Taky vás někdy napadlo, že máme mezi kategoriemi “domov” a “zahraničí” ještě Slovensko? Nejen srdeční záležitost, okouzlení Tatrami, přírodou a srdečnými lidmi, ale i prostor pro sebereflexi a inspiraci? Pak by vás mohla zaujmout tato kniha se 100 černobílými obrázky. Dalších 401 barevných fotografií seřazených podle knihy do sedmnácti kapitol najdete na webu autora.
Vraždy, které vzbuzují hrůzu a zděšení, páchají většinou zločinci, kteří své bestiální znamení nemají bohužel vypálené na čele. Kriminální příběhy o zabijácích ukazují, že se jim dařilo překvapit svou oběť a unikat spravedlnosti hlavně díky tomu, že vypadali normálně.
Před více než deseti lety našel Libor Michalec na půdě dědečkova domu bednu s „pokladem“ – dopisy z první světové války. Posílal je praděda František Michalec své ženě Anně v letech 1914–1918 téměř denně. František Michalec velel zásobovacímu oddílu a bojů se přímo nezúčastnil. O to zajímavější jsou jeho postřehy z týla. Kvůli cenzuře nazývá palbu dělostřelectva „muzikou“, píše, jak připravit koně na veterinární prohlídku, jak se chovat při setkání s vlky nebo o schopnostech kuchařů. Popisuje válečné Vánoce i dvě manželčiny návštěvy za frontovou linií. „Svou“ válku také fotografoval. Na snímcích defilují zásobovací kolony v krkolomných kopcích, koně, civilní obyvatelstvo a vojáci – jak se holí, vaří v polní kuchyni nebo koupou v řece Sávě. Výběr z korespondence a fotografií doplnil Libor Michalec vlastními postřehy z putování v pradědových stopách a obohatil připomínkou některých ikonických momentů první světové války.
Kniha přibližuje čtenářům známé osobnosti, jejich názory a postoje k různým věcem formou rozhovorů. Rozhovory českého novináře se známými osobnostmi, s herci, spisovateli a skladateli, např. s Jiřím Bartoškou, Gabrielou Deméterovou, Ludvíkem Vaculíkem aj. Ti ve svých odpovědích prozrazují své životní postoje, co mají rádi či neradi, dále jaký mají vztah ke své rodině, práci, koníčkům a zálibám apod.
Výběr fotografií publikovaných během šestileté existence časopisu Koktejl.
Částečně autobiografický příběh mladého reportéra z atraktivního novinářského prostředí. Martin a Jan jsou kamarádi z vojny. Jan se chce věnovat novinářství a začít u regionálního tisku a Martin, rodák z Ústí nad Labem mu poskytne byt. Jan se přes případy současné kriminality vypracuje, stává se mediální hvězdou a zakládá vlastní časopis Globus, kam k němu přechází i Martin. Nedořešené případy z éry v předchozích novinách, ne zcela čisté kontakty s podsvětím a především nenávist některých mocných - to vše se obrací proti Janovi a způsobí vytunelování Globusu. Majitel časopisu se zhroutí a nastupuje Martin, aby bývalému kamarádovi pomohl a očistil ho.
Byl jedním z nejlepších reportérů prvního českého luxusního magazínu o cestování, vzniklého po sametové revoluci z nadšení pár kamarádů. Navštívil přes čtyřicet zemí světa, oženil se se svou studentskou láskou, zrekonstruoval rodinný dům, stal se zástupcem šéfredaktora i otcem dvou dcer. Pak přišel pád. Měl podobu schizofrenie – Sametového Heroda škrtícího plyšovou prackou a nemilosrdně ničícího identitu, sny, plány a naděje. Dva pokusy o sebevraždu, ztrátu prestižní práce i kus sebe samého, pochyby o smyslu existence, zápas o udržení důstojnosti a rodiny, život na sinusoidě euforických vrcholků a propadů do nejhlubší deprese popisuje Libor Michalec s mrazivou věcností a bolestnou upřímností jazykem hovorovým a nic nezastírajícím. Syrovost výpovědi vybízí ke srovnání s hollywoodským zpracováním příběhu loni zesnulého amerického matematika Johna Forbese Nashe mladšího, držitele Nobelovy ceny za přínos k teorii her, rovněž bojujícího se schizofrenií (film o jeho osudu se jmenuje Čistá duše). Konfrontace s hýřivým bohatstvím autorova vnitřního světa a originalitou jeho myšlenek jako produktů chorého – podle našich měřítek – mozku pak může zvlášť kreativně založeného čtenáře upomenout na výrok z Matoušova evangelia: Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království nebeské.
