Edwin Muir
Edwin Muir (15. 5. 1887 Deerness – 3. 1. 1959 Swaffham Prior) byl skotský básník, prozaik a kritik. Pocházel z Orknejských ostrovů, mládí prožil v Glasgowě, kde se zajímal o sociální problémy. Za války začal psát pro časopisy a po sňatku se spisovatelkou Willou Andersonovou se usadil v Londýně. Finanční úspěch sbírky aforismů We Moderns (1918, My modernisté) mu umožnil cestovat a žít několik let na kontinentu, včetně ČSR. Po návratu vydal First Poems (1925, První básně) a Chorus of the Newly Dead (1926, Chór právě zesnulých). Za pobytu ve Francii napsal podstatné části tří románů: The Marionette (1927, Loutka), The Three Brothers (1931, Tři bratři) a Poor Tom (1932, Chudák Tom), které odrážejí jeho oblíbené téma – hledání ztraceného ráje dětství. Úspěch mu přinesly i překlady z evropských lit., zvl. Franze Kafky a Liona Feuchtwangera. Byl významným členem PEN-klubu a r. 1935 vydal studii o současném Skotsku Scottish Journey (Skotská cesta). V poezii, které se nejvíce věnoval, využíval symbolismus k formulování osobní vize pádu člověka a jeho vyhnání z ráje, nedosažitelné touhy po dětství a proniknutí do nekonečného vesmíru. Sbírka Variations on a Time Theme (1934, Variace na téma času) je sérií básní o věčnosti i víře v přežití, zatímco Journeys and Places (1937, Cesty a místa) jsou symbolickým hledáním v čase. Válka a pesimismus dominují v The Narrow Place (1943, Těsné místo), kde v básních Scotland 1941 a Robert the Bruce staví do protikladu dávnou slávu a vznešenost své země s její národní zkázou způsobenou vnitřní rozpolceností a nábož. fanatismem. V The Voyage (1946, Plavba) se znovu vrací k tématu symbolické cesty člověka životem. Uznávané postavení mu zajistila sbírka The Labyrinth (1949, Labyrint), v níž vynikly zvl. básně The Transfiguration (Proměna), The GoodTown (Dobré město) a The Interrogation (Výslech). Od r. 1945 působil Muir v Praze jako ředitel Britského ústavu při Britské radě a přednášel externě na Karlově univerzitě, ale po únoru 1948 musel ČSR opustit. Po krátkém pobytu v Římě se vrátil do Skotska jako rektor Newbattle Abbey College; k jeho studentům, které podněcoval k lit. tvorbě, zde patřili G. M. Brown a T. Scott. V l.1955-56 se stal hostujícím profesorem na Harvardově univerzitě. Po návratu se usadil poblíž Cambridge, kde vznikla poslední sbírka One Foot in Eden (1956, Jednou nohou v ráji); báseň The Horses (Koně) je nejen apokalyptickou vizí války a zkázy, ale i oslavou důstojnosti ušlechtilých zvířat a jejich vztahu k člověku. Muirova poezie, většinou vzniklá z hluboké zkušenosti i vize člověka, vrhá nejen světlo na jeho dobu, ale nabývá i univerzálního významu; v tom je právě její velikost. Podobně jako W. Wordsworth i Muir směřoval zdánlivě k prostotě jazyka a stylu nedotčeného moderními inovacemi. Postupně s věkem stále dokonaleji ovládal básnický jazyk i veršové formy a rozvíjel své filosofické představy. Je autorem i několika literárně kritických studií: The Structure of the Novel (1928, Struktura románu), Essays on Literature and Society (1949, Eseje o literatuře a společnosti) aj. Kontroverzní práce Scott and Scotland (1936, Scott a Skotsko), kde říká, že „Skotsko může vytvořit národní literaturu, bude-li ji psát anglicky“, popudila některé jeho přátele a vedla k rozchodu s H. MacDiarmidem. Pozoruhodným obrazem jeho života a doby je An Autobiography (1954, Autobiografie).
Slovník spisovatelů