti odehrává uvnitř kostelů a uvnitř far, a to, co se tam na druhé straně opravdu odehrává a co katolická církev reálně je a co má v popisu práce, jsou dvě zcela odlišné skutečnosti, dva různé světy. Katolická církev, běda, je dnes bita ze všech stran, a co nezvládnou lidé zvenku, zvládají s přehledem lidé zevnitř, katolíci sami. Pekelné mocnosti nás nepřemohou, ty ne. Je nemožné najít dnes na sociálních sítích nějaký text, který by chválil katolickou církev. A přesto, ona potěšení potřebuje. Takže píši tuto knihu. Píši ji o tématu, o kterém se dnes skoro nemluví: o lásce k církvi. Avšak nikoli o lásce k církvi, která se projevuje kritikou církve, píši o lásce k církvi, která se projevuje pro jednou povzbuzením církve, radostí z církve, radostí z toho, že do této party patřím.

Kéž je taková i tato kniha, snad svým způsobem legrační, lehká a nenáročná a snad i svým způsobem vážná. -- z úvodu. I když je každá z povídek z jiného prostředí, jsou spojeny myšlenkami, které jsou pro autora charakteristické. Je to obdiv k Hospodinovu dílu a starost o ně. Je to pokora s jakou má člověk v tomto díle pokračovat. Je to čistý otevřený postoj a láska k lidem. To vše okořeněno troškou humoru.

Kniha vznikla na základě přednášek z náboženství na Biskupském gymnáziu v Brně v letech 1998 – 2001 a je určena především středoškolským studentům. Fascinující dějiny naší existence od velkého třesku po vznik samostatně uvažujících bytostí tvoří bohatý zdroj inspirace pro teologii. Jsme bytosti obdarované nesmrtelnou duší a zároveň jsme bytosti utvořené z hmoty 15 miliard let vzdáleného velkého třesku. Prostým vývojem událostí vznikají ze žhavé výhně počátku vesmíru tvorové schopní složit Devátou symfonii nebo vyzdobit Sixtinskou kapli. Jsme obdařeni nesmrtelnou duší a zároveň jsme stvořeni z prachu země. Jsme tančící skály. Čím víc rozumíme vesmíru, tím více si uvědomujeme nesamozřejmost naší existence, nesamozřejmost objevení se života na Zemi – a především nesamozřejmost vzniku nás samých, bytostí obdařených inteligencí a schopností se tomu všemu divit. Explozivní rozvoj přírodních věd ve 20. století inspiruje i nutí mnohé věřící a nevěřící znovu si klást otázky po důvodech našeho pobývání na Zemi a přehodnotit svůj vztah k sobě, k Bohu, k hledání smyslu života. Nově postulované dogma i nový fyzikální zákon hovoří o Bohu, i když každý jiným jazykem. Studium přírodních věd se tak může na začátku 21. století stát součástí studia teologie, neboť pochopení krásy stvoření otevírá oči pro krásu Stvořitele. Text je spíše doplněním katechismu než jeho převyprávěním.