Nová kniha. Stylizovaný umělecký literárně-fotografický dokument. Napsala ji Barbora Baronová. Nafotila Dita Pepe. Nadesignoval Milan Nedvěd. Zachycuje vyprávění 6 českých žen. Pokouší se otevírat důležitá osobní a společenská témata. Hendikep, prostituce, deprese, rakovina, umírání. Témata, která jsou ve společnosti detabuizovaná, ale jednotlivec na ně neumí v osobní konfrontaci reagovat jinak než stereotypně.
Na projektu jsme pracovali intenzivně 3 roky. Publikace se skládá z 1 textové knihy a 6 fotografických sešitů s výklopkami a lakovanými reliéfními motivy. Obsahuje 342 stran textu a 200 stran fotografií.
Kniha Jany Poncarové Vlastní pokoje přináší dvanáct rozhovorů s českými spisovatelkami, zastupujícími různé generace, literární žánry, přístupy k tvorbě, názorové proudy i strategie přežití (nejen) v umělecké branži. O své zkušenosti bytí spisovatelkou i o podmínkách, ve kterých tvoří, hovoří Kateřina Tučková, Alžběta Stančáková, Anna Bolavá, Kateřina Dubská, Lenka Pastorčáková, Daňa Horáková, Lucie Faulerová, Petra Soukupová, Michaela Klevisová, Simona Martínková Racková, Martina Heš a Karin Lednická. Knihu rámují dvě eseje – autorky publikace Jany Poncarové a nakladatelky a literární dokumentaristky Barbory Baronové, které vedle vlastních zkušeností mapují i realitu českého literárního provozu obecně. Publikaci Vlastní pokojedoprovázejí také stylizované portréty českých spisovatelek, zasazené do kontextu modelů pokojíčků ze sbírek UMPRUM muzea, které připravila fotografka Dita Pepe. Kniha Vlastní pokoje je především praktickou reflexí dvou slavných přednášek britské spisovatelky a nakladatelky Virginie Woolf, které v roce 1929 vydala ve formě eseje s názvem Vlastní pokoj. Věnuje se v něm potřebě žen-spisovatelek disponovat osobním prostorem, časem a penězi k tomu, aby mohly tvořit. Na to, jak se situace píšících autorek změnila téměř sto let od vytvoření intelektuálního konceptu Virginie Woolf, odpovídají ženy v novém titulu Jany Poncarové, parafrázujícím slavný esej.
Ženy o ženách je knížka, která přináší třicet osobních pohledů na dokumentární práci. Zahrnuje rozhovory s filmovými a literárními dokumentaristkami, které otevřeně hovoří o své práci, tvůrčích přístupech, nápadech, etice, postavení žen v dokumentu i vztazích s dokumentovanými osobami.
Kniha filosofky Alice Koubové a literární dokumentaristky Barbory Baronové se zaměřuje na společenskou odolnost prostřednictvím rozhovorů s osobnostmi české společnosti. Úvod Koubové objasňuje kontext resilience, její teoretické pozadí a motivaci pro výběr respondentů. Autorky vedou čtrnáct rozhovorů s patnácti osobnostmi, které se dotýkají témat krize, sociálních změn, systémových opor, strategií zvládání nečekaných událostí, sociálních vazeb, hodnot a kultury, přičemž zohledňují oblast psychologie, ekonomie, práva, vzdělávání, obrany, médií, péče, ekologie, sociální práce, vztahu k menšinám, dezinformací, kultury, genderových témat a nenávistných projevů. Odpovědi respondentů vycházejí z jejich osobní praxe a problémů, jimž čelí, a odhalují klíčové aspekty odolnosti. V kontextu polykrizí současného světa se ukazuje významnost tématu odolnosti v české společnosti. Závěrečná kapitola analyzuje rozhovory a poukazuje na to, že schopnost překonávat nepříznivé situace závisí na mentálním nastavení, zvykových postojích a kultuře vzájemných vztahů. Publikace vznikla ve spolupráci s Filosofickým ústavem AV ČR.
Kniha Hranice lásky je fotograficko-literárním dílem mezinárodně uznávané české fotografky Dity Pepe, která ve třinácti kapitolách zkoumá hranice lásky, trauma jako motivaci k tvorbě a fotografii jako terapii. Dita v chystané publikaci, která je zároveň kreativní částí jejího doktorátu na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, kombinuje umělecký přístup a vědecký výzkum.Na publikaci spolupracovala s řadou zajímavých vědeckých a uměleckých osobností, ale i lidmi, kteří téma analyzovali z čistě osobní perspektivy a zkušeností.Kniha vychází v malém limitovaném nákladu, do prodeje jde pouze 500 kusů knihy – každý je číslovaný a podepsaný, nikdo předem neví, jaké číslo získá. Ve třech knihách je navíc ukryta originální fotografie Dity Pepe. Kniha je dvojjazyčná – hlavní publikace je v češtině, druhá kniha obsahuje anglický překlad. Kniha obsahuje vedle fotografií desítky textů v řadě podob - rozhovory, reportáže, osobní deníky, dopisy, povídky, eseje, pasáže přednášek i odborné texty, kterými Dita ve spolupráci s přizvanými osobnostmi nahlíží různé podoby lásky. Ty prokládá svou fotografickou prací - autoportréty, archivními rodinnými fotografiemi, stylizovanými portréty, fotokolážemi, dokumentární fotografií, zátišími... Pro fotografickou část knihy je typické až obsesivní ohledávání a opakování stejných formálních i obsahových motivů pro posílení pocitu řádu a jistoty, které by sama autorka chtěla ve svém životě mít.
Kniha Děvčata první republiky přináší vyprávění osmi žen, které se narodily a vyrůstaly v době prezidentování T. G. Masaryka, aby poté prožily bouřlivé 20. století – i kus toho současného – se všemi jejich zvraty a proměnami. Na pozadí velkých historických událostí hrdinky knihy studovaly, pracovaly, vdávaly se, zažívaly křivdy komunistického režimu i násilnosti v manželství, musely se vyrovnávat se ztrátami dětí i svých blízkých a dělat náročná životní rozhodnutí.
Příběhy děvčat první republiky pro knihu zachytily spisovatelka Jana Poncarová a fotografka Dita Pepe, která pracovala i s dobovými fotografickými archivy jednotlivých hrdinek.
Monografie fotografky Dity Pepe zahrnující Autoportréty se ženami, Autoportréty s muži, Autoportréty s rodinami. Kniha nabízí snímky pořízené mezi lety 1999 až 2014. Publikace vychází v limitované edici v anglicko-české jazykové verzi. Autoportréty jsou tištěny na papír Munken Polar, přebal tvoří karton s ražbou. Publikace je ručně kompletovaná.
Dita Pepe (1973) ve svých fotografických autoportrétech ukazuje, že je ženou mnoha tváří. Jednou je sebevědomou manželkou bohatého podnikatele, jindy prostou venkovskou dívkou v šátku a květovaném plášti, sedící s obdobně oblečenou babičkou v domově důchodců, potřetí matkou početné romské rodiny, jindy zase afektovaně se usmívající sběratelkou vzácného porcelánu nebo jednou ze dvou sportovkyň, sebevědomě předvádějících svá vycvičená těla v trikotech. Dcera, vnučka, sestra či přítelkyně mnoha žen. Manželka, milenka a kamarádka mnoha mužů. Matka mnoha dětí. Chameleón. Je autorkou desítek precizně inscenovaných autoportrétů, v nichž mění svůj věk, charakter a společenské postavení a přizpůsobuje se lidem, s nimiž se fotografuje. Děl, ve kterých se osobitě prolíná aranžovaná fotografie se sociologickým dokumentem, psychologická charakterizace konkrétních lidí se zobecňujícím obrazem různých kulturních, třídních či genderových stereotypů, "vysoké umění" s pop kulturou, postmodernismus s konceptualismem, sociologický portrét s módní fotografií.
Jedná se o druhý projekt autorek, když poprvé se sešly nad projektem Slečny. Projekt Měj ráda sama sebe je inspirován knihou předního polského sociologa Zygmunta Baumana Umění života zabývající se hodnotami jedinců v postmoderní tekuté době. Dita se pod Baumanovým vlivem rozhodla hledat napříč společenským spektrem – od žen ocitajících se aktuálně v krizi, po ženy, které ve svém životě dosáhly jistého postavení – subjektivní odpovědi na otázky týkající se lidského štěstí, životních priorit, ale také přijímání sebe sama. Součástí knihy je rozhovor se Zygmunten Baumanem.
Stylizovaný literární dokument novinářky Barbory Baronové a fotografky Dity Pepe mapuje prostřednictvím osmi otevřených a umělecky zpracovaných výpovědí fenomén neprovdaných žen v Česku a v Československu ve 20. a 21. století.
Originální autorská kniha, textový a fotografický dokument, umělecká publikace i krásný artefakt. Slečny jsou ambiciózním projektem, který představuje nový přístup k psanému textu, fotografii, knižnímu designu i produkci, navíc s výrazným podílem rukodělné práce (ražba speciálním štočkem, ruční barvení hřbetů narůžovo, individuální skládání přebalů a kompletace knihy). Každá kniha je proto jiná, záměrně a přiznaně vypadající jako starodávná publikace v novém přebalu.
