Tomáš Akvinský Knihy

Podtitul: Úvod do četby sv. Tomáše Akvinského Tato knížka vznikla na základě autorových zkušeností získaných na filosofické fakultě UK v Praze v letech 1990–1992: v její první části se S. Sousedík pokouší přístupnou formou objasnit některé základní termíny, myšlenkové postupy a nauková stanoviska, jejichž znalost je předběžnou podmínkou pro úspěšné studium děl T. Akvinského. Autor vykládá to, nač studující při četbě starých filosofických textů nejčastěji naráží, a osnovu výkladu vyvozuje z požadavku postupovat od snazšího k obtížnějšímu. V druhé části knížky jsou překlady vybraných ukázek z děl sv. Tomáše. Odpovídají věcně tomu, o čem pojednávají přednášky v předchozí části knihy. Jako poslední text je zařazen autorův nový překlad známého spisu O jsoucnu a bytnosti spolu s latinským originálem (De ente et essentia).

Tato dvě opuscula patří mezi Tomášova kázání. Díky nim si můžeme představit Tomáše Akvinského nejen jako scholastického učence, ale především jako světce. Jeho cílem bylo vést posluchače ke svatosti, a tomu odpovídá jazyk a styl těchto kázání - konkrétní, určovaný denní zkušeností a úctou k Božímu slovu. Díky své hloubce a jasnosti k nám jeho homilie promlouvají i dnes.

Výběr otázek z Teologické Sumy. Další výběr textů z Teologické sumy (ST I, ot. 44-49) si všímá filosofických aspektů nauky o stvoření. Hlavními náměty jsou kauzalita, stvoření z ničeho, otázka počátku světa, téma rozmanitosti věcí v našem světě a otázka zla. Úvod a překlad Tomáš Machula.

Traktát o svátosti eucharistie je posledním úplným traktátem Teologické sumy (STh III, q. 73–83). Tomáš ho s velkou pravděpodobností sepisoval na podzim roku 1273, krátce předtím než se po hluboké duchovní zkušenosti, jíž se mu dostalo právě při slavení eucharistie, definitivně odmlčel. Lze ho tak pokládat za jakousi Tomášovu teologickou a duchovní závěť. Tomáš se v něm nejprve zabývá eucharistií jakožto svátostí. Ptá se, jakým způsobem se obecný pojem svátosti vztahuje právě na eucharistii a jaká je její materie a forma. V této části probírá otázky týkající se svátostné proměny, způsobu, jímž je Kristus pod svátostnými způsobami přítomen, a akcidentů, totiž vnější podoby chleba a vína, u nichž při konsekraci k žádné zjevné změně nedochází. Dále pojednává o účincích eucharistie v řádu milosti, o těch, kdo eucharistii přijímají a kdo ji vysluhují, a nakonec rozebírá liturgické obřady, jimiž se eucharistie slaví.

Další z Questiones disputae svatého Tomáše. Překlad, úvod a výkladové poznámky Tomáš Machula. Otázky o duši se týkají především vztahu těla a duše, podobnosti člověka a andělů a možností poznání separované duše.

V První části Sumy, poté co Tomáš pojedná o teologii a důkazech Boží existence, věnuje svoji pozornost otázkám o Boží esenci. Z této části pocházejí i dvě otázky, jež tvoří obsah předkládaného svazku (STh I, q. 12–13). Tomáš se v nich zamýšlí nad problematikou lidského poznání Boha a výpovědí o Bohu. Nejprve se ptá, zda je možné přirozenými silami poznat Boží esenci, tedy Boha takového, jaký je, a zda je možné jeho esenci celou plně nahlédnout. Dále se zabývá možnostmi slovního vyjádření našeho poznání Boha, zkoumá, jakým způsobem lze hovořit o Bohu, abychom tuto realitu při vší její komplikovanosti pojmenovali co nejpřesněji.

Pojednání křesťanského teologa 13. století o problematice duše a těla a jejich vztahu. Výběr ze Sumy teologické. Komentovaný překlad. V úvodu studie o Tomášově pojetí duše.

Jak lze dobře vidět, Tomáš nepostupuje přísně od přirozené etiky k nadpřirozené morální teologii. I když obě perspektivy rozlišuje, tak se u něj v jistém smyslu prolínají. Přirozeně získané ctnosti a nadpřirozeně vlité Boží dary mají sice jiný původ, ale týkají se stejného člověka, který je povolán k následování dobra nejen na rovině přirozené, ale i k otevřenosti vůči nadpřirozené pomoci shůry. Trojice kvestií, které se tento svazek věnuje, není ovšem pouze jakousi kolekcí tří nesouvisejících témat, které se jakoby nedopatřením ocitly mezi traktátem o ctnostech a traktátem o hříchu. Dary Ducha svatého jsou habity, takže navazují na pojednání o ctnostech jako jakýsi úvod do tématiky nadpřirozených habitů, která bude pak dále rozvinutá v pojednání o ctnostech teologických. Na dary pak navazují blahoslavenství a plody Ducha, které už nepatří mezi habity, ale spíše mezi úkony. V tomto případě jde o lidské úkony vycházející z působení Ducha svatého v duši člověka. ... (Z úvodní studie)

Výběr otázek z Teologické sumy. Slovo láska je velice mnohoznačné. Existuje mnoho druhů a způsobů lásky a také veliké množství pokusů lásku vysvětlit. Zcela jiný pohled se otevírá, když lásku nechápeme jen jako dílčí projev člověka, ale jako hlubokou zkušenost, zasahující celého člověka, v níž dáváme druhému všechno, co máme, i všechno, co jsme. Do takové lásky nás uvádí teorie lásky Tomáše Akvinského. Autor poznal lásku v celé její hloubce i v jejích nejvyšších podobách. Ale svou existenciální zkušenost vyjadřuje jazykem, který je nezvyklý a někdy nesnadný. Jeho výklad je podivuhodně objektivní a vyznačuje se přesností rozlišování, která nám dnes často chybí. Ale kdo pod hlínou a kamením Tomášova filosofického jazyka objeví živý pramen a jiskřivé světlo lásky, jistě dá zapravdu význačnému polskému filosofovi Stefanu Swieźawskému, podle něhož málokdo psal tak mnoho a tak hluboce na téma lásky jako Tomáš Akvinský.