Markéta Páralová Tardy Knihy

Kniha Kdy vypukne válka nabízí detailní popis vybraných událostí roku 1938 od ledna do října, které předcházely mnichovskému diktátu. Rozhodnutí, jež tehdy byla přijata, měla dalekosáhlé důsledky. Autor se zaobírá zákulisními intrikami, podrobně rekonstruuje diplomatickou síť vazeb, charakterizuje hlavní aktéry, kteří měli větší či menší podíl na průběhu těchto událostí a přijatých rozhodnutích.Knihu lze číst jako politický thriller, přestože vůbec neztrácí svůj vědecký charakter. Autor vychází z bohatých archivních pramenů, memoárů a knih, u čtenářů vyvolává dojem, že jsou přímými svědky popisovaných situací.Kniha se v květnu 2020 dostala do užší nominace na cenu Nike, prestižní polské literární ocenění.

Mohlo se Československo na podzim 1938 ubránit německému útoku? Rozhodli se představitelé republiky správně, když přijali mnichovský diktát, nebo promarnili šanci na vítězství, které mohlo zadržet další Hitlerovu expanzi? Měl německy diktátor vůbec v úmyslu na Československo zaútočit, nebo se stalo oběti jeho triku? Jak si již správně všiml Milan Kundera v Nesnesitelné lehkosti bytí, na tyto otázky lze odpovědět pouze tehdy, pokud bychom takovou možnost vyzkoušeli. Polský historik Piotr M. Majewski rozebírá právě takový scénář. Zamýšlí se nad tím, jak by mohla vypadat konfrontace s Německem, kdyby se Československo rozhodlo bojovat. Jeho knížka však není pojednáním z oblasti alternativní historie. Autor se snaží zhodnotit možnosti československé obrany na základě zkušeností – v České republice málo známých – z polsko-německé války v roce 1939. Představuje také německé válečné přípravy a geopolitickou situaci Československa. Na těchto základech krok za krokem analyzuje, jakou šanci by v hypotetické válce s wehrmachtem měly československé ozbrojené síly. Český čtenář najde v této knize také řadu zajímavých faktů o polské armádě a polské obranné válce v září 1939.

Povstání v Sobiboru začalo signálem, který vyburcoval dav k akci. Skupiny povstalců, dosud skryté, se objevily s improvizovanými zbraněmi. Ti, kteří měli palné zbraně po zabitých nacistech, začali střílet do vzduchu, zatímco ženy a muži křičeli a běželi vpřed. Chaos a nezkrotný dav spěchal k východu z tábora. Sobibor byl nejméně známý z nacistických vyhlazovacích táborů, kde bylo zavražděno téměř 300 000 lidí během několika měsíců. Po úspěšné vzpouře 14. října 1943 nařídil velitel SS Odilo Globocnik zničení důkazů, což vedlo k spálení všech dokumentů. Tím pádem chybí materiály, které by objasnily vznik a fungování tábora. Každé svědectví bývalých vězňů je proto jedinečné a zásadní. Předáváme slovo osmadvaceti přeživším, kteří prošli branou továrny na smrt a navzdory hrůzám se vrátili do života. Jejich příběhy odhalují nebývalé utrpení, smrt a vzpouru, která je zachránila.

Příběh lásky mezi slovenskou židovkou a nacistou z Osvětimi inspirovaný skutečnými událostmi Milena Zingerová, dívka z respektované slovenské židovské rodiny, je v koncentračním táboře Osvětim odsouzena k smrti. Osud jí však dává šanci: Má zazpívat na narozeninové oslavě brutalitou proslulého příslušníka SS Franze Weimerta. V navenek bezcitném muži se jejím zpěvem něco zlomí, takže se o ni začne zajímat. Milenina počáteční nenávist k mladému nacistovi se pomalu mění – a tak se rodí jeden z nejneobvyklejších milostných příběhů holokaustu. Mladý Němec vytáhl z pouzdra Parabellu, nabil a bezmyšlenkovitě lékaře střelil do hlavy. Pressburger padl mrtvý k zemi. Dívka ucítila zápach krve. Tehdy pohlédla na Němce, doktorova vraha. Byl velmi mladý. Nemohl mít víc než dvacet let, možná dvacet dva. Pomyslela si, že je to její vrstevník. Schoval pistoli do pouzdra. I mladý Němec na ni pohlédl. Jejich pohledy se nad mrtvolou lékaře setkaly. Milena vycítila, že má před sebou naprosto lhostejného a bezohledného muže, který by ji zabil stejně chladnokrevně jako starého Pressburgera. „Černá a purpurová vypráví příběh velmi složitého vztahu mezi dvěma mladými lidmi, ale především ukazuje komplikovaný vztah mezi katem a obětí.“ – gloskultury.pl

Prošly bolševickým peklem. Nezlomilo je. „Dodnes nemůžu pochopit, jak jsem to já, taková malá holčička, mohla všechno přežít. Bez táty, bez mámy." V první polovině 40. let bylo do Sovětského svazu násilně deportováno několik set tisíc Polek. Končily coby „nepřátelé lidu" na nucených pracích, v kolchozech, dolech, ve věznicích. Trpěly v neskutečných podmínkách, byly mučeny. Přesto se některé dokázaly vrátit – často už bez svých rodin. Zde je svědectví deseti z nich.

Vzpomínky sedláka (od poddanství do dnešních dní) z pera Jana Słomky jsou mikrohistorickou sondou do venkovského života v okolí Tarnobrzegu na území Haliče, která v 19. století tvořila severovýchodní část rakouské monarchie. Dílo dokumentuje proměny selského stavu, především v souvislosti se zrušením poddanství, včetně hospodářských, kulturních a sociálních změn v každodenním životě. Słomkovy vzpomínky představují cenný historický dokument, který svým plastickým zobrazením venkovského života pomáhá pochopit danou dobu. Ve svých popisech se zaměřuje na způsob obdělávání půdy, chov dobytka, odívání, stravování a mezilidské vztahy. Nepopisuje jen každodenní stereotyp, ale i mimořádné okamžiky, stejně tak i cestu polského rolnictva k národnímu uvědomění v obtížné době, kdy bylo Polsko rozděleno a jednotlivé zábory se vyznačovaly odlišnou dynamikou vývoje.

Kniha je ve světové historiografii prvním kompendiem základních informací o činnosti komunistických bezpečnostních složek ve střední a východní Evropě. Mezinárodní skupina historiků v něm představuje ucelené studie o genezi, organizaci, metodách a směrech činnosti bezpečnostního aparátu v jednotlivých zemích východního bloku, v nichž se bezpečnost řídila podle sovětského vzoru a za účasti sovětských poradců. Praktiky, metody a mentalita sovětské politické policie byly převedeny do bezpečnostních složek států tvořících „vnější impérium“. Jejich funkcionáři se často hrdě označovali jako „čekisté“ a za patrona pokládali Felixe Dzeržinského, zakladatele bolševické Čeky.

Charles Liblau znal dobře nacistické tábory - Osvětim, Březinku, Mauthausen, Melk, Ebensee, protože v nich strávil déle než tři roky, až do osvobození. Popisuje to, co prožil, viděl, zaslechl, zapamatoval si, co ho citelně zasáhlo a utkvělo v jeho srdci a mysli. V jeho slovech není nenávist, touha po pomstě a odvetě, jen obyčejná lidská bolest a rozhořčení nad ponižováním člověka. „Tyto vzpomínky ve mně vzbuzují odpor – vyznává – sepsal jsem je, abych ukázal, jak se člověk choval k člověku.“ Bez emocí popisuje události, při nichž tuhne krev v žilách, jako kdyby byl jejich komentátorem a ne přímým účastníkem. Má velké štěstí. Dostává se z téměř bezvýchodných situací. Hladový, špinavý, vystrašený a otrhaný, přesto dokáže vnímat bídu a utrpení druhých. Jeho vyprávění o táborovém životě prostřednictvím postojů a chování těch, kteří vězňům přímo veleli, ukazuje v jasném světle mechanismus nacistického stroje. Představuje kápa z Osvětimi co možná nejobjektivněji, s některými se dokonce snaží soucítit, protože byli chyceni do hrozivé pasti. Tato autorova hluboká humanistická citlivost dokazuje, že člověk si i v nelidských podmínkách Osvětimi a Březinky mohl zachovat vlastní tvář, důstojnost a zůstat člověkem až do tragického konce, který mu připravil nelítostný osud.

Šokující vzpomínky žen, které prošly peklem německého nacistického vyhlazovacího tábora Osvětim-Březinka. Kniha vznikla na základě rozhovorů autorky s každou z hrdinek. Leokadia Rowińská se do tábora dostala v třetím měsíci těhotenství. Vzpomíná na kruté zacházení s ženami, nastávajícími matkami. Ireneusz, tak svého syna pojmenovala, se stal nejmladší obětí pochodu smrti. Pochovala ho v krabici od špaget. Urszula Koperská se do tábora dostala jako osmileté dítě. Vypráví o hladu, stesku a strachu. Její vzpomínky jsou příběhem každého dítěte v Osvětimi. Walentyna Nikodemová byla v Osvětimi svědkem častého bestiálního chování esesmanek. Právě ona se na konci války střetává s jednou z nejkrutějších vražedkyň a zasadila se o její popravu. To jsou jen některé z příběhů, ale žádný z nich by neměl být zapomenut. Nezapomínejme na děvčata, která tímto táborem prošla. Spatřila v něm obrazy, za něž by se nestydělo ani peklo. Ty se navždy zapsaly do pamětí obětí nacistických zločinů. Nezmizí, nepominou. Budou v nich sídlit až do konce. Ve vzpomínkách. V nočních můrách.

Jedno město, dva příběhy oddělené časem. Od autora bestselleru Černá a purpurová. V roce 1932 přichází do Gliwic mladý učitel Martin Weber, kterého si rychle oblíbí studenti, továrníci i místní slezsko-německá elita. K moci se ale dostávají nacisté – a tak nastává nevyhnutelný konflikt. V současných Gliwicích nastupuje na prestižní školu ambiciózní učitel Marcin Burdyga. Studenti si ho také zamilují, ale kolegové ho mají za potížistu. Když jeden z jeho studujících zmizí, vydává se ho na vlastní pěst hledat. Odhalí během strhující cesty časem i tajemství neuvěřitelné historie Gliwic?

Dva gymnazisté z malého městečka nedaleko Londýna. Josephine, vzorná dívka z takzvané dobré rodiny, a Chase, hoch, o němž lze říci mnohé, ale rozhodně ne, že je dokonalý. Stejně tak i Chaseovo rodinné zázemí by se stěží dalo označit za dobré – jeho matka vždy věnovala více pozornosti drogám a alkoholu než svému synovi.Tuto dvojici mladých lidí zdánlivě nic nespojuje, kromě místa bydliště a školy. Avšak něco společného přece jen mají. Oba se, každý svým způsobem, snaží vypořádat se samotou.Skrývají se za maskou lhostejnosti a tají před světem svou pravou, citlivou tvář. Narazí na sebe náhodou a vývoj událostí ukáže, že se před sebou pomalu navzájem odhalují, možná dokonce víc, než by si přáli. Má to vůbec smysl, když Josie z Chaseova světa zanedlouho zmizí?Seznamte se s příběhem, který na platformě Wattpad získal uznání více než 400 000 čtenářek!

Šokující příběhy z druhé světové války.Rok 1946, Świdnica. Do města přijíždí transport vězňů – bývalých esesmanů, katů v koncentračních táborech. Mezi nimi se nacházejí i strážní z koncentračního tábora Gross-Rosen, které zajali spojenci a Sověti v roce 1945. Začíná zdlouhavé vyšetřování, v němž se jim polská prokuratura snaží prokázat vinu. Tisíce stran dokumentů, stovky svědků, hodiny líčení a měsíce čekání na vynesení rozsudku. Z dnešního pohledu jsou tyto procesy přirovnávány k soudu s válečnými zločinci v Norimberku. Popisované případy ukazují neznámou tvář koncentračního tábora Gross-Rosen. Homosexuální kápo, který zneužíval nezletilé chlapce, židovský kápo, jenž dokázal být krutější než němečtí esesmani, sadisté, kteří neměli zábrany zabíjet všemi dostupnými prostředky. To je jen část pravdy, kterou se podařilo odhalit během świdnických procesů v polském takzvaném „malém Norimberku“.

Malá princezna je doplněním klasického vyprávění o malém chlapci ze vzdálené planety. Tentokrát je však hrdinkou příběhu holčička. Malá princezna se na své cestě vesmírem setkává s neuvěřitelnými postavami a nakonec i s legendární americkou pilotkou Ameliou Earhartovou, která měla zahynout za záhadných okolností. Prožijte s touto dvojicí kouzelná dobrodružství, naučte se naslouchat svému vnitřnímu hlasu a přijmout vlastní zlobu a rebelství. Tato kniha dodá odvahu a pomůže vám roztáhnout křídla.

Strhující příběh novináře, který odhalil světu šokující pravdu o hladomoru na Ukrajině Muž, který viděl příliš - neobvyklý příběh novináře, který jako první sdělil světu šokující pravdu o hladomoru na Ukrajině. Ve třicátých letech 20. století uskuteční mladý novinář Gareth Jones několik cest do komunistického impéria. Jako jeden z mála lidí ze Západu odhalí šokující pravdu o situaci obyvatel SSSR. Hovoří s členy státního aparátu, ale i s obyčejnými lidmi – dělníky a rolníky. Na vlastní oči vidí sovětské zločiny a na Ukrajině vyslechne lidi umírající hlady. Brzy se také dozvídá o projevech kanibalismu. Po návratu na Západ sděluje světu pravdu o „komunistickém ráji“. Je štván zkorumpovanými novináři, kteří se snaží zpochybnit věrohodnost jeho zpráv. Po několika letech za nevyjasněných okolností umírá. Stane se tak proto, že odhalil pravdu? Gareth Jones jako jeden z prvních porozuměl mechanismům vládnoucím světu v třicátých letech: zrodu diktátorských režimů nebo rozvoji propagandy. Předpověděl útok na Polsko a válku Sovětů s nacisty. Způsob, jímž měl být umlčen, inspiroval dokonce Georga Orwella během psaní románu Farma zvířat. Příběh Garetha Jonese ztvárnila v politickém thrilleru Pan Jones režisérka Agnieszka Holland, která byla třikrát nominovaná na Oskara. V mezinárodním obsazení filmu se objevili zahraniční hvězdy jako James Norton, Vanessa Kirby a Peter Sarsgaard. Film se promítal v kinech od října 2019.

Odsouzeni k bolesti je typickým příkladem polského New Adult, který je manifestem lásky navzdory rozdílům. Lásky překračující veškeré hranice, která je nebezpečná, fascinující, vášnivá a nese v sobě kontroverzní prvky. Tento odzbrojující příběh neonacisty a klidné gymnazistky s židovskými předky, jež v nitru skrývá bolestné prožitky, v Polsku dobyl srdce celých zástupů mladých čtenářů. Jejich cit od začátku neměl právo na naplnění. Ale nemůže láska zvítězit nad přesvědčením? Může ten příběh mít šťastný konec? Autorka čtenáři nabízí víc než jen emocionální houpačku. Vyhýbá se lacinému moralizování, uvádí jej do světa neonacistů a rasistické ideologie a snaží se pochopit její motivaci.

Česká republika nelítostným pohledem polského novináře. Už dost bylo sentimentu a růžových brýlí. Opravdu je Česká republika ráj na zemi, jak se mnozí domnívají? Polský novinář a bohemista Michał Zabłocki ve svých provokativních reportážních úvahách neukazuje chalupářskou idylu, ale rýpe do českého rasismu, alkoholismu, korupce či bolavých míst nedávné historie. Možná, že i srdce Evropy někdy krvácí… Pohlédněte do nastaveného zrcadla, které sice nehází příjemné odlesky, ale může mít katarzní účinek.

Během předvánoční návštěvy v domově pro seniory se malý Ríša seznámí s panem Josefem a poslouchá příběhy z jeho dětství. Prohlíží si také vánoční stromeček, v jehož ozdobách se skrývají tajemství a vzpomínky na dávné časy. Vánoční ozdoby ho přenášejí do zimního světa dobrodružství Josefa a jeho sourozenců… Kouzelný vánoční stromeček je dojemný příběh o citlivém chlapci, který díky novému příteli začíná věřit ve vánoční kouzlo.

Druhý díl nekorektní série, v němž Piotr Zychowicz čtenáře opět nutí přemýšlet a přehodnocovat události, o nichž se tvrdívá, že jsou zcela mimo diskusi. Bolševismus byl horší než nacismus, Stalin horší než Hitler. Pro potvrzení této teze existují přesvědčivé argumenty. Piotr Zychowicz popisuje zapomenuté kruté zločiny páchané Sověty a zpravodajskou válku mezi Druhou Polskou republikou a Sovětským svazem. V knize Sověti dává prostor příběhům o velkých provokacích KGB a krvavých čistkách, o násilnících v Rudé armádě, kanibalech v gulazích. Věnuje se i mýtům Velké vlastenecké války, které slouží jako základ k instrumentalizaci dějin v současné ruské politice.