Román současné německé autorky, který je plný vzpomínek, smíchu i slz. Iris naprosto nečekaně podědila dům po babičce. Jako dítě tu trávívala všechny letní prázdniny, hrávala si tu se svou sestřenicí Rosmarie a její kamarádkou Mirou. Ten den, kdy se ale Rosmarie stane onen osudový úraz je všechno jinak, nic nebude jako dřív. Iris se do domu coby dítě už nikdy nevrátí, tři sestry (tety a matka) se, zdá se, navždy rozejdou a babička Bertha spolu se svými jablky i zavařeninami bílého rybízu bude navždy zapomenuta. Naštěstí se naše životy mění, špatné vzpomínky blednou a zůstávají ty sladké a láska čeká někdy i tam, kde by ji jeden vůbec nehledal. Obrazy z minulosti vyblednou a nakonec se vyloupne ostře a výrazně současnost i budoucnost.
Katharina Hagena Knihy
Katharina Hagena se ve své tvorbě věnuje hlubokým psychologickým ponorům a zkoumá složitost lidských vztahů. Její styl se vyznačuje precizností a hudebností jazyka, který dokáže vytvořit sugestivní atmosféru. Často se zabývá tématy paměti, identity a vlivu minulosti na současnost. Hagena píše s citem pro detail a vytváří postavy, které jsou uvěřitelné a emocionálně rezonující.







Během jedné bezesné noci Ellen přemýšlí o událostech, které ji zavedly až tam, kde se nyní nachází — do velkého, neznámého města, kde žije sama s dcerou Orlou a pracuje ve výzkumném centru spánku, zatímco sama spát nedokáže. Před sedmnácti lety žila ve své rodné vesnici Grund poblíž Rýna, obklopené lesy. To léto strávila s Andreasem, který byl jejím nejlepším přítelem už od dětství, a se svojí první láskou, Lutzem. Lutz přijel do vesnice s otcem teprve nedávno, poté co se jeho rodiče rozvedli. Na konci léta je Ellen těhotná, čeká Orlu, Lutz zmizel a Andreas přestal mluvit. Ellen se do Grundu vrací po sedmnácti letech spolu s dcerou, až když její matka leží na smrtelné posteli. Tajemství minulosti začnou pomalu vyplouvat na povrch. Ellen v Grundu pozná náměsíčného Benna, který se zabývá příběhem dezertéra, jenž se před sto lety ukrýval v okolních lesích. Ellen se po dlouhé době znovu toulá po lesích s milencem, jako to léto, kdy se všechno změnilo. Ellen také potká starou paní Marthe, která se do vesnice právě přistěhovala. Netuší však, že je to Lutzova matka. Marthe se nikdy nevyrovnala se synovým zmizením a je přesvědčena, že ať už se mu stalo cokoli, má to něco společného s Ellen. Nikdo by se nenadál, že tato stará žena v tichosti sleduje všechny okolo sebe a že se rozhodla jednat…
Seit ihre Mutter ihr das Schwimmen beigebracht hat, fährt Katharina Hagena fast jeden Sommer mit ihrer Familie nach Spiekeroog. Mit geschlossenen Augen kann sie noch immer die verschiedenen Wege zum Strand am Duft erkennen. Hagena erzählt vom Baden bei Meeresleuchten, vom Zeltplatzkiosk als Ort der Verheißung und von einem Sand, der beim Darübergehen aufschreit. Sie berichtet von vergeblichen Bernsteinsuchen, der Heilkraft von Strandkörben bei gebrochenem Herzen, von Schiffsunglücken, Seenebel und dem Verschwinden der Wellhornschnecke. Hagenas Erinnerungen und Gedanken schärfen die Sinne für die Zerbrechlichkeit der einzigartigen Insel und sind zugleich ein Nachdenken über Sprache, über das In-Worte-Fassen dessen, was nicht bleibt, seien es eine Sandbank, der Geruch von Strandwermut oder das möwenfarbene Haar ihrer Mutter.
Herzkraft
Ein Buch über das Singen
Eine literarische Erkundung der Wirkmacht des Singens von der Bestsellerautorin Katharina Hagena. Singen macht stark und zugleich verletzlich. Singen stiftet Frieden und befeuert Kriege. Singen ist Schmerz und Freude, Widerstand und Wiegenlied, Bühne und Dusche, Willkommen und Abschied, Leben und Tod. Das Lied hat seinen Ursprung in der Liebe, und die Literatur hat ihren Ursprung im Lied. Denn im Schreiben wie im Gesang wird das Innerste nach außen getragen. Aber nicht nur diesen Zusammenhang erkundet die Autorin und Literaturwissenschaftlerin Katharina Hagena. Sie richtet den Blick auch auf die Musik, Physiologie, Soziologie, Kulturgeschichte und das, was mit uns geschieht, wenn wir anfangen zu singen. Dieser Band ist eine mitreißende Gesamtkomposition, die man liest, hört und fühlt.
Was die wilden Wellen sagen
Der Seeweg durch den Ulysses
'Ich würde gern mal was Kleines übers Meer schreiben', hat James Joyce gegen Ende seines Lebens einmal gesagt. Längst hatte er zu diesem Zeitpunkt mit dem Ulysses nicht nur den wichtigsten Roman des zwanzigsten Jahrhunderts vorgelegt, sondern auch ein Buch, das sich bei genauerem Hinsehen von der ersten bis zur letzten Seite als meerdurchrauscht und sturmumtost entpuppt. Im Ulysses erzählt Joyce einen Tag im Leben des Annoncenverkäufers Leopold Bloom, der sich auf eine Irrfahrt durch die Straßen und Kneipen Dublins begibt. Während das Wasser dabei auf der ersten Seite lediglich in einer Rasierschüssel schwappt, brandet schon bald Brecher um Brecher an, taumeln hungerschwere Möwen durch den Himmel, tanzen Sirenen in Seidenstrümpfen, spinnen Vollmatrosen Seemannsgarn, steigen, wirbeln, toben Sintfluten, Maelströme, Wasserhosen; kurz: Joyce zelebriert 'die skrotumzusammenziehende See' – und zwar mit allem, was dazugehört. Joyce-Expertin Katharina Hagena, die sich ganz der Ergründung des schier unergründlichen Ulysses verschrieben hat, eröffnet mit dem Seeweg eine ebenso abenteuerliche wie höchst vergnügliche Reiseroute durch das gewaltige Jahrhundertwerk – und erfüllt Joyce en passant einen sehnlichen Wunsch: 'Dass endlich mal jemand sagt, dass das Buch verdammt lustig ist.'
L'Envol du héron met en scène une série de personnages liés sans le savoir par un douloureux secret. Marthe n'a jamais renoncé à retrouver son fils, disparu il y a dix-sept ans alors qu'il passait l'été dans le bourg de Grund. Ellen ne s'est jamais vraiment remise du départ inopiné de son amant alors qu'elle était enceinte de lui. Andreas, ami d'enfance d'Ellen, est devenu une sorte d'original privé de parole, qui arpente les rues de Grund à la recherche de papiers et de notes égarés. Autour de ces trois personnages hantés par la disparition gravitent amis, amants, proches qui, eux aussi, apportent leur lot de souffrances. Le personnage de Heidrun, la mère d'Ellen, plongée dans le sommeil trompeur du coma au terme d'une période de démence sénile, est comme l'image de cet impossible oubli qui sape les existences.
Une salle d'attente chez le médecin, cinq personnes, qui ne se connaissent pas. L'une d'elles commence à dérouler en pensée le fil imaginaire de leurs histoires. Naît ainsi un entrelacs d'existences fictives qui se font écho, comme autant de variations sur un même thème. Il est question d'attente, d'absence et de disparition, de recherche et de nostalgie. Et toutes ces histoires que la narratrice se raconte la mènent vers la sienne, tout aussi fictive peut-être. Les contrées désertes du Canada sont le décor de ces errances, qui finissent par se rejoindre dans la contemplation des aurores boréales, dans la quête plus ou moins consciente de la musique des sphères et de l'harmonia mundi. Un roman tout à la fois grave et léger, triste et ludique, drôle et extravagant, subtilement tissé d'échos, de résonances et de réminiscences. Le Bruit de la lumière est le troisième roman de Katharina Hagena, l'auteur du phénomène éditorial international Le Goût des pépins de pommes.

