Alexej Archipovič Leonov

Alexej Archipovič Leonov se narodil 30. května 1934 ve vesnici Listvjanka (v současné době tisulského okresu kemerovské oblasti), byl v rodině osmým dítětem. V roce 1937 se s matkou přestěhoval do Kemerova. V roce 1947 se rodina přestěhovala do Kaliningradu (Königsbergu).

Po skončení střední školy nastoupil do pilotního učiliště v Kremenčugu, po jeho ukončení v roce 1955 pokračoval v Čugujevském vyšším pilotním učilišti. Absolvoval je v roce 1957 a v roce 1960 byl zařazen do prvního oddílu sovětských kosmonautů.

18.-19. března 1965 letěl jako druhý pilot s Pavlem Běljajevem do kosmu v lodi „Voschod-2“. Během tohoto letu uskutečnil první výstup do otevřeného kosmického prostoru. Výstup trval 12 minut a 9 sekund. Během něho prokázal hrdinství v havarijní situaci. Ta vznikla neočekávaným nafouknutím skafandru, který bránil v návratu do kosmické lodě. Leonov se dokázal vrátit vstupním otvorem až po vypuštění tlaku ve skafandru a navíc po hlavě, což zakazovala provozní příručka lodi „Voschod-2“.

Před přistáním selhal automatický systém orientace lodi v prostoru. Běljajev ručně nastavil orientaci lodi a zapnul brzdící motor. V důsledku toho přistání probíhalo v nouzovém režimu a „Voschod-2“ přistál mimo očekávaný prostor, 180 km severně od Permu. Dvě noci museli kosmonauti přežít v divoké přírodě a silném mrazu. Teprve třetí den se k nim v hlubokém sněhu probili záchranáři. Let trval 1 den, 2 hodiny, 2 minuty a 17 sekund.

Za úspěšné splnění úkolů letu a projevené hrdinství byl Alexej Leonov 23. března 1965 vyznamenán titulem Hrdina Sovětského Svazu, byl mu propůjčen Leninův řád a medaile Zlatá hvězda.

V letech 1965-1969 patřil Leonov do skupiny sovětských kosmonautů, kteří se připravovali k letu na Měsíc. Leonov byl hlavním ze dvou kandidátů (byl velitelem hlavní posádky), který měl stanout v září 1968 na povrchu měsíce. Program byl po neúspěšných startech nosné rakety N-1 zrušen.

V roce 1968 promoval na Vojenské letecké akademii N.E. Žukovského na inženýrské fakultě. 22. ledna 1969 byl v automobilu, na který střílel důstojník Viktor Iljin při pokusu o atentát na L.I. Brežněva. Zůstal nezraněn.

V roce 1971 se připravoval jako velitel hlavní posádky pro start lodi Sojuz-11, ale těsně před startem lékařská komise neuznala jeho kolegu Kubasova a letěla záložní posádka ve složení Dobrovolskij, Volkov a Pacajev. Všichni při tomto letu zahynuli.

15.-21. července 1975 letěl společně s Kubasovem v lodi „Sojuz-19“, která se v rámci programu Sojuz-Apollo poprvé na oběžné dráze spojila s kosmickou lodí jiného státu. Tento let trval 5 dní, 22 hodin, 30 minut, 51 sekund.

Za úspěšné provedení tohoto letu byl generál-major A.A. Leonov vyznamenán druhou „Zlatou hvězdou“ a Leninovým řádem.

V letech 1970-1991 zastával funkci zástupce náčelníka Střediska přípravy kosmonautů. V roce 1981 absolvoval aspiranturu ve Vojenské letecké akademii Žukovského. Je kandidátem technických věd. Od března 1992 je generál-major A.A. Leonov v záloze. Je autorem 4 vynálezů a více než 10 vědeckých prací.

Od roku 1991 se zabývá svojí druhou velkou láskou, kterou je malířství. Jeho obrazy byly vystavovány v mnoha zemích a v roce 2004 byl Ruskou uměleckou akademií zvolen čestným akademikem.