Tento francouzský básník a dobrodruh se ve 19 letech přestal věnovat poezii. Po své předčasné smrti se stal neoddělitelným mýtem francouzského gay života. Rimbaudova poezie, částečně psaná ve volném verši, se vyznačuje dramatickým a imaginativním viděním. Jeho díla patří k nejoriginálnějším v rámci symbolistického hnutí. Básník se sám označoval za vizionáře, který se takovým musí stát. Jeho nejslavnější dílo, báseň "Opilá loď", je alegorií duchovní cesty.
Kniha o jednom z „prokletých“ a jeho veršů sestavená Lumírem Čivrným, který je také autorem úvodní studie o Rimbaudovi a překladatelem dopisů z básníkovy korespondence. Verše, Iluminaci a Sezónu v pekle přeložil Vítězslav Nezval. Kniha je doplněna dobovými fotografiemi, kresbami a dokumentárním materiálem, takže je výborným prostředkem k seznámení se z životem a dílem básníka, který patřil k zakladatelům nejen francouzské, ale i světové poezie.
Výbor poezie Jeana Arthura Nicolase Rimbauda (1854-1891) ve vynikajících překladech Vítězslava Nezvala přináší také nejslavnější Rimbaudovy básně Má bohéma, Opilý koráb, Samohlásky nebo Román.
Souborné vydání Rimbaudova básnického díla doplněné o všechny do té doby nalezené texty a zlomky. Obsahuje oddíly: Básně, Pouště lásky, Iluminace, Na čas v pekle, Školní úloha. 2. vydání (poprvé byla kniha vydána v témže roce v Odeonu).
Iluminace ; Dopisy vidoucího
Iluminace, obsahující čtyřicet básní v próze a dvě básně ve volném verši, je text uhrančivé krásy, v níž se hroutí hradba mezi realitou a halucinací. Rimbaud je napsal mezi 17. a 19. rokem a poprvé je bez jeho vědomí (ačkoli byl ještě naživu) vydal Verlaine v roce 1886. Sezóna v pekle, napsaná v devatenácti letech, je jakousi Rimbaudovou duchovní autobiografií, jejíž poslední část „Sbohem“ je považována za autorovo rozloučení s básnickou tvorbou. Dva Dopisy vidoucího jsou výrazem Rimbaudova vizionářského přesvědčení a snad nejlépe je charakterizují slova: „Vedle mne jste všichni jenom básníci“.
Výbor z poesie jednoho z předních básníků Francie minulého století, jehož dílo znamenalo v údobí revolučních změn skutečný přelom ve francouzském a později i světovém umění.
Prózy francouzského "prokletého básníka", jedna sbírka, fragmenty a výběr z korespondence.Zvláště fragmenty, shrnuté v oddíle Pouště a lásky a potom první práce, mezi které patří Srdce pod klerikou, jsou strhujícím obrazem básníkova obnaženého srdce a duše. Hluboce prožívaný rozpor mezi společenskou situací občanské války a marasmu ducha a mezi světem a životem podle Písma je zdrojem utrpení, které se odráží v básníkových myšlenkách. Svazek uzavírá několik ukázek z korespondence s Verlainem.
Žánr básní v próze, pohybující se v krajně kultivované podobě na pomezí poezie, esejů, maxim i starých rytin, se u nás příliš nepěstoval. Pro připomínku mohou padnout jména Víta Obrtela nebo Jana Vladislava a před nimi – jak jinak – Jaroslava Vrchlického. Jejich domovem je Francie. Antologie Plameny v zrcadle sleduje jejich proměny od Baudelaira přes Rimbauda, Mallarméa a Prousta až k Jacobovi a Reverdymu. Mají být „klenotem“ a „líbezným šerosvitem života“, zároveň však dovedou s radioaktivní intenzitou vyjadřovat vnitřní či vnější životní zážitek či zachytit výmluvný střípek krvavě vážné životní epizody. V literatuře reprezentují v čiré podobě řád a tvar.
Třináct ilustrátorů, třináct básní Arthura Rimbauda, třináct originálních komiksových zpracování Rimbaudovy poezie z nejranějšího, tuláckého období . Myšlenka převést poezii do obrazové, komiksové podoby se ukázala jako zdařilý způsob, jak představiit poezii mladším čtenářům.
Slavný a pro nejmladší české básníky po první světové válce objevitelský význam mající překlad plejády francouzských básníků od Ch. Baudelaira přes generaci „prokletých" až k vrcholům symbolismu. Doslov napsal Vítězslav Nezval, k vydání připravil, ediční poznámku a vysvětlivky sestavil dr. Miroslav Halík. Jedenácté vydání.
